České století

Bylo-li snad cílem tvůrců vzbudit zájem veřejnosti o novodobé české dějiny, pak se obávám, že výsledkem jejich snažení bude spíše jen další zkreslení představ mnoha diváků o těchto událostech, jejich hlavních protagonistech, jejich hlubších a širších souvislostech a nakonec i o samotných časech, v nichž se odehrávají. A přitom po technické a herecké stránce nelze celé této sérii téměř nic vytknout. To, co však bohužel selhává je scénář, který povětšinou nevypráví příběhy z naší historie, ale snaží se vysvětlovat jejich pozadí, přičemž využívá značných zjednodušení v podobě vynechávání klíčových postav a důležitých okolností nebo pozměňování jejich významu, následkem čehož vzniká často nepříliš objektivní výklad, který nezobrazuje čistou skutečnost, přestože se tak tváří. Ostatní drobné prohřešky týkající se mluvy a chování jednotlivých osobností, jež někdy neodpovídá jejich době, charakteru či situaci, by se pak v tomto kontextu daly snad i přehlédnout, kdyby však také ony svou troškou nepřispívaly k vytváření ne zcela věrohodných obrazů těch, jichž se týkají. Celkové tedy musím konstatovat, že jsem tímto počinem velmi zklamán, a to přesto, že jsem vnitřně ani příliš nevěřil, že by to mohlo dopadnout jinak. 40 % (14.12.2014)

1. díl: Po formální stránce první díl kvalitní. Problém je ale v tom, že tohle téma (Masaryk+vznik republiky) je samo o sobě téma na bezmála 8 dílů. Proto přeskok z roku 1916 až do listopadu 1918 vlastně vynechává ty nejvýznamnější úspěchy, tedy chybí pobyt v Rusku a budování legií, což byl jeden z klíčových prvků pro uznání republiky. Když se mluví o legiích, je třeba si uvědomit, že nešlo o pár dobrovolníků, ale jen v Rusku o skoro 100 000 mužů, plus legie ve Francii a Itálii. Dále zcela chybí cesta po Spojených státech. Když už tam byl hlas vypravěče, mělo by to být aspoň zmíněno, když už bylo dramaturgicky rozhodnuto, že právě to nejpodstatnější neuvidíme. Místo toho všeho vidíme jen dlouhé záběry na Masaryka stojícího na břehu Bodamského jezera. To může sloužit jako úvod něčeho nebo jako dokreslení zbytku, ne jako hlavní část. No, uvidíme, co bude dále. P. S. Huba jako Masaryk nebyl špatný, ale Svatopluk Beneš ve filmu Člověk proti zkáze je lepší. Celkově zatím tak 70 %. Po dokoukání: Tak zbytek odpovídá započatému. Seriál si prý klade za cíl rozproudit debatu o výrazných okamžicích naší historie. Problém je, že nám z těch okamžiků ukazuje jen střípky a to ty, které na základě nějaké svojí subjektivní úvahy považují za důležité Kosatík a Sedláček. Paradoxní při tom proklamovaném záměru rozproudit debatu je to, že na jakoukoli kritiku zastánci seriálu odpovídají "ale to nemůžete brát jako historii, to je legitimní osobní pohled na věc". Obávám se, že v tom je schována nějaká hlava XXII. Nezobrazuju historii, ale chci o ní debatovat - nedebatuj, je to osobní pohled a ne historie. Tak si vyberte. Ostatně ono toho k debatě moc není, maximálně k pár poznámkám o ne právě dobrém uchopení a chybách (doporučuju např. kritiku Tomáše Koloce na Britských listech). Jako celek to jednoduše není ani zajímavá historická freska, ani nabídka sporných momentů a rozhodnutí v naší historii 20. století, ale jen jeden úzký a ne moc debaty hodný pohled. Ke kladům patří slušné herecké výkony a některé jednotlivé scény, které však příliš čnějí ze zbytku. (28.10.2013)

Jak narvat zásadní okamžiky naší historie do zhruba hodiny a čtvrt jednotlivých dílů? Navíc tak, aby výsledek stál co nejméně, tedy vyvarovat se jakékoliv akce či dramatických scén. S obtížným zadáním si tvůrci poradili tu lépe, tu hůře (například poslední díl o rozdělení Československa se ve své zkratkovitosti opět podíval až na samou hranici pochopitelnosti děje). Takže svých průměrných 70% zaokrouhluji nahoru za odvahu se do toho vůbec pustit i těch pár povedených dramaturgických rozhodnutí typu Daniel Landa = Emanuel Moravec. (08.12.2014)

Prvních pět dílů má jednoznačně vzrůstající tendenci. Masarykovská epizoda se s odstupem jeví jako sled nepříliš navazujících scén, z nichž vyčnívá rozhovor T.G.M s britským ministerským předsedou. Teprve tam se ukáže největší přednost Českého století: demýtizace historických postav provedená civilním a k diskuzím vybízejícím způsobem. Jednotlivé charaktery dostávají hloubku, dělení na "hodné" a "zlé" zde absentuje, historické osobnosti nám známé už jenom z fotek jsou "odmramorizovány". A to, že se z Klementa Gottwalda stala plnohodnotná tragická postava považuji skoro za zázrak. Sedláček má navíc vynikající čuch na herce, kteří s přehledem ustojí i příliš doslovné repliky (Huba, Trojan, Finger a především Vyorálek utkví v paměti na dlouho). Poslední epizoda o zabíjení soudruha Slánského se směle může řadit do žánru paranoidního politického thrilleru, v níž se tvůrcům podařilo zbavit neduhů předešlých dílů. Pokud bude zbylý kvartet epizod podobně kvalitní, máme zaděláno na nejvýznamnější televizní projekt v porevoluční historii. (26.11.2013)