Utajené dětství

Na pozadí zlej politickej situácie a názorovej neslobody sa snaží dospievajúci Juan žiť aspoň na oko normálny život. Vďaka svojim silne angažovaným rodičom, však musí žiť v „utajení“ a to prináša najmä v tejto jeho životnej etape veľmi veľa zložitých situácií. Dôležité je najmä to, že celé dianie sledujeme Juanovými očami. Na pozadí chaosu, ktorému príliš nerozumie prežíva Juan prvú detskú lásku, ktorej nevinnosť je v ostrom kontraste s dobou a situáciou v akej vznikla. Komiksové vsuvky boli fantastické spestrenie a iba zdôrazňujú detský pohľad, ktorý ako som už písal, je pre film kľúčový. Zistil som tiež, že Natalia Oreiro vie hrať a to vôbec nie zle ! Detský herci tiež podávajú skvelé výkony a tak je film ako celok naozaj silne emočne nabitý a zanechal vo mne veľmi dobrý dojem 90% IFF Bratislava 2012 (11.11.2012)

Jako dětský film, respektive film z perspektivy dětského protagonisty, je to velmi důsledné a vlastně zdařilé. Problém je, že Ávila snímek zároveň otevřeně uvozuje jako historicko-politické pojednání, kde už omezený pohled malého kluka selhává. Od násilí se utíká do kreslených komiksových impresí, umírá se zásadně mimo záběr a pak už se kolem toho jenom hodně namluví a navzlyká. Film nám navíc ani nedá možnost se o postavy reálně bát, takže veškeré drama se takzvaně vaří z vody. Jako výpověď o rozbouřeném období argentinských dějin je to až příliš hezoučké, milé a divácky nekonfliktní. (01.03.2013)

Subjektívne kritérium na 5 hviezd u mňa je, keď sa nezdržím a uprostred filmu začnem ďakovať Bohu, že ten film vidím. Toto sa mi dnes stalo. Romanca 1. lásky na pozadí ktorej sa odohráva politická dráma v Argentíne, videná skratkovito, perspektívou mladého chlapca. Natalia Oreiro vie hrať, čo je pre mňa šok, a dobre hrá! Kamera bola krásna vďaka častým veľkým detailom na tváre. Videné na IFF BA 2012. (09.11.2012)

První dětská láska versus politické napětí argentinských sedmdesátých let. Zatímco osobní linie dvanáctiletého Juana je propracovaná, úsměvná, citlivá, události druhé linie se dějí jakoby mimochodem. Asi tak, jak je v oné době vnímal hlavní protagonista (tedy onen dvanáctiletý chlapec). Vzhledem k tomu, že je celý film vyprávěn jeho očima, je to pochopitelný a ospravedlnitelný přístup, ale přesto mi z pozice diváka trochu vadilo, že v podstatě nevím, co se v oné "rodičovské" linii vlastně děje. Celkově hezké, ale chybí mi tam moment, kvůli němuž bych si film zapamatoval. (Cinema Mundi 2013, Brno) (14.03.2013)

Dobře, musím uznat, že první impuls, proč se na film podívat, byla Natalia Oreiro. Vidět ji v něčem jiném než telenovele, bylo takové milé. Ale ona zde moc není a film mnohem více funguje skutečně jako vzpomínky režiséra, vzpomínky na podivný život a podivnou dobu v Argentině. Příběhem a vývojem hlavní postavy to zaujme. (27.03.2017)