Oběť

Od Oběti jsem čekal hodně, ale nadšení se jaksi nedostavilo. Ten film má určitě některé kvality jako opět kamera. Že máme co dočinění s Tarkovským je patrné hned z úplně prvního 10 minutového záběru bez střihu. Ale scénář je hodně plytký a na stopáž filmu nestačí a tak se dostává v určitých okamžicích pocit znudění. Mít to o 40 minut míň by tomu neškodilo. Navíc film se téměř celý odehrává v jednom domě a okolí, takže člověka nepřekvapí ani žádná nová lokace, kterou by mohl zkoumat. I Tarkovsky se drží trochu zkrátka (žádné detailní záběry na vodu - možná jeden). (16.08.2009)

Musím se přiznat, že Zónu miluju – „nostalghicky“ samozřejmě. Nejenže informace na tomto řekněme blogu potěší srdce každého fanouška filmového umění, ale od té doby, co vydávají ve spolupráci s Aerofilms i DVD, nezná moje spokojenost mezí. Nedávno potěšili vydáním Nebe nad Berlínem, začátkem února pak dvojdiskem s Tarkovského Obětí. Film, jenž je režisérovou labutí písní, trvá 143 minut – nejenže se totiž můžeme nechat okouzlit dlouhými meditativními záběry (za kamerou stál Sven Nykvist), ale i dialogy a monology nabízejí opravdu hutnou porci témat k zamyšlení. Není divu, Tarkovský se pokusil o jakýsi sumář svého pohledu na život, na smrt, lásku a obětování. Dvojdisk stojí 650 Kč a dá se koupit na těchto stránkách. První disk obsahuje především film. Trvá zhruba minutu, než se načte menu, a najdeme zde možnosti nastavení, jako jediný bonus textové biografie herců a tvůrců a film v letterboxovém formátu 4:3 (1,85:1) se zvukem švédským v DD 2.0 a českými titulky. Druhý disk pak obsahuje dva bonusy, jež se tematicky k filmu vztahují. Dokument Režie Andrej Tarkovský trvá 97 minut, formát obrazu je 4:3, zvuk švédský DD 2.0 a titulky české. Velká část dokumentu se věnuje právě natáčení Oběti, uvidíme mnoho dění z místa natáčení, ale i snad jedny z posledních záběrů nemocného režiséra a jeho rozhovory. Druhý dokument – Sätta ljus – má 47 minut (a stejné technické specifikace) a věnuje se natáčení Oběti z hlediska kameramana a osvětlovačů a dalších technických profesí na place. Nutno ještě dodat, že jak technickým provedením, tak velkou péčí o dokonalý překlad titulků, potěší i tento disk milovníky díla Andreje Tarkovského. (30.08.2019)

Velmi těžko se mi bude kritizovat film od člověka, jehož tolik uznávám. Tím spíše, jedná-li se o jeho poslední snímeček, ve kterém nám jistě otevřel celé své srdce. Film mnou tak nějak pouze prošel. Byl jsem zahleděn na obrazovku plnou omamujícíh záběrů a do mozku se mi zarývaly zvuky odporné švédštiny. O filmu jsem příliš přemýšlet nemusel, protože je ve své podstatě děsně jedoduchý, ačkoli se to tak na první pohled nemusí nutně zdát. Žádný záběr ani žádné slovo v něm není zbytečné nebo navíc. Přesto mi myšlenky hlavních hrdinů do duše nepromlouvaly a ani jsem se s nimy příliš nestotožňoval. Především mi to klíčové obětování se, které je ústředním motivem filmu, přišlo příliš unáhlené a neoddiskutovatelně zbytečné. Obětovat vše co mám rád, kvůli něčemu co není úplně jisté mi nepříjde rozumné a už vůbec ne hrdinské. Ale to se mi to kecá. Hlavní hrdina byl silně spjatý se svým synem, který je ve filmu velmi symbolicky nazýván ,,človíček". Právě strach o ,,človíčka" shledávám hlavní příčinou toho, proč udělal Saša to co udělal. Atomová válka už zde byla několikrát na spadnutí a jsme stále tady. Než člověk stiskne to pomyslné červené tlačítko, tak jsem si jistý, že mu hlavou proběhne tolik myšlenek, že se tlačítko stane takřka nestisknutelným. Veškeré obětování se bych tedy přenechal náboženským fanatikům. Jsem příliš mladý a strach o své děti si neumím představit, neboť si neumím představit ani své děti, tudíž jsem se vůbec nedokázal do některé z postav vcítit a film mě ani zdaleka nepohltil tolik, kolik bych si přál. Každá postava na obrazovce je více, či méně takovým bláznem. Kdopak by se dobrovolně rozhodl pro život na tak zvláštním a nepříjemném místě. Vizuálně i zvukově naprosto perfektně zobrazeném. Nevím, zda jsem pro podobný snímek pouze příliš mladý nebo i příliš bezcitný, ale snímek ve mně zanechal emoce srovnatelné s leckterým hollywoodským trhákem - tedy vůbec žádné, což jsem absolutně nečekal a velmi mě to zklamalo. Uděluji 2* a jen z úcty k tvůrci nejdu ještě o nějaké to poschodí níž. (18.11.2013)

Je to sice uplne stejne uspavaci material jako Nostalgie a Zrcadlo, nicmene Sacrifice ma jednu dost zasadni vyhodu - naprosto dechberouci kompozici, kterou by tomu mohl zavidet i Kubrick. To co se odehrava v jednotlivych zaberech je tak neskutecne promakane, herci se symetricky rozestavuji na centrimetr presne tam kam maji, tam kde zrovna nikdo nestoji se presne exhibuje nejaky konkretne vybrany objekt atd. Dalo by se to brat jako zfilmovane photoalbum. Skoda, kdyby me celkova nezazivnost tak nenudila, mozna bych byl i dostatecne aktivni k vnimani te Tarkovskiho tradicni filozoficke party. 6/10 (04.04.2010)