Policajt nebo rošťák

Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. (08.04.2008)

Zde (u belmondovek) musím říct, že je dabing na místě. Jirka Krampol jím prostě žije. A tento dabing je vlastně jako originál a to proto, že především francouzské komedie se u nás pouštějí takřka od nepaměti a lidé jsou prostě zvyklí. Jinak zde typický Belmondo - okouzlující, šarmantní a vtipný. Typická role jemu šitá na míru. Velice jsem se bavil, a protože jsem byl v alkoholové náladě, určitě si film pustím ještě za střízliva. (31.03.2015)

Zábavnost jedné z mých nejoblíbenějších belmondovek s počtem repríz neklesá. Odlehčená krimikomedie, kde policajtský rošťák kulometnou palbou sarkastických hlášek šikanuje podsvětí v Nice a dusí zkorumpované poldy, aby je všechny bez výjimky, bez námahy, bez milosti a bez výčitek postupně všechny smetl jako vichr z hor, mě baví stejně jako před lety, kdy jsem to jako kluk viděl poprvé. Film, který se ladně balancuje mezi krimi a komedií, vrší mrtvoly i gagy v řadě nezapomenutelných scén (komentovaný řidičák), kterým dodávají jiskru i skvělé hlášky. A taky výborný dabing Miroslava Moravce. „Časy jsou zlé, Kamile.“ (23.12.2014)

Belmondo ve své snad nejrošťáčtější roli policejního komisaře, který v utajení jde po úplatných policajtech zapletených i do vražd. Jeho sympatická dcera Charlotte (mě tenkrát v mých patnácti více než jen sympatická ;-) mu zdatně sekundovala při vyšetřování, ale i při jeho záletech . „Ale když to uvážím, myslím že není úplně nutné říkat mamince o madam Edmonde Puqet-Rostand...“ A samozřejmě, jak už jsme u Belmondových filmů zvyklí, výborná hudba, která naprosto přesně dokresluje sice rošťáckou, ale přesto i napínavou atmosféru filmu . (30.12.2012)

Ne James Bond! Nikoliv Jason Bourne! Ale Stan Borowitz v podání J. P. Belmonda je tím pravým akčním hrdinou! Alespoň pro pamětníky :-) ... jak vtipně dal na obal DVD místní distributor tohoto filmu. Policajt nebo rošťák je nepovedeným slepencem komedie a dobrodružného krimi. Bohužel příliš ospalý. Bez Belmonda by to byla úplně nekoukatelná zývačka. (01.04.2007)