Hobit: Bitva pěti armád

Není to tam. Bylo by pěkné, kdyby bylo, ale hobití produkce zkrátka pozřela sama sebe ve chvíli, kdy se rozdělila na tři filmy. A ne, není nepatřičné to zas a znova připomínat, protože tohle rozhodnutí nejenže z nás vytáhne o dvě kila navíc, což by byl poslední problém, především ale rozbilo děj na nepřirozené kusy. Na co jsme minule čekali tři hodiny (a nedostali jsme to), tedy pořádné střetnutí s drakem, se odbude zcela nevzrušivě během první čtvrthodiny, takže až bolestně poznáme, že nůžky měly původně zastříhat někde úplně jinde a bitka se Šmakem zjevně neměla být vrcholem dlouhé přípravy. Po jejím vyřízení jsem si jen říkal "to bylo fakt snadný" a napětí budované celým minulým filmem vyletělo z okna - tady se mělo ubírat nejvíc. Samotná bitva pěti armád pak sice nezklame úrovní efektů a několika stylovými záběry, už ani ten nejoddanější jacksonofil ale nemůže popřít, že Peter umí bitvu gradovat jedním jediným způsobem a páté deus ex orel po dvaceti minutách teskné hudby v pátém filmu v řadě už působí spíš směšně. Vrcholem Hobita je pro mě jedna komornějších scén (relativně), střetnutí Bílé rady se Sauronem plné efektních nápadů, i když tak trochu rozbíjí kontinuitu děje a můžeme se jen ptát, proč se o padesát let později všichni dohadují, jestli se Sauron vrátil, nebo ne, když zde jsou si tím všichni jistí. Nejsmutnější na Hobitovi ale pro mě je absence jakýchkoli lidských emocí. Už jen proto, že polovina trpaslíků zůstává anonymní a Freemanův Bilbo, nejlépe zahraná postava, stojí většinou stranou. Největší prostor pro hlubší city byl u příběhu Thorinova zešílení (nejspíš dost opsaného od Ejzenštejnova Ivana Hrozného), ale přetaženost téhle linie mě opět od emocí odtrhla. Samozřejmě že "emocionální dopad" na mě nemůžu nikomu tlačit, já si ale nedokážu z toho filmu cokoliv lidského odnést - na rozdíl od Pána prstenů. A tak je to vlastně s celým Hobitem. Okázale nadupané megascény ve mně probouzejí apatii a nezájem, protože mě tu lidsky nikdo a nic nezajímá. A jo, mrzí mě to. Trojka je nejlepší (protože nejkratší a nejdějovější) díl, ale pořád jen lepší průměr spoléhající na kdysi funkční trademarky. 65 % (11.12.2014)

No a tady se to totálně rozpadlo, nedokončené dějové linky, nekonečná únavná bitva, která má sázky postavené na vymyšlené nemoci na poslední chvíli, která přestane být relevantní jakmile to film vyžaduje. Nemluvě o odpuzujícím digitálním uhlazeným vizuálu. Opravdu přemrštěné a nezvládnuté finále, které lehce zachraňuje Bilbo a finální souboj Thorina a Azoga, který je nesmyslně prostříhán soubojem Legolase a Bolga, bojující o to, kdo je míň zajímavá postava. A co Alfred nebo ty dialogy od Thranduila? Prostě hrůza. Přijde mi ale vtipné, jak v době vydání tento bordel lidi obhajovali alá "Kdybyste předtím neviděli Pána prstenů, tak si nikdo nestěžuje, kritizujete to jen protože je to jiné!" Ne, kritizuje se to protože to je prostě fraška, chudák Jackson který byl hozen do rozjeté produkce a sám přiznal v BTS, že vůbec nevěděl co na setu dělá, neměl vizi ani storyboardy, byl naprosto zahlcen velikostí projektu na který mu studio nedalo dost času a ještě k tomu chtělo tři filmy místo dvou, protože víc peněz je víc peněz. Jo a taky neukončíme věci, protože abyste opravdu věděli jak to dopadne, musíte mít prodlouženou verzi, návštěva kina nestačí, takže 6x tolik peněz! 4/10! (17.10.2022)

Příběh ve třetím dílu hraje již skutečně druhé housle, neřeší se moc "proč?", ani "jak?", ale zkrátka na velké planině se setká pět armád, aby si dali pořádně do těla. Dějově by se to tedy dalo shrnout do dvaceti minut, nicméně v žádném momentu nemůžu říct, že bych se nudil. Postavy se nikterak nerozvíjí, ale zachovávají si své stávající charisma. Jejich účel je jediný - tasit meč a kosit nepřátele hlava nehlava, aby se to divákům co nejvíce líbilo. Účel je splněn, bitvy jsou natočeny velmi pěkně, chytlavě i přehledně. Neočekávejte mnoho, nesrovnávejte s Pánem prstenů a budete spokojeni. 7/10 (13.01.2015)

Váhal jsem, váhal .. Dávám velmi ušmudlanou pětku a zřejmě nejslabší z celé trilogie. Co se týká děje a vizuálních efektů nedá se na nic stěžovat, precizní práce odvedená po všech stránkách, ostatně jako vždy, Jackson má řemeslo v paži, ale bylo zde pár záležitostí, se kterými nejsem plně spokojen. Trošku mi vadí, že závěr trilogie má pouze dvě hodiny, vůbec by mi nevadilo kdyby byl film o 40 minut delší a vysvětlil nám toho více, je zde překvapivě hodně logických chyb, ano je to pohádka a fantasy a mně nikdy nevadily, ale posledních 30 minut připadala jedna nelogičnost na minutu, což mi příjde až přehnané, vzhledem k tomu, že v předešlých dílech jsem žádnou chybu nepostřehl. Co se týká samotného vývoje Thorina, tak mi jeho posedlost zlatem lezla už na nervy a samotná válka neprobíhala přesně tak jak bych si přál já, což mě lehce mrzí, ono kdyby všechny národy vstoupily do hory a bránili jí zevnitř, myslím, že by to působilo mnohem velkolepěji, ale to jsou menší maličkosti, které mě lehce rušily, zážitek to byl tak či tak . 85% (14.12.2014)

Hobit bez hobita aneb ani cesta tam a ani zpátky. Více než kdy jindy je „trojka“ Hobita dílem dvou režisérů. Jednoho (říkejme mu třeba PJ), který rozumí postavám, konfliktům mezi nimi i v nich a vystačí si s přesně obsazenými herci. Jakmile mají plátno pro sebe Bilbo, Thorin či Gandalf, tak to funguje způsobem, který mnohdy přináší ty vůbec nejlepší i nejpůsobivější momenty z obou trilogií. Jenže pak je tu ještě druhý režisér (říkejme mu třeba CGI PJ), který ztratil cit pro míru dobrého vkusu. A ten si dává na celé (pře)dlouhé pasáže pohov a nechává pracovat počítače. Tam kde slouží efekty ději či výjevům, tak nelze mít výhrad. Tam kde slouží čistě „pro sebe sama“ a jsou přepálené jako v případě (bohužel ani zdaleka pouze) rádoby cool skopičin elfěte Legolase je člověku za CGI PJe skoro až stydno. Tam kde si v minulosti PJ vystačil s deseti vteřinami „cool Legolase“, tam je CGI PJovi deset minut málo. Naštěstí i tak má ten první z nich ve výsledku stále ještě navrch, ale přeci jen je (ne)poměr (ne)vkusného na pováženou. O to více, že tentokrát více než kdy jindy bije do očí, kde co chybí a bude doplněno až v prodloužené verzi; přednost dostalo vše akční na úkor postav, motivací a podobných "nadbytečností". Typickým příkladem je finále; několik minut se to efektně (a ne nutně vždy i efektivně) bije hlava nehlava, ale nic moc z toho, aby následně jedna mlčenlivá momentka posmutnělého Bilba a Gandalfa s dýmkou řekla naprosto vše. A tak je v této části se vším. Prodloužená verze je pak zajímavá především v tom, že ještě akcentuje oba ty protichůdné přístupy; a tak tu je mnohem více skvostných charakterových momentů, stejně jako i více oné odosobněné přestřelené CGI akce. (11.12.2014)