Hobit: Bitva pěti armád

Třetí Hobbit je tady, velké uzavření trilogie podle jedné tenké knížky, na které jsme čekali pouze tři roky. Osobně nemám problém s tím, že LotR je prostě tak geniální, že fans měli nemožná očekávání a následné dva filmy strhali, kde to šlo. Trojka už se jen veze. Podivný vizuál vyčítat i trojce je omezenost a ignorance; pokud si nedáváte LotR marathony jako já, pravděpodobně jste již zapomněli, že po špinavé první trilogii přišla značně digitálnější druhá. Tedy samozřejmě nezapomněli, ale tak nějak zvykli. Nynější generace to vyžaduje takto a co se líbilo před 15 lety je už out, proto musela nastoupit WETA s jiným nápadem a značně zelené plátno podbarvit. Co je tedy hlavním problémem trojky a pouze trojky? To, že už toho příběhu moc nezbývá a musí z toho vzejít něco podobně dlouhého jako předchozí dva filmy, prostředí se tolik nestřídá jako v jakýmkoliv jiném filmu ze Středozemě a až na překrásný závěrečný nostalgický průlet Hobbitonem tak trošku upadá do stereotypu, od čehož nedokáže odvést pozornost ani dlouhá bitva. Jak jsem již řekl, trojka jede v zajetých liniích, opět jsme svědky přepísnutých pasáží (Legolas na levitujícch troskách mostu, to už jsem se nevydržel nesmát ani já), banálními vztahy mezi některými postavami a naprosto zbytečné nebo opakující se dialogy. Problém ale je, že napotřetí je to ještě víc znásobené. Ani tentokrát se nepodaří z diváka vymačkat emoce, všechny zvraty mi byly víceméně jedno, ačkoliv jsem je občas nečekal. Dále bych poukázal na tíženou velkolepost, která ale v konečném důsledku moc neohromí. Ano jsme svědky obrovského počtu panáků na plátně, kteří se mezi sebou rubou, nebavilo mě to však tak, jak jsem čekal a nejlepší část považuji tu, kdy Saruman, Galadriel a Elrond vykosí zástup nemrtvých. Což o to, chystá se o 30min delší rozšířená verze, která jistě doplní mnoho neznámých (Medděd se zde objevil asi na 2 sekundy), nemyslím si však, že by nějak výrazně mohla zvýšit dojem z celkového filmu. Nakonec mě zarazil poněkud až překvapivě nevýrazný hudební podkres, když už nic jiného, tak jsem doufal alespoň v reinkarnaci něčeho božího z Lotra, bohužel, až tedy na fantastickou závěrečnou skladbu Billyho Boyda, bída a šeď. A jak tedy celkově? Po třech letech opět konec, na Silmarillion již nikdo filmová práva nemá, takže se asi na delší dobu můžeme se Středozemí rozloučit, pro mě však té nostalgie v závěrečném díle bylo celkem málo, takže moc pěkně vzpomínat asi nebudu. Film už podruhé vidět delší dobu nemusím, což u mě také o něčem svědčí...70%...[10.12.2014_ČSFD projekce_Cinestar Černý most] (11.12.2014)

„KAŽDÉMU REŽISÉROVI UDĚLÁTE NEJVĚTŠÍ RADOST, KDYŽ MU DOVOLÍTE NECHAT ZEMŘÍT NĚKOLIK HLAVNÍCH POSTAV" Peter Jackson /// Zábavná jízda, při níž nekritičtí obdivovatelé hobitů, elfů, trpaslíků, lidí a dalších obyvatel Středozemě, budou (zase) v sedmým nebi. Patřím k nim. Jackson se rozloučil se Středozemí ve velkým stylu. Parádní vizuál, výprava, choreografie soubojů… zábavná dlouhá bitva, plná nápadů a zvratů v níž Legolas opět skáče po všem, co mu stojí pod nohama a Gandalf mocně vládne klackem. Nic novýho. Jenže místo davovejch scén nás Jackson baví osobníma soubojema, kterým se věnuje detailně, jako by chtěl ponechat jedinečnost velkolepé bitvě u Minas Tirith. Což oceňuju. (Stejně mě víc než všechno to mlácení zaujal temnej rozzuřenej monolog Cate Blanchett k Sauronovi.) Už se těším na Director´s cut (slibuje se dalších 30 minut), kde stopro dostane větší prostor nejen bitva, ale možná i (nejeden) pohřeb. Jackson se rozloučil se Středozemí ve velkým stylu. Někteří uroní slzu nad padlejma, ale spoustě z nás bude smutno z toho, že je (asi na dlouho) dobojováno. Nezbejvá než doufat v nějaký překvápko. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1937 napsal John Ronald Reuel Tolkien, neznám. 2.) Hledám svobodnou elfku (a mrtvýho trpaslíka). /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ * (29.12.2014)

Chudák Peter Jackson. Přijít s tímhle před 10-13 lety, všichni by se rozplývali nad bezkonkurenčním zářezem do fantasy žánru, jenže dnešní diváctvo je již zmlsalé kinematografickými atrakcemi posledních let (a právem) a CGI triky, byť sebedokonalejší, už nikoho neohromí. Jenže já tam pořád toho hravého Petera cítím, toho kluka, co rozpohybovával ve 14 letech pookénkovým snímáním kyklopa, po kterém fotomontáží házel dřevěný oštěp. Pořád tam vidím to přerostlé dítě, co se rádo předvádí, jako ve svých filmových počátcích. A takové hračičky já rád. Navíc podobně jako u prstenové trilogie, i tady měli pod palcem vizuální stránku dvorní Tolkienovi ilustrátoři John Howe a Alan Lee, takže ani v tomhle ohledu si nemám na co stěžovat. Sice se Hobbit po emocionální stránce nevyrovná předchozí trilogii, ale to přeci u zpracování knižní předlohy, která je veskrze pohodovou nic neřešící pohádkou, ani nikdo čekat nemohl. Tím více oceňuji, že se Jacksonovi nějaké ty osudové emoce přeci jenom do Hobbita vecpat podařilo. Přesto na rozdíl od předchozích dvou částí nedávám 5*. Zatímco hobití štreka díky častému měnění prostředí a střetávání s bytostmi druhu všelijakého bavila a poutala, tady se v podstatě nehneme z místa, prázdné slámy se tu plácá více, než je zdrávo a navíc je znát, jak je to vyprávění brutálně prostříháno. A tahle politika studií (do kina nasadíme kratší kinosestřih a na blu-ray o půlhodiny delší, ať na tom vyrejžujeme ještě víc) mě opravdu rozčiluje. Když to ovšem sesumíruju a spočtu pro a proti, tak s klidem mohu říci, že ač se ´hobití´ trilogie v mých očích nevyrovná té ´prstenové´, před zbylou fantasy konkurencí má pořád náskok několika tisíců Šmakových ocasů. (05.01.2015)

Cestou z kina se mi hlavou motaly luxusní fráze do komentáře, ale teď jsou fuč a zůstala jen blažená vzpomínka na jedno z nejlepších fantasy, jaká kdy byla k vidění. Už nevadilo, že jde o vyfintěné trpaslíčky a zapomenutelnou křivdu. Byla to Středozemě v celé své kráse. Poprvé na mě dýchly stránky knihy (vidíte, na některé fráze jsem si přece jen vzpomněl). Filmu lze sotva něco vytknout. Od souboje elfích velitelů a Sarumana v Dol Gulduru, kdy zapudili Saurona do Mordoru, jsem věděl, že se jedná o výjimečné zpracování, které nemá obdoby. Pochopíte, kam směřovaly předchozí díly a uvědomíte si, že to celé jaksi vyzrálo. Samotná bitva pod horou měla neskutečný náboj a byla i chytře zpracovaná (celá bitva, lokální souboje, humorné vložky) včetně jedinečného vizuálního zpracování. Pokud jsem se díky filmu Gravitace ocitl na hodinu a půl v kosmu, tady jsem se na dvě hodiny ocitl uprostřed bitvy pěti armád Tolkienova světa. Takový je názor diváka, který jinak Jacksonovým zpracováním Hobita nedal nikdy pět hvězd. Jednou z nejlepších postav byl pro mě kupodivu Thranduil, který v druhém díle ode mě odešel s jmenným seznamem pohlavních orgánů. Když se však jako hajný Robátko hnal do boje, byl to vůdce elfů s veškerou svou majestátností a vy jste v tu chvíli věděli, že s ním to vyhrajeme. Hned za ním Thorin a jeho dračí nemoc, Bilbo na svém průměru a v neposlední řadě solidně pojatý Bard. Nejhorší postavu tam nenajdete. Snad jedině Legolas a jeho Kundabád a digitální tupouni. Ale což, už jsem si zvykl. (13.12.2014)

Nevím jestli za to mohlo debilní 3D, ale já se u toho vařil. Slepenec bitek, které by vypadaly hezky jako in-game intro v nějaké mlátičce, mě prostě už nebavil. Krátka akční sekvence monumentální bitky z prvního Hobita je mnohem lepší, než celej tenhle film. Emocionálně fakt úplně prázdné, bylo mi u prdele, co se tam děje. Jedinej opravdu skvělej moment bylo Thorinovo vyražení z bran Ereboru na skřety. Navíc mě štvalo, že všichni skřeti maj nabušený brnění, ale dostanou v podstatě facku od nějakejch špatně vyzbrojenejch sedláků a chcípnou. Absence krve je taky hroznej fail, vypadá to nepřirozeně. Prostě Jackson už nevěděl kdy přestat. Hezky to ilustruje např. scéna finální bitky Thorina s Azogem, kdy na něj Thorin udělá fintu s ledem. Jak tam pak plave ta mrtvola pod ledem, tak je to naprosto epickej, komorní moment a já v duchu prosil ať to nezkurví tim, že se ten skřet probere. No samozřejmě, že na něj vybafne a stojí to za hovno... (14.12.2014)