Štědrý večer paní Hůlové (E04)

Štve mě, že mi byl vyzrazen konec a pointa od známého předem, a tak nevím, jak by mě to zaskočilo nebo ne; jak bych to pociťovala. Nicméně! Skvělý. Vybavil se mi Lynch. Je v tom něco nechutného, stejně jako v realitě, když přichází vánoční čas. Rozbalení bačkor a oddálení kamery je nejvíc moment! Připadá mi to super absurdum nasycený o bizár humor. Nebrat jako vážný horor nebo jiné vážné, ačkoliv motiv vážný vlastně je, tak je to vtipně a dobře s nadsázkou až do krajnosti líčeno. (24.11.2019)

Toho pitomečka Gorečka právě nemusím (z osobních důvodů), ale jedna z mála věcí, které se mu kdy povedly, je právě tohle. Vždycky si vzpomenu na recept na řízky z gothaje, který dala k lepšímu jedna z kreatur Přemka Podlahy. Obalíte gothaj nebo Junior, na co právě máte prachy, a dovnitř napícháte pár párátek, místo kostiček, a máte parádního kapříka pro socky:-)) (04.08.2010)

No, byla jsem zvědavá na raná dílka duchovního hledače, a tak jsem se koukla na tento filmík, díky kterému jsem si vzpomněla na mládí, kdy jsem také poslouchala hlasatele, nebo spíš neposlouchala, jelikož jsem se těšila spíš na to, až domluví a pustí ten očekávaný film. Vzpomínám si, že ve mně také kolikrát ty jejich pořady vyvolávaly depky, jenže já naštěstí nebyla sama a dokázala jsem se hlavně obejít bez televize, jelikož v té době nebylo opravdu moc na co koukat. Ale dovedu si představit, že osamocený člověk je vděčný alespoň za tento kontakt, a proto ti, co takto hovoří z obrazovky k lidem by si měli být vědomi zodpovědnosti za to, co a jak hlásají. A když se na Štědrý večer k tomu přidá taková pěkná depresivní báseň, tak to už má fakt sílu a asi to nebude to pravé ořechové. Spoiler. Nemohla jsem si opět nevzpomenout na trpaslíka, kdy Rimmer strávil jedno dopoledne na lince důvěry a všech pět lidí, kteří se mu dovolali, včetně toho, co si spletl číslo, spáchali sebevraždu. Chudák paní Hůlová. (24.11.2014)

Tady je to přesně naopak než v Dlaždici: Rádoby vtipná společenskokritická pointa stojí za sarou bačkoru, ale ono se to bez ní zcela obejde. O kvalitu se postarala socialistická televize a paní Hůlová (které kameraman neměl to srdce říct, ať si ho nevšímá). Ute a Jan, umělci z Endéer, zpívají hladovějícím a opuštěným. I když ta pointa... možná jsem jen málo dada. (10.04.2012)

V televizi uvedeno v cyklu Velmi uvěřitelné příběhy. Depresivní snímek, při kterém musí mít každý nejen starý, nemocný a osamělý člověk velice tísnivé a skličující pocity osamělosti a jisté beznaděje . V tomto případě mi je té staré paní skutečně líto zvlášťe když si uvědomím že jejím jediným pravým společníkem až do té kratoučké návštěvy příbuzných byla jen televizní obrazovka a to také jen do chvíle než na obrazovku vstoupila Jiřina Švorcová s deprimující básní od Josefa Rybáka "Jen leťte holubi" .......! (09.03.2007)