LEGO® příběh

"Co kostka, to myšlenka. Co Lego, to vzpomínka." Když jsem byl ještě malý kluk, vydržel jsem u Lega sedět / ležet / stát celý den. Vzpomínám si, že zlatým bodem Štědrého dne bylo pokaždé rozbalení velké krabice s Legem a jeho následné sestavování. Takhle si nějak představuji upřímnou dětskou radost. Když se podívám na dnešní děti, kteří si od "Ježíška" přejí samé tablety a předražené mobily s wifinou, říkám si jak krásné LEGO-DĚTSTVÍ jsem měl. A proto si zavzpomínám a od srdce zasměji, když mi i v mých osmnácti letech Ježíšek nadělí malou Lego sestavu hasičského auta, aby jsem si zavzpomínal na staré dobré "skládací časy". Co se týče filmu samotného, netřeba více slov. Všichni, kteří s legem vyrůstaly se se mnou musí v prvních větách tohoto komentáře shodnout. A pro ty, kteří k Legu neměli tak velký citový vztah to stručně shrnu do pár vět. Příběh samotný hned zpočátku nastavil laťku hodně vysoko. Postarala se o to nejen ohromující ukázka ladně se pohybujících Lego panáčků, ale také kvality "za kamerou". Kamera a hlavně střih v jistých momentech dodávala tomuto fenomenálnímu Lego příběhu na velké dominantnosti. Postupem času příběh malinko strádal na kvalitě, ale zachraňovaly to občasné gagy a hlášky vtipně vážného Batmana. Závěr samotný je kapitola sama o sobě. Propojení Lego světa se světem reálným byl pro mě malinký emocionální šok. V poslední čtvrthodince, jako bych viděl sám sebe, obklopen různými kostkami ze kterých postupně poskládám jeden velký LEGO PŘÍBĚH ! ___ (Cinestar, Hradec Králové) (05.03.2014)

„Nemohl by mi někdo dát kus kryptonitu?!“ Moje první zkušenost s mým kdysi milovaným legem na filmovém plátně. Začátek je trochu vlažnější a o zábavu se stará vlastně jen Freemanův Vitruvius. Pak se ovšem film rozjede, na scénu se dostane maximálně stylový Arnetův Batman, přidají se i další postavy a divák náhle sleduje velmi zábavnou (a skvěle ohudebněnou) podívanou s kupou hlášek a narážek (z nich jsou však některé opravdu vtipné jen v angličtině, např. „Rest in pieces!“). Občas tvůrci sází na poněkud infantilní notu, ale třeba takové „spaceship!“ mě upřímně rozesmálo. Co se týče propojení reálného a lego světa, považuju to za dobrý nápad, ovšem jeho zpracování mi už přišlo podstatně méně zdařilé (a souboj nudně dospělého se zábavně dětským na můj vkus vyznívá až moc rodinně, i když k tomuhle filmu to už tak nějak patří a samozřejmě to souvisí i s cílovou skupinou). Kouzelný závěr (duplon!) však napomáhá k celkově pozitivnímu zážitku ze snímku a já i díky němu Lego příběhu přiklepávám slušné 4*. „Zdravím vespolek. Neznáte mě, ale jsem v televizi, takže mi můžete věřit.“ (28.09.2014)

Doporučuju zajít ve Slováči v angličtině. Každopádně největší překvapení a film, který mě po dlouhé době nabil trochou té dobré nálady. Nechápu, komu je to určeno - děti to nemají šanci pochopit a dospělí se můžou cítit hloupě vyrazit, každopádně je ale tahle sympatická satira překvapivě silná, místy nečekaně tvrdá a hlavně promyšlená. Navíc popkulturní odkazy mi po dlouhé době nepřišly otravné a nucené, ale opravtu zábavné. 85 % (06.02.2014)

Phil Lord a Chris Miller dobývají animované nebe a za pomoci Batmana přinášejí jeden z nejnahláškovanějších a nejnápaditějších filmů (nejen animovaných) posledních let. Chuť vyhrabat na půdě staré stavebnice je i po týdnu po projekci stále na maximu. A nebojte, ohraných přídavných jmen začínájících na a či b, podle toho jakou skvělou zvukovou stopu preferujete, vás ve svém komentáři ušetřím ;) (02.03.2014)

Ťažké rozhodovanie medzi 3 a 4*. Myšlienkovo aj spracovaním, pri ktorom sa vlk nažerie a koza zostane celá, teda deti zabavia a niečo si odnesú aj dospelí, je to obdobne popkultúrny mix Waltera Mittyho a Ralpha Rozbi-to. Teda trochu ako notorická torta psíka a mačičky, do ktorej sa podarilo napchať všetky zábavné a kreatívne prvky svetov legendárnej dánskej stavebnice a ešte niečo navyše (tu jasnejšie, tu skrytejšie humorné odkazy na všetko čo vás napadne). A s neskrývaným podtextom o zväzujúcom stereotype a pravidlách, ktorými sa musíme riadiť. Lenže aj ten už začína byť poriadne klišé a všetko to pôsobí ako milé divadielko, z ktorého sa miestami nechcene stáva takmer nezvládateľná, neprehľadná "taškařice". Ale sakra, má to šmrnc a bavil som sa, to sa musí nechať. Plus otlčený kozmonaut mi pripomenul vlastné detstvo, strávené s jeho kamarátmi. Ja to vravím stále, tá nostalgia je mrcha. 75% (29.06.2014)