Hobit: Bitva pěti armád

Je to vydarený akčný fantasy filmy, ktorý je záverečným dielom tejto slušnej série. Má celkom dobrý príbeh opäť pokračujúci po záverečných udalostiach dvojky, agresívny drak sa vydal zničiť jazerné mesto, čo sa mu z veľkej časti aj podarí a tak tí, čo prežili prišli o všetko a sú nútení zostať v zrúcaninách mesta pod horou, pričom dúfajú, že dostanú niečo z obrovského bohatstva zlata, aby mohli znovu opraviť svoje mesto. Lenže vodcu trpaslíkov Thorina už zlato pohltilo, má pre neho omnoho väčšiu cenu, než priateľstvo a česť, preto sa ho rozhodne s ostatnými brániť a to aj za cenu veľkej vojny. No agresívnych škretov, ktorí chcú horu za každú cenu je mimoriadne množstvo a tak sa trpaslíci, Elfovia a ľudia musia rozhodnúť, ako sa k celej situácii postavia. So spracovaním som dosť spokojný, úvod s drakom okamžite vtiahne do deja, pričom to pôsobí až prekvapivo nekompromisne, takže som mal z toho veľmi dobrý pocit. Následne sa síce nájde dosť scén, bez ktorých by som sa kľudne obišiel a to vrátane línie so skupinou trpaslíkov pri zlate, to ma vôbec nezaujímalo, ale našťastie je aspoň stále jasné, že sa chystá niečo veľké a to sa presne stane a tak keď už vypukne vojna, je sa stále na čo pozerať. Akcie je tu plno a som s ňou dosť spokojný. Je skvelo natočená, nadmieru veľkolepá, poteší aj dostatok zaujímavých nápadov a slušná choreografia súbojov. Nachádza sa hlavne v druhej polovici, ktorú už tvorí samotná vojna niekoľkých strán a síce určite musím vytknúť jej celkovú nelogiku, toto nefunguje ani v rámci pravidiel svojho univerza, ale po stránke zábavnosti sa jej už nedá moc vytknúť a sadli mi nielen sekvencie, v ktorých je dôraz na veľkoleposť, takže strety stoviek protivníkov, ale aj tie menšie, kde ide skôr o menšie súboje. A tak opäť si ma najviac získali boje dvojice Elfov, ale v akcii sa je stále na čo pozerať. S hereckým obsadením som dosť spokojný, zostalo prakticky totožné s predchádzajúcim dielom vrátane nových postáv, ktoré mi veľmi sadli, pričom majú aj podobné množstvo priestoru. Jedine Richard Armitage ako vodca škriatkov ma už tentoraz vôbec nebavil. Réžia a technická stránka si tiež po všetkých stránkach udržali štandard z predchádzajúceho dielu. A nesklame ani hudba. Toto bolo moje prvé stretnutie s touto sériou, ktorú som v jej počiatkoch ignoroval, ale nakoniec som rád, že som ju skúsil. Takže po kvalitnej dvojke prichádza podobne kvalitné pokračovanie, ktoré opäť necháva nevýraznú jednotku ďaleko za sebou. K týmto dvom pokračovaniam sa ešte rád niekedy vrátim. 78% (03.01.2015)

Hobit bez hobita aneb ani cesta tam a ani zpátky. Více než kdy jindy je „trojka“ Hobita dílem dvou režisérů. Jednoho (říkejme mu třeba PJ), který rozumí postavám, konfliktům mezi nimi i v nich a vystačí si s přesně obsazenými herci. Jakmile mají plátno pro sebe Bilbo, Thorin či Gandalf, tak to funguje způsobem, který mnohdy přináší ty vůbec nejlepší i nejpůsobivější momenty z obou trilogií. Jenže pak je tu ještě druhý režisér (říkejme mu třeba CGI PJ), který ztratil cit pro míru dobrého vkusu. A ten si dává na celé (pře)dlouhé pasáže pohov a nechává pracovat počítače. Tam kde slouží efekty ději či výjevům, tak nelze mít výhrad. Tam kde slouží čistě „pro sebe sama“ a jsou přepálené jako v případě (bohužel ani zdaleka pouze) rádoby cool skopičin elfěte Legolase je člověku za CGI PJe skoro až stydno. Tam kde si v minulosti PJ vystačil s deseti vteřinami „cool Legolase“, tam je CGI PJovi deset minut málo. Naštěstí i tak má ten první z nich ve výsledku stále ještě navrch, ale přeci jen je (ne)poměr (ne)vkusného na pováženou. O to více, že tentokrát více než kdy jindy bije do očí, kde co chybí a bude doplněno až v prodloužené verzi; přednost dostalo vše akční na úkor postav, motivací a podobných "nadbytečností". Typickým příkladem je finále; několik minut se to efektně (a ne nutně vždy i efektivně) bije hlava nehlava, ale nic moc z toho, aby následně jedna mlčenlivá momentka posmutnělého Bilba a Gandalfa s dýmkou řekla naprosto vše. A tak je v této části se vším. Prodloužená verze je pak zajímavá především v tom, že ještě akcentuje oba ty protichůdné přístupy; a tak tu je mnohem více skvostných charakterových momentů, stejně jako i více oné odosobněné přestřelené CGI akce. (11.12.2014)

No, název sedí. Neočekávaná cesta nabídla nostalgii a nosný dějový oblouk, Šmakova dračí poušť snaživé digibláznění bez hlavy a paty a v Bitvě pěti armád... se to řeže. Nečekejte plnokrevný třetí film. Spíš jde o druhou polovinu dvojky, která kašle na expozici a snaží se stát na Thorinově podivné cestě k šílenství (uf). Jackson se ale někde v půlce probere a začne sypat z rukávu to, co všichni chtějí vidět. Samotná bitva sice zásadně neoslní, protože se v ní řežou akorát digitální skřeti s digitálními elfy a trpaslíky. Asi 45 minut před koncem filmu se ale pár hrdinů vydá na osobnější misi a díky bohu z toho vypadne velmi nápadité a osudové finále, u kterého konečně přestanete nadávat na zelená pozadí a začnete Thorinovi, Legolasovi nebo Kilimu fandit jako o život. Jackson tak doslova za pět minut dvanáct sebere poslední režisérské síly. A vykřeše z tuhých soubojů a osobních momentů fajnovou rozlučku s jednou z nejoblíbenějších ság 21. století. Úplně zázračné zlepšení samozřejmě nečekejte a pořád platí, že se x věcí mělo provést úplně jinak. Závěrečný druhý dech (a všudypřítomný magor Alfrid!) ale za poslední návštěvu kina přeci jen stojí. (7/10) (11.12.2014)

Jak jsem zde již kdysi dávno avizoval, tak při sledování druhého Hobita jsem prožíval stejné duševní orgasmy, jako Sámer Assa při pohledu na nový Avon katalog, a to i přesto, že mi jsou nějací liliputi celoživotně u rekta, neboť já si prožívám svoji vlastní cestu do Středozemě každý víkend a to prostřednictvím LSD a lysohlávek, ideálně v opakované kombinaci. Tenkrát jsem se bál toho, že mě třetí díl snad donutí uřezat předkožky židovským dětem, po vzoru Ládi Hrušky si je nabalit v trojobalu na svačinu a vydat se na bezkonkurenční dobrodružství do našeho kouzelného lesa za Kauflandem, kde prý sídlí bezdomovec co vypadá jak skřet, protože mu v mládí bouchla u oka petarda a to všechno jenom proto, abych si taky trošku přiblížil neopakovatelnou atmosféru světa páně Tolkiena. Žádný mozkový defekt se naštěstí nekonal a třetí díl v mých očích upadl přesně tam, kde podobné filmy mívám kontinuálně. Napětí v podobě hravého škádlení s drakem se totiž vyčerpalo už ve druhém díle a ve třetím se nám dostává pouze těžce klišoidní patetická sračka bez ladu a skladu. Tři hvězdy klasicky za vizuál, protože z toho by se jeden zkrátka posral a to i přesto, že k posrání je předurčen také meziplanetární akrobat Legoland směle ignorující zákony gravitace, gravidity, i gravioly. A protože bych si to nerad rozházel se všemi pětihvězdičkovými uživateli, tak jen jedním dechem dodávám, že kdo dal víc jak tři, tak je kokot a zaslouží si zemřít. (12.12.2014)

Poprvé jsme si mysleli, že jde jen o drobné klopýtnutí, jen trochu pomalejší rozjezd. Podruhé už ale bylo jasné, že tahle trilogie je o třídu slabší než Pán Prstenů a to jak svou dramatičností a epičností, tak i režií. Trojka už je jenom rozumné zakončení, kde na první pohled sice všechno vypadá tak jak má, ale dotažené k dokonalosti není v podstatě nic. Za zmínku stojí snad jen vynikající proměna Thorina Pavézy a finální souboj na ledových krách. Zbytek je digitální bordel bez ladu a skladu, který se nedá srovnat svou dravostí a syrovostí se scénami např. v Morii ze Společenstva prstenu - což trestuhodně šokuje, bohužel v negativním slova smyslu. Charaktery a jejich motivy jsou načrtnuté tak akorát, aby se to líbilo a vizuál je patřičně načechraný, což se samozřejmě očekává jako standart. Pořád stejné výlety scénáristů do různých minipříběhů (děti ve městě atd.), pár mýtických postav se ukáže jenom tak aby řeč nestála a vše uzavírá nepřehledná, digitální, rádoby opulentní bitva. O deset let starší trilogie je po všech (!) stránkách lepší. 10 let rozdíl ve vizuálu jakoby vůbec nebyl - neuvěřitelné. (14.12.2014)