Lovec hlav

Lze-li i o klasické detektivce (je možné diskutovat o formě a vymezení klasičnosti) říci, že je dokonalá, pak LOVEC HLAV má ke konkretizaci takové představy až neuvěřitelně blízko. Mezní postavení stopaře na rozhraní organizovaného zločinu, zpravodajské služby a tajné kriminální policie připomíná anglický seriál RANDALL A HOPKIRK i americké lovce zločinců, kteří na základě zveřejněných oficiálních vyhlášek "dodávají" stíhané zločince do stanovených věznic prostřednictvím oficiální policie. Západoevropská akčnost je v porovnání s tou americkou reálnější, přesvědčivější a podloženou špičkovými výkony výtečných herců (Belmondo, Cremer). Nápaditý scénář a propojující se režie dotvářejí dojem dechberoucí profesionality citlivě zacházející se stupňovaným napětím provázeným nadprůměrným intelektuálním uchopením tématu. (10.09.2023)

Myslím, že je to jedna z nejmíň akčních Belmondových kriminálek. A taky jedna z nejdusnějších. Tentokrát tu není žádný hláškování ani humor. Je to hlavně o vztahu stárnoucího nájemného řešitele státních problémů, který si po letech práce na okraji společnosti uvědomuje, že by nebylo na škodu mít taky nějakou tu rodinu. A proto se téměř nepochopitelně upne na mladýho ztřeštěnýho zlodějíčka, kterého bere téměř jako syna. Zároveň řeší poslední případ, kerý mu má zajistit vysněný ostrov a odpočinek. A věta "Nazdar Koko." je nezapomenutelná. Kdyby to bylo natočeno před Čtyři vraždy stačí, drahoušku (odkaz zde), řekl bych, že zmíněná přezdívka je předobrazem k u nás téměř stejně legendární větě "My všichni jsme Gogo." (01.02.2006)

Téměř pětihvězdičková kriminálka. Belmondo hraje specialistu, které policajti z nejasných zdrojů najímají, aby se postaral o ty největší svině. A tou je bezpesporu ledově chladný zabiják, který si na akce najímá kluky a pak je vraždí. Jeden z nich ale přežije a ten se stává Belmondovou šancí ho dostat. Belmondo má výborného protivníka v podobě Bruno Cremera, to vše za doprovodu skvělé hudby, výborné temné atmoféry a slušného tempa (hlavně od nástupu do vězení). A nezapomenutelný Coco. (15.09.2013)

Taková žánrová klasika, povinná pro každého, kdo má rád francouzské krimi sedmdesátých let. Děj je sice mírně natažený, ale přesto nepostrádá dynamiku a navíc příběh není zatěžován nějakými postraními detaily. Jednoduchá přímá cesta k cíli, kde je od začátku jasné, že v cílové rovince si to rozdaji Belmondo a Bruno Cremer. Fajn podívaná. (13.06.2010)

Po komentářích zde docela zklamání. Nějak mě to nechytlo. Chyběla tomu atmosféra, napětí, něco víc. Ač šlo o vážnější film, Belmondo se pořád tak uculoval a dělal mírné grimasy, což mi tam nepasovalo. Jako uteklo to celkem rychle, nevleklo se to, ale nebyl jsem z toho nějak nadšený. Průměrný film. Viděl jsem, stačilo, vícekrát nemusím. Na oddech je to dobré. Ale čekal jsem více. Howgh! (09.10.2017)