Princezna a bojovník

Oproti "akcnejsi" Lole je tento film o mnoho klidnejsi a mnohem silneji me vtahl do deje. Franka Potente v tomto filmu zahrala podle me svoji nejlepsi roli (tedy alespon co jsem mel cest videt) a predvadi opravdu uzasny vykon. Benno Furmann nehraje taky spatne, ale na vykon Franky to nestaci. Za zminku stoji take skvela kamera a velmi zajimava hudba. (02.11.2004)

Je toto opravdu z německé produkce ? Snový, dechberoucí snímek, v žádném případě nenudí, ale stále nutí k přemýšlení, k podrobnému rozboru duší obou hlavních protagonistů, navozuje vedlejší životní otázky. Dopředu těžko předvídatelný děj, originální vestavba hudby a kamera, která svými typickými pohyby a chováním říká, ano jsem to já, už jste mě mohli vidět i jinde. Mohu tak jako u S. Coppoly dodat, Tykwere: houšť a ještě větší kapky................. (02.11.2004)

Nějak jsem tomu nepřišel na chuť, přišlo mi to dost dlouhé, dějově nepříliš zajímavé, a veskrze to ze mě nedostalo žádné emoce a bylo mi lhostejné, jak to dopadne. Koukat na Franku Potente mě celkem baví, což už se ale nedá říct o Bennu Fürmannovi, jehož postava mi ani nebyla moc sympatická. Celkově mi přišlo, že ten film strašně zestárnul (na to, že není starý ani 20 let, ho na ČT Artu odvysílali ve fakt hnusné kvalitě), a možná mělo smysl ho vidět tenkrát, když to šlo v kinech, ale dneska už mi přijde, že dohánět znalost nějakých starých Tykwerových filmů je v podstatě ztráta času, a kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. Taky mi u toho filmu vadí jeho divný název, který navíc v české podobě z císařovny udělal princeznu, což prostě nedokážu pochopit (podobně jako ten prohozený slovosled - má to být "Bojovník a císařovna", ne "Princezna a bojovník", takové svévolné změny názvu mě prostě strašně iritují). (24.11.2019)

Musíme na tuhle hru přistoupit. Jinak Toma Tykwera a jeho tým za šnečí tempo a dialogy jak z jiné planety ukamenujeme. Spící princezna, toho času sestřička z psychiatrie a vojenský vysloužilec, toho času bankovní lupič se prostě musejí potkat. I kdyby nechtěli. Láska si prostě v tomhle světě udělá cestu. Zkoumání náhody a osudu Tykwer proklepnul už v předchozí Lole, zřejmě mu to vyhovuje a tady představuje počátek cesty k vykoupení. Tihle dva se totiž nečekaně potkají pod koly náklaďáku (kouzelná scéna) a v hypnotickém tempu to nakonec doklepou až k závěrečným titulkům. Někdo opravdu raději hodí kamenem proti obrazovce, jiný bude plakat dojetím. Tykwer (tehdy se mi líbil mnohem víc než dnes) je cítit, Franka Potente je k poetickému hledání lásky snad předurčená. (27.11.2016)

Tom Tykwer upoutal mou pozornost již několikrát, v tomto případě zcela a beze zbytku. Od prvního záběru na osamocený dům nad mořem, od prvních barevných tónů a podmanivé hudby jsem věděla, že tentokrát to bude ono, trefa do černého. Sissi společně s Bodem si mě omotali kolem prstu a pevně utáhli. Dopravní nehoda, nůž, brčko. A slzy. Bratři, liják, noc. A slzy. Bankovní loupež, střelba, němý úžas. A slzy, moje. Bezvýhradně přijímám tvůrcovu kreativitu, noblesu, cit, snění, osud, kdo ví... Já dnes prostě souzním a jsem na filmové vlně. (16.03.2018)