Pieta

Kim Ki-duk se vrátil a natočil ultimativní korejskou festivalovou exploataci. Teda skoro; ještě by tu měly pobíhat chudé a hladové dětičky, ale ani mistr čerstvě ověnčený v Benátkách (možná natruc, když porota kvůli nesmyslným regulím nemohla udělit více cen filmu "Master") není dokonalý. Ovšem až na toto malé zaškobrtnutí tu je všechno - obrazy chudoby, vyhrocené násilí, afektované grimasy bolesti, bizarně pokřivené mezilidské přízemní fyzično a strukturování filmu okolo nejnižších lidských potřeb. Na jednu stranu nelze upřít řemeslnou zručnost ve vedení herců a kamery. Ale celek prostě nelze brát vážně. Nejen při porovnání s Kimovými předchozími snímky se nelze ubránit dojmu, že celé dílo je esence vykalkulovanosti a citového vyděračství. Vše začíná už úvodním titulkem konstatujícím, že se jedná o 18. Kimův film - to asi aby si případní kritici uvědomili, že u takto zasloužilého tvůrce nemá kdo co zpochybňovat. Namísto významově nosné symboliky a životných figur s realistickými a právě proto doléhajícími motivacemi se "Pieta" potácí ve směšném naivismu, polopatické šokantnosti a v závěru nesoudné překombinovanosti. Výsledkem je ryze exploatační moralitka o tom, že zlo v lidech pochází z nedostatku lásky. Kim Ki-duk je buďto prosťáček Boží, nebo nejvychcanější manipulátor, který se veze na vlně svého kultu, který skvěle přiživuje. Po letech pečlivě budovaného PR se v návaznosti na odporně sebestředný "Arirang" dokázal dokonce prosadit i u domácího publika, které jeho filmy doposud přehlíželo nebo programově ignorovalo. Ať už je "Pieta" výsledkem zbytnělého ega nabubřelého rádoby-umělce nebo existenční potřeby točit každý rok alespoň jeden film, aby se nezastavil kolotoč filmových festivalů, které ochotně platí letenky a rauty, nic to nemění na faktu, že se Kim coby tvůrce vyčerpal a od roku 2004 už točí jen odvary svých předchozích děl. Zase je ale třeba uznat, že "Pieta" není ani zdaleka tak otravná a hysterická jako "Čas" nebo "Arirang", a když je nejhůř, je to alespoň směšné – finále s šedivákem, vizírovým svetrem a nekonečným přísunem krve bylo vpravdě famózní. (01.12.2012)

Uf. No teda. Po nejakej dobe sa nám Kim trochu spamätal a výsledkom toho je práve Pieta. Film s nevyberanými spôsobmi, ktorý si ako už tradične neberie servítky a obsahuje veľké množstvo fyzického aj psychického násilia v príbehu o nevšednom rodiacom sa vzťahu matky a syna, brutálneho vymáhača a násilníka, ktorý sa stretli po 30 rokoch. Moment, keď sa snažil nájsť matku a v beznádeji obiehal všetky svoje "zákazky", pričom si začal uvedomovať dôsledky svojho konania, a viac než brutálny záver filmu boli veľmi silnými okamihmi. (18.09.2013)

Je to dosť dobrá dráma od Kim Ki-Duka. Má veľmi dobrý príbeh o krutom mužovi, ktorý pracuje ako vymáhač dlhov pre úžerníka s mimoriadne veľkým úrokom a tak klientov, ktorí nie sú schopní zaplatiť mrzačí, aby získal peniaze z pojistky. Keď ho vyhľadá jeho nikdy nepoznaná matka, ktorá mu to chce všetko vynahradiť, spočiatku s tým nie je vôbec spokojný, ale postupne si zvyká na tento nový spôsob života a stáva sa z neho lepší človek, no starý život nezabúda a môže mu to oplatiť. Spracovanie sa mi páči, ale aj tak sa nezbavím rozporuplných pocitov. Problémom je prvých štyridsať minút, ktoré sú zahnané prakticky až do extrému, táto časť zoznámi obzvlášť s hlavným hrdinom, ktorý je neskutočne odporný, nespomínam si ani na odpornejšieho záporáka a nie to ešte na hlavného hrdinu, ktorému som v každom zábere prial len to najhoršie a tak som sa do toho nevedel lepšie dostať a navyše ani tie prvé situácie s matkou si ma moc nezískali. Ale potom sa to radikálne zmení, konečne sa dá v rámci možností získať vzťah k obom hlavným postavám, dej je už veľmi zaujímavý a premyslený, nájde sa tu plno výborných scén, veľmi dobre funguje prepojenie s predchádzajúcim krutým životom a všetko to vygraduje skvelou záverečnou desaťminútovkou s perfektnou pointou a aj celkovým rozuzlením. Takže skutočne tejto hodine filmu nemám v rámci žánru čo vytknúť. Herecké obsadenie je tu aj ťažko hodnotiť, všetky postavy sú presne také, aké aj mali byť, takže to nie je zápor, ale na tú odpornosť hlavnej postavy sa nezabúda. Réžia a technická stránka sú výborné, Kim Ki-Duk je mimoriadne osobitý tvorca so svojim charakterickým štýlom, ktorý funguje aj tu, miestami ma zaujala aj tá ručná kamera, tu sa ťažko aj niečo kritizuje, všetko je tak, ako aj má byť, súdiac podľa jeho predchádzajúcej tvorby. Pieta je mimoriadne zaujímavý film, ktorého prvých štyridsať minút patrí medzi to najťažšie stráviteľné spomedzi celej tvorby Kim Ki-Duka, ale zvyšná hodina je pravým opakom, tá mi zase sadla skvelo a tak aj celkový dojem je výrazne kladný. Určite to nie je jeho najlepší film, ale patrí medzi tie lepšie. 79% (29.12.2012)

Všechny předem varuji, že je to můj první Kim Ki-duk. A vůbec nejsem na festivalovou atmosféru v sále moc zvyklý, proto jsem čuměl jako péro z gauče, když se během jedné (dejme tomu) vyhrocenější scény asi deset lidí sebralo a vypadlo ze sálu. Ano, i takový efekt několik scén může mít a musím říct, že mi na konci snímku bylo trochu úzko. Je to možná takové malé citové vydírání/prvoplánové shock value, ale budiž filmu odpuštěno. Může to vadit především v kontrastu s replikami, které působí zvláštně jednoduše a do toho ta brutálnost. Právě dialogy mi hodně kazí celkový dojem, který je vlastně docela pozitivní. Celý snímek je prošpikovaný symbolikou a metafora kapitalismu je natolik zřejmá, že jí člověk pozná, aniž by si četl anotaci od Filmasie. Do toho ještě přimíchané až komické scény, kde si oba protagonisté hrají na spořádanou rodinku. Těžko říct, proč zrovna Pieta poprvé učarovala domácímu Korejskému publiku, protože je to festivalovej flick jak stehno. Ze scenáristické stránky dosti plýtvá potenciálem, ale vynahrazuje to silným vizuálním zážitkem, který může být trochu těžké skousnout. Teď už jde jen o to, jestli jste ochotni risknout své zuby. (30.11.2012)

"Jedna bolest nad bolesti všechny, jedna muka nade všechna muka – pod křížem stůj matka, by syn viděl, jak to její srdce hořem puká!“ To napsal Neruda. "Oh women please have mercy Let this poor boy be. Oh mother dear please listen And don't devour me. Oh mother......" Teď zas cituju Police, písničku Mother z alba Synchronicity. "Jsou situace, kdy prostě musíte obětovat všechno. Paní Pomsta má mnoho uchvacujících podob." To říkám já. (17.11.2014)