Cesta ven

No... to zas byla jednou akce, když nás učitelky vzaly do kina. Než ale přejdeme k tomu nejdůležitějšímu, musíme si položit několik zásadních otázek: Opravdu je Klaudia Dudová nejlepší hlavní herečkou za rok 2014? Proč, proboha? A opravdu je Cesta ven nejlepším filmem za rok 2014? Proč, proč, brobohy? Protože jsou všichni posraní z cikánů? Tohle je naopak přiměje k tomu, aby tady zůstali a bylo jich víc, ale nevadí. Nechápu rozhodnutí členů naší Filmové Akademie i když je to důkaz toho, že v téhle zemi je možné už všechno... A pak taky nechápu, proč tomu dávám tři a nemám, prostě nemám srdce dát méně (i když jsem to zkoušel). Vždyť jsem si pořád říkal, že jsou to dementi a trapáci a že by je nejradši měl někdo vybít.., Neberte mě jako rasistu, já tyhle lidi neberu jako rasu a i když je to nejspíš jen filmová fikce, říkám si, že přece jen jsou někteří slušní a snaží se chovat normálně... Ale to jejich věčné nadávání a hrozně špatná čeština i spousta dalších faktorů, dokázali, že byl ten film i vtipný, i když nechtěně, zejména pak v části s tim zfetovanym individuem, co lezlo na reklamní tabuli a nezabilo se... Jinak tam samozřejmě nic nechybí - hledání práce, stará protivná baba, který není rozumět. tucet cikánů v jednom maličkým bytě, dluhy, mafiáni a všichni do jednoho jsou totálně vypatlaný idioti, snad jen tu Žanetu (Klaudii) tak nějak chápu, ale tomu filmu prostě nevěřím, v čemž mi pomahá i ten konec nekonec (aspoň ten to mít mohlo, když už to nemělo nic, dokonce ani hudbu). Navíc jsem pak byl i psychicky vynervovanej z toho, co jsem právě viděl za nehoráznou blbost bez příběhu, obzvlášť, když jedou v kině Avengers. Tenhel film je pro mě nepochopitelná anomálie, stejně jako ty Český lvy. No, nedá se nic dělat, stalo se. Doufám, že časem zapomenu a už to nikdy v životě neuvidím. 50%. (06.05.2015)

TV/// Obsazení 10/10 Děj 6/10 Hudba 4/10 Prostředí 8/10/// PLUS: herci i neherci hrají výborně, přirozeně, vůbec nemáte pocit, že by to bylo hrané, vše působí realisticky, uvěřitelně a díky tomu i stísněně a bezvýchodně, moc se mi líbila hlavní postava, která se snaží vymanit svému osudu, je to silná osobnost a budete jí přát štěstí MÍNUS: mám rád šťastné příběhy a v tomto se toho pěkného moc nestane, věčný boj s nepřízní osudu je všudypřítomný a já z toho měl celkem špatný pocity, hudební stránka je pouze v režii občanů a jejich zpěvu a tradiční hudby, je to zajímavý způsob, působí to víc realističtěji, přesto dávám přednost vkusnému hudebnímu doprovodu, kterého se tu nedočkáme.// Shrnutí: Z počátku hodně silný příběh se postupně změní ve stále stejné obrázky, pocity a děj se chová jako "běžný život" kde nic nekončí, stejně jako nám ukazuje tento snímek a jeho otevřený konec s naději na lepší budoucnost./// Celkem 67%/// (08.03.2015)

Filmy z cikánského prostředí v zásadě vycházejí ze tří myšlenkových postupů. První je exoticky romantizující a trpí jím podle mého některé filmy ze západní Evropy, především z Francie (i když nejtypičtější příklad je asi sovětský snímek Cikáni jdou do nebe), a u nás tím byl poznamenaný např. Roming. Druhý má tendenci líčit romský svět z aktivistických pozic, kdy zdůrazňuje rasismus a líčí komunitu jako oběť. No a třetí se kouká na tuhle komunitu přes frustraci "bílé lůzy" a komentářů na internetových diskuzích - viz náš Magnusek. Cesta ven na to zkouší jít jinak a snaží se v rámci svých možností o realismus a syrové podání. Ne vždycky se jí to daří, scénář by se dal vypilovat, ale ten prvek autenticity je tam znát a zároveň velká snaha udělat poctivý film. Jde o pokus o poctivou autorskou výpověď, a toho si cením. Celkový dojem: 75 %. (16.02.2015)

Petr Václav mě vlastně spíš nasral než potěšil. I když jeho Cesta ven je velmi daleka toho být tendenční a nelze ji charakterizovat jinak, než že pouze „popisuje či zachycuje“, je v konečném výsledku spíše psychologicko-rodinným dramatem (vycházejícím samozřejmě ze sociálního základu), občas až nezvykle intimně emocionálním (a proto mě to tak nasralo, protože jsem čekal něco více zobecňujícího). Byly tu totiž chvíle, kdy jsem opravdu neměl daleko k slzám a kdy jsem musel sám sebe opakovaně ujišťovat, jak se vlastně suprově mám (vystudoval jsem VŠ, mám slušnou práci, auto, byt…). Jediné, s čím jsem naopak měl trošku problém, byla atraktivita hlavní hrdinky (Klaudia Dudová je bezpochyby velmi hezká) a pak její až nezvykle vysoké morální zásady. Možná je to důsledek mého vlastního omezeného rozhledu, ale Žaneta mi přišla někdy prostě až moc super. Jinak si ale dovoluji Petru Václavovi složit poklonu za to, jak sugestivně a citlivě toto stále velmi obtížně uchopitelné téma natočil. Neherci nevadili, naopak místy lehce nemotorně přirozené herecké projevy prohlubovaly autenticitu celého díla. (15.03.2015)

Filmu s nádechem dokumentárnosti se nedá upřít autenticita, ovšem velmi podivně sestavený scénář, zdlouhavé scény, působící jako reklama na kulturu a mentalitu ("děti jsou požehnání a naše bohatství") našich kočovných spoluobčanů a ve finále nic neřešící vyústění filmu, řadí snímek někam do kategorie těžkého průměru s dnes již tuctovým tématem, jehož zpracování rozhodně do společnosti nepřinese něco jako pochopení či porozumění. Takto v televizi je to možná "zážitek", ovšem mít toto kolem sebe už tak zábavné není a tolerance podobných výjevů je v reálném životě v podstatě nemožná. (14.02.2015)