Legenda 17

Když se Valerij Charlamov proháněl po ledě a sklízel v Sovětském svazu všechny ty ovace, já se takříkajíc ještě „houpal otcovi v pytlíku“. Nicméně jsem viděl docela dost materiálu a dokumentů z jeho doby i dob největší slávy Sovětské sborné a musím uznat, že to byli machři. Tento film je potřeba brát s velkou nadsázkou a ruským patriotstvím, ale jsem rád, že Kanadě dali pořádně na prdel jako správní „sovětští“ hokejoví hrdinové. Jasně, je tu spousta věcí, ve kterých se dost přehánělo (ale v kterém americkém filmu ne), zahrané to bylo slušně, Světlana Ivanova je pěkná baba a já se u toho prostě nenudil. Takže dávám nadprůměrné hodnocení. (10.11.2018)

"No što zasranci...Nikdy ste nepochopili, že ste celý môj život..." Je pravda, že sme tých ruských "zasrancov" nenávideli, ale keď sa na to pozriem bližšie, nenávideli sme skôr politický systém, ktorý reprezentovali a nie ľudí ako takých. Meno Charlamov mi nehovorilo nič, ja pamätám až legendárnu päťku - Fetisov, Larionov, Kasatonov, Makarov, Krutov. Milujem hokej a filmov na túto tému mnoho niet. Za najkvalitnejší zatiaľ považujem The Rocket , ktorému je tento ruský film v mnohom podobný. Tiež sa venuje jeho dospievaniu, rodine, prvej láske a hlavne hokeju. Najlepšie na filme sú však slovné hádky a počiatočné nezhody s trénerom TARASOVOM, ktorého výborne zahral Oleg Menšikov. Práve jeho tvrdé tréningové metódy, kde nikomu nič nedaruje len tak, patrí k tomu najlepšiemu. Najviac mi sadla scéna, kde reprezentanti CCCP poskladaný s troch moskovských klubov - CSKA, Dynamo a Spartak akosi nemohli nájsť spoločnú reč...Trenérova lekcia "zjednotenia" je u mňa vrcholom filmu. Takmer celý film som si hovoril super, až prišiel záver, ktorý to mal všetko vygradovať, ale nevyšlo to úplne. Kanaďanov nepochopiteľne vykreslili ako nájomných vrahov s odpornými ksichtami, až som si vravel, kde tie masky hľadali. Celkovo však ide o veľmi kvalitný film, ktorý vám meno Charlamov a jeho číslo 17 zaručene vtlačí do hlavy na dlhú dobu. Mne osobne navždy...80%. (13.01.2014)

Kdo by tohle jméno neznal.... Vlastním jménem Valerij Borisovič Charlamov, legendární sovětský útočník, vynikající střelec, který spolu se svými spoluhráči s útoku (Michajlov, Petrov) tvořili doslova a do písmene zabijácký, hokejový útok, který své soupeře povětšinou drtil jako suchý rohlík na strouhanku. Většina protivníků již při během první třetiny prohrávala minimálně o tři góly a takový zápas se pak otáčel hodně těžko. Moc dobře si na ně pamatuju. Tenhle film mapuje osud této " legendy " od roku 1967, jeho vztah s legendárním trenérem Tarasovem a končí prvním utkáním " století " , mezi tehdejším výběrem z NHL a výběrem Sborné, který přepsal hokejové dějiny. Není to rozhodně film bezchybný, kdy hlavně první půlka byla skoro o ničem, ale tohle se naštěstí rozjede v té druhé, kde i přes pochopitelnou dávku patosu a také tendenčnosti je hlavně první utkání zajímavě natočeno a určitě to pro mě byla zajímavá exkurze do teď už hokejového dějepisu. Dnes už je úplně jedno, že hráči z NHL tuhle sérii nakonec vyhráli ( hlavně díky Charlamovovu zranění), kdyby věděli, jaká " rychta " je čeká v odvetě v roce 1981 asi by na tuhle odvetu nikdy nepřistoupili. Škoda jen, že tenhle útočník už nemohl být u toho, jeho život skončil až příliš brzy. (14.05.2015)

Nemám ráda kolektivní sporty a hokej a fotbal z celého srdce nenávidím, jen si nejsem úplně jistá, co z toho víc. Podívat se na film o hokejistovi, potažmo o hokeji, můžu přičíst na vrub svojí patologické zvědavosti, z části i sympatiím k některým z herců, nakonec, nemohlo mě čekat nic horšího, než dvě hodiny nudy, stanou se i horší věci. Už úvodní scéna mě zarazila hluboko do židle a výkřik: "ty vole!" se nevztahoval čistě k tomu, co běželo přes obrazovku. Tréninky, bruslení, máchání s hokejkou, nic z toho není nudné. Love story hlavního hrdiny není sladkobolný trapas. Když se Charlamov vzteká, vztekáte se s ním, když Charlamov zpívá, shovívavě mu to odpustíte. (Ne, při tom se opravdu s ním zpívat nedá, ale je to roztomilé.) Závěrečný zápas jsem ve výsledku přes své hokejové ignorantství, které hodlám pečlivě hýčkat i nadále, odhadla. Že mi ale ty opice zvedly mandle, když přežvykovaly při ruské hymně, primitivnější urážku už opravu nedokáže vymyslet ani kanadský hokejista (ano, tušíte správně, nefandila jsem Kanaďanům nikdy jindy, tím spíš ne tady). Na konci jsem, stejně jako v roce 1972 celý Sovětský svaz a vůbec nepochybuji o tom, že i všichni diváci, konstatovala: "Moloděc, Charlamov!" (13.09.2013)

Pokaždé, když nastupovala Sborná v jakékoliv sestavě, plivali jsme oheň a dštili síru, zvlášť po ,,68" roce. Vcelku nám bylo buřt jaké hvězdy tam hráli, jen jsme se modlili, aby jsme jim pocuchali peří. Lainu Michajlov, Petrov, Charlamov s mastodontem Ragulinem v zádech jsme nenáviděli nejvíc, protože bohužel dávali góly. S odstupem času a výstupem Sovětských vojsk zpět na jejich území , jsme ochotni uznat, že hokej hrát uměli, nemá cenu si to zalhávat. Film je celkem solidně natočen se všemi klišé co k němu patří, i když ne zcela ve férovém duchu. Co za hovády tam udělali z Kanaďanů bylo směšně děsné. Ovšem nejvíc mě pobavil fešný Tarasov (myslím typově) , když si vzpomenu na obtloustlého skřeta s věčnou papachou na kebuli. Tyranskou povahu vystihli a tuším, že vybrali jen odvárek z jeho metod. Suma sumárum musím nakonec dát stejně čtyři, přes určité nedostatky mě to bavilo. (08.12.2013)