Cesta ven

Navzdory vcelku pozitivním recenzím i řadě proměněných nominací na lva (protože nám vládne pokrytectví a nechceme být označováni za rasisty, že), jsem čekal čistě manipulativní záležitost od začátku do konce. Něčeho takového jsem se ovšem dočkal jen z menší části, tvůrci naštěstí netlačili zbytečně moc na pilu a mile mě překvapili snahou o jakousi alespoň místy trochu objektivní sondu a sebereflexi, což rozhodně kvituju. A z hlediska dramaturgického se mi také dostalo docela slušně odvedené práce. Osobní výtku bych měl k ale faktu, že jsem postavám chvílemi špatně rozuměl (když mluvili česky, samozřejmě), což možná byl částečně účel, ovšem celkově to padá na hlavu zvukaři (a lva v této kategorii považuju za největší výsměch). Ve výsledku to vidím na čistý průměr. (22.02.2015)

Filmy z cikánského prostředí v zásadě vycházejí ze tří myšlenkových postupů. První je exoticky romantizující a trpí jím podle mého některé filmy ze západní Evropy, především z Francie (i když nejtypičtější příklad je asi sovětský snímek Cikáni jdou do nebe), a u nás tím byl poznamenaný např. Roming. Druhý má tendenci líčit romský svět z aktivistických pozic, kdy zdůrazňuje rasismus a líčí komunitu jako oběť. No a třetí se kouká na tuhle komunitu přes frustraci "bílé lůzy" a komentářů na internetových diskuzích - viz náš Magnusek. Cesta ven na to zkouší jít jinak a snaží se v rámci svých možností o realismus a syrové podání. Ne vždycky se jí to daří, scénář by se dal vypilovat, ale ten prvek autenticity je tam znát a zároveň velká snaha udělat poctivý film. Jde o pokus o poctivou autorskou výpověď, a toho si cením. Celkový dojem: 75 %. (16.02.2015)

Já cestu ven řadu let nevidím. Nevidí jí zákonodárci, nevidí jí majitelé zdemolovaných ubytoven, nevidí jí úředníci, ředitelé škol, sociální pracovníci.. Nemění to ovšem nic na tom, že to zase jednou, po delší době klaplo. Tuzemský film, za který se divák nemusí stydět. Petr Václav platil za velký talent, pak se však odmlčel. Celovečerně pauzíroval, žil ve Francii, pracoval na dokumentech. Vrací se (znovu) „neutěšenou“ situací Romů, kterou ilustruje strastmi mladé ženy z Ostravy ztvárněné neherečkou Klaudií Dudovou. Pracovat chce, vychovávat dceru také, jen sociální systém to vidí jinak. Některé pasáže filmu nejsou úplně jasné, místy jde o podivné posuny v prostoru i času, stylizovanější momenty snímku také nejsou zrovna z těch vydařených. Václavova osobitost a vhled do problematiky jsou nicméně docela zajímavé, nenadržuje nikomu, Romové mají v jeho očích své chyby i slabosti, stejně jako ostatní. Ženské sportovní drama Fair Play mě ve výsledku chytlo víc, nicméně za těch několik silných obrazů díky. 70%. (01.03.2015)

Citelně to postrádá děj a tempo, ale rozhodně to má perfektní ponurou atmosféru a hlavně Klaudii Dudovou. Ta ženská je na Oskara, a to beze srandy. Opravdu, na to, že to jsou všechno neherci, pouze cigáni z ulice, tak klobouk dolů. Je škoda, že film nejde víc do hloubky, že si drží přílišný odstup od jednotlivých postav, ale zase ukazuje cigány v naprosto reálném světle: uřvané, sprosté, v teplákách a s drahým mobilem v ruce, krabkou cigaret v kapse a stěžující si na všechno a na všechny. Čest výjimkám! Obrovská poklona Klaudii, byla neskutečná a jednoznačně drží celý film nad průměrem. 75% (29.05.2015)

Na první pohled možná až moc roztříštěný sled okatě depresivních obrázků. Na ten druhý je to o dost lepší a baví mě tam plno fikaně přehrocených scén. Na třetí jsem naplno pohlcen a cítím, že si mě romské drama z Ostravy omotalo kolem prstu. Něco tak strašně smutnýho bych klidně dokázal sledovat hodiny. (14.04.2016)