Obsahy(1)
Archivy jsou plné neznámých příběhů. Pátrání v zaprášených dokumentech inspirovalo vznik televizního cyklu, který odhaluje neznámé epizody novějších dějin. Hledá informace dosud utajené, které měly zůstat před veřejností ukryty. Rozkrývá dramatické osudy a příběhy osob známých z veřejného života, politiky nebo kultury, ale také zcela obyčejných lidí, o nichž se dosud nic nevědělo.
Čerpá z domácích i zahraničních archivů – soukromých i veřejných, pátrá po nových svědectvích, hledá všechny dostupné pamětníky. Reportér Stanislav Motl v něm rekonstruuje celou událost přímo na „místě činu“. Diváci jsou při tom svědky takřka detektivního pátrání, které postupně odhaluje záhadu či tajemství. Přitažlivá je skladba jednotlivých kauz – vojensko-politických, špionážních, kriminálních i mysteriózních.
Cyklus Stopy, fakta, tajemství navazuje na úspěšný autorský rozhlasový pořad Stanislava Motla v Českém rozhlase 2.
(oficiální text distributora)
Recenze (27)
Jak který díl. Tam, kde se Motl musí držet fakt a dokumentů, jde často o zajímavé představení určité ne tak známé nebo méně známé události, někdy s novými úhly pohledu, ale dost často spekuluje, fakta si domýšlí a - co mě nejvíc štvalo - kupodivu vždy někde najde nějaký zapomenutý (papírový) dokument od nějakého neznámého člověka, který jej zachránil v minutě dvanácté, a na základě tohoto textu pak rozvíjí své teorie, aniž bychom měli možnost si nějak tak podivný zdroj ověřit. Navíc mi přijde, že pan Motl trpí obdivem k Němcům a šlechticům, takže v některých dílech z nich jemně a někdy více, jindy méně nápadně dělá děsné lidumily. ()
Nemyslím si, že by bylo špatné zmínit tragické osudy lidí,ikdyž to nejsou mučedníci z Osvětimi. Každý člověk je důležitý a jeho těžký život by neměl být ponižován jen proto, že to někomu z dneška nepřijde "tak strašné". Kdo si dovolí soudit tíhu něčího osudu a jestli si zaslouží, aby se o něm znovu mluvilo,nebo ne, tak ať si pustí VIP zprávy, aby se dozvěděl, na které bradavce má Hanychová nový piercing. ()
K zmařeným, navíc nadaným a talentovaným lidským životům je nutné se vracet. Už proto, že národ naší velikosti jich nikdy neměl a mít nebude nazbyt. Zorka Babková-Janů k nim nepochybně patří. A vztahuje se to na řadu dalších jmen. I na ta, která tento příběhový seriál nepokryl. Stanislav Motl je nadán pozoruhodným smyslem pro detail a individuální lidský osud. ()
Ne, toto prostě nelze. Příběh o senzitivní Zorce Janů, která byla "Ukřižovaná", je příkladem za veškerou Motlovu investigativní snahu udělat z komára velblouda. Takto už pracoval na reportážích pro Na vlastní oči a určitě zdalena nekončí. Co jsme se dozvěděli? Zorka měla leukémii, vyhodili jí z divadla a spáchala sebevraždu. Tak nač ta falešná snaha udělat z toho něco víc? To jsou tyhle urputně chtěné nic neříkající legendy o zmařeném mládí, o všech těch Jarmilách Horákových, Zorkách Janů a Janách Rybářových, které měly ty nešťastné lásky a chmury v duši. Bulváre odstup. ()
Četla jsem deník Zorky Janů (sestry Lídy Baarové). Tak krásná a talentovaná ženská, svou sestru by strčila do kapsy, jen si trochu věřit. Nikdy nenalezla štěstí uvnitř sebe, byla závislá na okolí. Čekala na lásku, na role v divadle, chtěla být zdravá.. Byla to citlivá, senzitivní a čistá dušička a její vnitřní život byl plný očekávání, zmaru, frustrace, nenaplněné lásky, bolesti. Nikdy nikomu neublížila, to odsouzení od blízkých kolegů v divadle hodně kruté. ()
Reklama