Šmejdi

Tři hvězdičky za čistě performativní gesto, po kterém se snad začne něco dít. Jako dokument pro mě místy za hranou únosnosti, tak vyhrocené téma pojednat v natolik vyhroceném duchu, často s upřednostněním emocí před kontextem a s prosakujícím mesianismem autorky je neuspokojivé (použití Vltavy, uličnicky bezmocná scéna s Pochodem gladiátorů a závěrečná pohádková scéna s plačící Maruškou). Přinejmenším rozbor praktik a psychologických mechanismů je zajímavý a záslužný, otázka je, zda třeba Český sen nepojmenoval podobné věci mnohem vnímavěji a podnětněji. Jsou ty předváděčky fakt anomálie, nebo je to spíš běžný systémový proces přivedený ad absurdum a není zásadním problémem právě "závislost" účastníků a neschopnost myslet za sebe, která se ale zdaleka netýká jen osamělých důchodců? Film mi řekl to, co roky vím a to, co nevím, odbyl několika větami. To chce prostě víc analýzy, ale pokud debata začne tímhle filmem, proč ne... P.S. Logo Blesku na konci je neuvěřitelná absurdita, která mi připomněla člena SPO, kterak na konci Spřízněni přímou volbou řve na Klusáka "z kerýho ste bulváru?". Kdo je tu vlastně ten šmejd? (25.04.2013)

Asi tak jako všichni: Obal je špatný, ale vnitřek už ne tak moc. Nebudu se pouštět do politických keců jako všichni ostatní, je to jen celkem obyčejný, blbě natočený dokument, který ale reaguje na dnešní dobu a doufám, že spoustu lidí, hlavně seniorů ho uvidí a aspoň trochu, trošku prohlédnou. On totiž ne každý starý člověk má rodinu, která mu řekne: Podívej, tati (dědo, babi,strejdo, mami, teto), nejezdi tam, je to špatný, oškubou tě. On totiž ne každý je holt tak strašně rozumný jako vy všichni tady. (02.10.2013)

Podle mého soudu jsou Šmejdi z koncepčního hlediska poměrně špatně udělaný film, který (sám o sobě) nebude mít ten zamýšlený preventivní účinek, který zřejmě chce mít. Podstatná část filmu je postavena na paní Daně, která už ale předváděčkové vášni zcela propadla a u níž se dá hovořit o čisté závislosti. Jenže paní Dana reprezentuje jen jeden typ návštěvníků těchto akcí - typ v závěrečné fázi; typ, který cíleně jede na předváděčku a ví, co ho čeká; typ s již zjevnou patologickou poruchou; typ, který nějakým dokumentem už odrazený od svého konání býti nemůže - a navíc tou svou extrémností může paradoxně snižovat preventivní odstrašující účinek, protože divák si nepřipustí, že by mohl dojít až tak daleko. Na začátku filmu mělo být jasně řečeno, kdo všechno se předváděčkových akcí účastní a z jakého důvodu. To se ale dozvídáme postupně a jakoby mimochodem - viz paní Boženka, která tam zjevně byla jen jednou (či jen párkrát) a stala se obětí jen jedinkrát (ale o to silněji to prožívá), nebo paní Marie v samém závěru filmu, která prostě chtěla jen jet na výlet na zámek. Zatímco u paní Dany si většina lidí odfrkne: "Tohle se mně stát nemůže, takhle blbý být nemůžu, může si za to sama", u těch dvou dalších dam jsou praktiky nemorálních prodejců mnohem zřetelnější a jejich příběh se může zopakovat u samotných diváků mnohem pravděpodobněji. Z těchto dvou případů bych rozvíjel celý dokument. Kromě toho film působí velmi amatérským dojmem, jakoby spíchnutý horkou jehlou: Skáče z myšlenky na myšlenku, v rychlém sledu vysvětluje různé praktiky a snáší argumenty (což starší nezkušený divák vůbec nemusí stíhat pobírat), v přímých rozhovorech na kameru autorka neklade naléhavější otázky a vlastně nemá žádou jasnou koncepci. Film sám o sobě proto asi nemůže mít ten správný účinek. Ale pozadí celého projektu, prvotní myšlenka a doprovodné akce (spolu s masivní medializací) jsou naopak záslužné a strategicky dobře promyšlené. Film jako takový je ale spíš průměrný a kinosál je pro něj příliš velkým soustem. (07.05.2013)

Unavuje mě ten současný trend představovat desetiletí staré fenomény jako něco zcela neznámého, čemu najednou musíme věnovat okamžitou pozornost a hlavně CYTEČKY (Pražáci nemaj babičku či na ni serou, že si těch pozvánek v její poště za patnáct let nevšimli, nebo tihle zuřiví bijci za práva obyčejného člověka prostě zpozorovali všeobecně vzrůstající nasranost a rozhodli se něco vytřískat z toho, že společnosti poskytnou hezky zabalený ventil pro její vztek?). Tak tedy ještě jednou pro ty blbečky v poslední řadě, kterým to furt ještě nedošlo a mumlaj něco o ohavným kapitalismu: na předváděčkách vás ožebračej. Čtěte informace napsaný malým písmem a složení potravin, abyste nemuseli poslouchat banálně samozřejmá kázání toho drahouška z Pekla na talíři. Nesedejte do auta k cizím lidem. Bankám nejde o vaše dobro. Vlastně když už jsme u toho, nikomu nejde o vaše dobro, jenom vaší milé kiddlince, která by byla hrozně ráda, kdybyste konečně přestali fňukat a převzali za sebe zodpovědnost. Tenhle emocionální patvar nesvědčí o zrůdnosti kapitalismu, nýbrž o neschopnosti člověka žijícího za minulého režimu přestat se spoléhat na to, že se o něj někdo postará. A jen tak mimochodem, mohli bychom už konečně vzít na vědomí, že demokracie znamená určitý systém společenského uspořádání, a nikoli „ráj na zemi, kde jsou všichni na sebe hodní, jde jim o druhý, nikomu nezáleží na těch hnusných přízemních penězích a kde se máme úplně suprduprsluníčkově, mamino-bejvalá souško“? Neustále reagovat na tu dědkovskou logiku „To je ta vaše demokracyje, co ste za ni zvonili klíčema, za komoušů bylo líp“ mě totiž nějak přestává bavit. (01.10.2013)

Tento dokument mi pripomenul jednu skvelú časť seriálu How I Met Your Mother. Barney v nej vysvetľoval prečo vo filme Karate Kid fandí záporákovi a nie Daniel-sanovi. Šmejdi na mňa takto pôsobili už od prvej minúty. Nie, že by som tým ľudom zrovna fandil a podporoval ich aktivity, ale určite nesúcítim so seniormi. Pokiaľ majú občiansky preukaz a sú svojprávny, tak potom sa nožu stažovať akurát tak na lampárni a nie tu. Veci za desiatky tisíc korún si zaplatili z toho nízkeho dôchodku? Ach jaj. Ano je to celé odporné, ale sami si za to nožu a potrebujú to ako feták šlehu. Závisláci starí. K samotnému dokumentu... len šedý priemer, ktorý poukázal na niečo čo sa aktuálne deje, ale nijakým výnimočným spôsobom. 3/10 (02.10.2013)