Frances Ha

„Frances Ha” _ lladay, tak vôbec znie plné priezvisko, ktoré si naša postava skrátila kvôli tomu, aby jej vyšlo na poštovú schránku trvalého bydliska... ĎALŠÍ TEXT OBSAHUJE INFORMÁCIU, KTORÁ PREZRADZUJE KĽÚČOVÚ ČASŤ DEJA, TAK VÁS POPROSÍM O PRESKOČENIE JEDNEJ VETY (Aletoužsomvpodstateúplnenasamomkoncikedyužkonečnebývavo vlastnomkvartýrezároveňmástabilnúprácučižeodterazmôžebyťpoprávevysmiata), POKRAČUJTE HNEĎ ODTIAĽTO: , no ale predtým bývala všelijako, nadivoko, trebárs nejako takto: spoločne s najlepšou kamarátkou Sophie v prenajatom byte, kde sa delili fifty-fifty o platenie nájmu, cez dvojicu kamarátov Leva s Benjim, kde jej ani nestačil príjem tanečnice, ktorou sa momentálne živí, až po krátky návrat k rodičom, kde to má grátis, veď predsa by ju snáď nechceli ošklbať, a to ani nehovoriac o bývaniu na intráku, kde to tiež nie je bohviečo ? A poznáme to vari všetci, čo sa chceme niekde v živote zaradiť, t. j. osamostatniť sa, čiže už nebyť tak viazaní na rodičov, nájsť si k tomu vlastné (nájomné alebo si zobrať hypotéku na 30 rokov ?) bývanie, popritom je samozrejme najideálnejšie mať stabilnú robotu (načas výplatu ?), a potom to už ide všetko akosi hľadko ? Ani Frances nemá na ružiach ustlané, väčšinu času ani poriadne nevie, kam sa bude neskôr uberať ? Musí sa popasovať s nepriazňou osudu, to jej nezazlievam, no realita býva o moc krutejšia, čo vo filme nikdy neuvidím, nedajbože, aby sa z nej stala bezdomovkyňa ! Na to má spoľahlivých priateľov, ktorí jej skrátka vždy pomôžu. Halladay je zvyčajne pozitívne nastavená, neupadá do zbytočných depresií, namiesto toho rieši svoju budúcnosť, pričom vďaka vynikajúcej Gerwig a Baumbachovej réžii + pozoruhodnému, čiernobielemu rukopisu, pôsobí snímok nadmieru oveľa autentickejšie, než sa vôbec zo začiatku zdá, a tak aspoň na (ne)celých 90 minút zabudneme na svoje starosti... ? Súčasne sa jedná o danú filmovú inšpiráciu, vďaka ktorej by sme sa nemali v živote nikdy vzdávať, práve naopak, že možno Frances Halladay nás tým pádom sama inšpiruje... ? Strašne podnetná vec vo veľa ohľadoch, najmä v civilnom scenári... (08.10.2020)

Díky své černobílosti se to tváří více intelektuálně a hip, než to opravdu je, ale já mám černobílé filmy rád a toto je navíc prostě dobrá nezávislárna. Ze začátku mi byla hlavní hrdinka, takové nezodpovědné trdlo, celkem nesympatická, ale pak mi jí začalo být líto a fandil jsem jí. Není to nic originálního a trochu mi to připomínalo filmy Woodyho Allena. (18.01.2014)

Frances je sympatická milá osoba, která jak se mi zdá, stále hledá v životě to pravé ořechové. Takový úlet, jako je třeba pouhý výlet na víkend z New Yorku do Paříže, vystihuje její povahu o tom, že v životě by měl člověk žít podle toho, co jak přichází, ikdyž touha po stabilitě a kariéře je větší. Oddychový snímek pobaví ani neurazí. (02.07.2013)

Frances Ha a neb život v přímém přenosu, někdy bláznivý, někdy smutný, ale přesto krásný. Nejde o klasickou dramedii, to ani náhodou, ale o takovou malou sondu do života mladé Frances, s jejími sny, touhami a rozpolceností duše. Černobílé provedení byla vynikající volba pro tenhle snímek, protože v celé té škále odstínů od té černé až po bílou se pohybuje i Frances. A rozhodně bych chtěla vyzdvihnout nádherný hudební podkres, který velmi umně podtrhnul celou atmosféru. Zajímavý, netradiční a přitom inteligentní nezávislý kousek. (05.02.2015)

Brzy po začátku bylo zřejmé, že je to dobrý film, a plnými doušky jsem si užívala, co sleduje. Dívku, která hledá pravý vztah, pravé vztahy, a která jen chápe, že v základu musí zůstat sama sebou, aby její život byl pravý, i kdyby se jí stokrát nelíbilo, jaká je. Bude nosit ponožky do postele a dívat se do zrcadel a dávat si načas a chrlit, co se jí honí hlavou, atd., i kdyby kvůli tomu ztrácela lidi a příležitosti se zapojit. Nechce zůstat sama, ale nemůže se přetvařovat. Ještě není dost stará, aby věděla, co přesně chce, a aby se ve všem vyznala, a tak zmatkuje, ale už není tak mladá a naivní, aby nepoznala, co není pro ni. Nedaří se jí plnit nároky, zapadnout. Protože svoji situaci neumí vysvětlit, radši lže, ne aby se dělala lepší, ale aby nevypadala jako ztroskotanec, kterým rozhodně není. Možná, že toho, co chce, v téhle společnosti, kde se všichni přetvařují, ani nejde dosáhnout. Dělá zoufalé a směšné výpady do různých stran, mezi různé typy lidí, aby to zjistila. Její nejdůvěrnější kamarádka se s tím pere po svém, jinak, možná se přetvařuje, možná je to její způsob sebezkoumání, ale neumějí nebo nemohou si to (ještě) vzájemně vysvětlit, a tak je to od sebe odtrhává, vzdaluje, alespoň na povrchu. Kdo ví, jak se to vyvine. Potud skvělé. Bezvýchodnost a tragikomičnost, nostalgie, to k tomu všecko patří. Jenže ten závěrečný rychlý obrat "ke šťastnému konci", kdy se všecko samo hladce vyřeší, posunul celý film úplně jinam a udělal z něj klišé o tom, jak se každý zmatený a bloudící mladý člověk nakonec šťastně usadí a najde se, když přijme, co předtím zbrkle odmítal. Ty dva koncepty k sobě nepasují - postava, jakou snímek do té doby sledoval, nebyla rebelka za každou cenu, byla ve své odlišnosti a osamocenosti upřímná, a nemůže zůstat šťastná tak, jak ji film naposledy ukázal, ani její kamarádka ne, aniž by to v obou dál hlodalo, aniž by to nebyla jen další fáze - což už snímek bohužel neindikuje a nabízí ji jako pro mě neústrojný a nevěrohodný happy end. Škoda téhle úlitby, i když tuším, že právě díky ní se film dostal u diváků v hodnocení výš než ostatní, doufám, že to byla přechodná fáze i u Baumbacha, stejně jako u Frances. *~ (14.05.2018)