Legenda 17

Tréner je mu ako otec. Ako otec, ktorý ho zmláti, pľuje na neho a nakoniec ho zavrie k prasatám do chlieva, no syn ho má rád, lebo je mu vďačný, že ho aj neznásilnil. Nakoniec to ale všetko dobre skončí, s kamarátmi prídu do zlej zeme, kde sú všetci zlí a nikto ich nemá rád a každý na nich píska a bijú ich - ale teraz to je zlé, nie dobré ako u otecka! - no oni vyhrajú a tí zlí im zatlieskajú. Nečudujem sa, že je to Putinov obľúbený film. Ako metafora ruskej duše dokonalé. Inak je to neskutočne presladený často až komický schematizmus. (20.02.2014)

Wow, takhle přesně má vypadat film, který je věnován sportovní legendě. Opravdu skvělá práce ruských filmařů. Valerij Charlamov to měl ze začátku těžké, ale dokázal se přes to všechno dostat a stal se legendou. V sérii století ho museli Kanaďané zranit, aby vyhráli. To od nich bylo dost hnusné. Jinak ve filmu to nezazní, ale Valerij zemřel ve věku 33 let, při další jeho automobilové nehodě. Je to škoda, že ho lidé neviděli déle hrát. Jinak dá se říci, že film je i o legendárním trenérovi Anatolijovi Tarasovi. Ze začátku mi přišly jeho metody dost brutální, vlastně ani Charlamova nenechal hrát. Ale ono to mělo něco do sebe, nakonec udělal z Charlamova a dalších hokejistů hrdiny. A líbilo se mi, jak hráči při něm stáli, hlavně Charlamov, že svého trenéra nezradil. A velká pochaval herci Olegu Meňšikovovi, který perfektně ztvárnil právě roli trenéra Tarasova, opravdu bravurní. (25.04.2018)

Pro nás je to úsměvný, ale věřím, že v Rusku kdekomu ukápne slza při nostalgický vzpomínce na to, jak za časů huňáče Brežněva Sborná šlapala. A že šlapala, o tom neni pochyb. Jen to nebyla taková idylka a toho patosu tehdá taky nebylo tolik. Kluci byli většinou rádi, když přežili trénink a Tarasov s Bobrovem byli spíš tyrani, než hodní taťkové. Charlamov sám je popsán jako geniální hokejista se sobeckými sklony, kterej nejdřív musí dozrát pro to, aby pochopil, jak moc je důležitej team work. A všechno to končí prvním zápasem Série století, což je kapitola sama o sobě. Jasně, Kanaďani tehdy byli nafrnění a nedávali Ivanům žádnou šanci, ale to, co filmaři udělali z Bobbyho Clarka, to mě naprosto vyřídilo. :D Jinak zápasy, kterejch jsem se trochu bál, mě docela bavily, byť působily poněkud zmatečně. Hokejovejch filmů je málo, tak trošku nadhodnotim a dam 70% a položim tradiční otázku našim rejžům a produkčním: fakt by jsme něco podobnýho nedokázali natočit a zaplatit? Hokejovejch příběhů máme docela dost. (07.12.2013)

Na pomezí tří a čtyř. Proč čtyři, viz zápory. Klady: technické provedení zápasů, sympaťáci Danila Kozlovskij, tempo. Zápory: nedotažení některých témat, tendenční tlačení postav obou stran k archetypálnosti (zlí, zlí Kanaďani! hodní hodní Sověti!). Nakonec rozhodl fakt, jakým způsobem byli vyzobrazeni Kanaďani. Kromě toho, že je hráli snad jenom tři herci, ještě navíc vypadali jako z Planety Opic. (08.01.2014)

Kdo máme rádi hokej, dobře se na to dívá, nicméně je to pojaté tak extrémně tendenčně proti kanadskému a americkému hokeji, že to samotnému filmu ubližuje. Zajímavý je vhled do stranických intrik kolem vrcholového sportu té doby v Sovětském Svazu, stejně jako nepokryté přiznání, že tzv. sovětští amatéři byli tvrdí profesionálové, odpudivě pak působí výběr herců pro kanadský národní tým, který kopíruje casting planety opic. (17.04.2017)