Nařčení

Do fasf-foodu ChickWich zavolá muž, a žádá si manažerku restaurace, Sandru (Ann Dowd). Představí se jí jako policista Daniels, a sdělí jí, že má na stole obvinění z krádeže, jedné ze zaměstnankyň, mladé Becky (Dreana Walker). Požádá Sandru, aby uzavřela Becky do oddělené místnosti, a prohledala ji. I když žádné ukradené peníze nenajdou, policista Sandru požádá, aby Becky pozorně hlídala ona - či některý jiný ze zaměstnanců. Pro každého z nich má policista své rozkazy. Terorizování mladé Becky dle pokynů muže na telefonu graduje... Tento film je jedno z milých překvapení posledních týdnů - tím, že jsem si dopředu nepřečetl, o čem film je, působil na mne podobně drsně jako německý Das Experiment. Nevědět, že je film natočený dle skutečného příběhu, považoval bych jej za hodně přitažený za vlasy, ale kdoví jak by se člověk zachoval ve stejné situaci (i když si myslím, že u nás z policistů až takový respekt jako v U.S. nemáme, a tak nějak doufám, že by se někdo začal nad absurdností celé situace více zamýšlet - ale když narazí na podobně inteligentní perzonu, jako byla ve filmu manažerka Sandra, tak se může stát cokoliv). Po filmové stránce mohu kladně hodnotit hlavně Dreamu Walker, kterážto vypadá moc hezky i oblečená, a zde je navíc po většinu filmu takřka neoblečená :) (27.05.2013)

Jestli tento film není přibarvený a ukazuje opravdovou mentalitu obyvatel Spojených států, jejich myšlenkové postupy a logické uvažování v kritických situacích, tak já jsem čínský bůh plodnosti. Strašně ráda bych tomu dala aspoň o hvězdu víc, ale opravdu nemůžu už jen z principu. Nedokážu uvěřit, že by se někdo zachoval takhle extrémisticky. Věřila bych tomu maximálně do toho momentu, než musela šéfová dát dívčino oblečení do svého NEZAMČENÉHO auta. V téhle chvíli jsem si řekla, že tomu fakt nevěřím. Některé pasáže byly tak neskutečně absurdní, že jsem měla oči přilepené k obrazovce a některé byly na druhou stranu totálně nudné, že se mi chtělo spát. Každopádně jsem nejdřív neměla o existenci tohoto filmu ani tušení a přišla jsem k němu jak slepá k houslím, Po projekci jsem si ale uvědomila, že jsem právě viděla tu největší absurditu, která byla myšlena vážně. (17.07.2015)

Je to taky mix filmov Phone Booth a Das Experiment. Proste mix thrilleru a dramy, ktory sa zaobera psychologiou ludi a ich ovplyvnitelnostou. Najviac sa mi pacila prva polhodina, ktora pôsobila velmi prirodzene a uveritelne, takze som nemal najmensi problem sa vcitit do postav. Potom sa ale film zacal vyvijat prilis absurdne az to narusilo moje spojenie s postavami a namiesto napätia som sa skôr zacal bavit tym, kam az su ochotne zmanipulovane postavy zajst a co vsetko si je schopny scenarista vymysliet. Aj ked v tomto pripade to vraj nebol scenarista ale sam zivot. Skoda, ze sa film namiesto stupnovania uloh viac nesustredil na neprijemnejsie znazornenie jednotlivych ukonov. Ten najdrsnejsi nam vôbec neukazu. Nepotreboval som vidiet, co pri nom konaju, ale skôr ako sa pri tom postavy tvaria a co citia. Od zaciatku som vedel pointu, takze neviem, ci by ma behom prvej polhodiny tvorcovia oblbli, ale to asi nebolo az tak dôlezite, kedze ju aj tak odhalili dost skoro. Behom filmu ma najviac nefascinovali ani tak postavy, ktore museli strazit a psychicky terorizovat podozrivu z kradeze, ale skôr samotna obvinena, ktora bola natolko zmanipulovana, ze dovolila, aby s nou tak zachadzali. Za samotne kvality filmu davam 3* a stvrtu davam za to, ze dokaze divaka donutit k tomu, aby sa zamyslel nad tym jak by sa v podobnej situacii zachoval. Co nie je malo. A je uplne jedno, ci si pomysli o postavach, ze to su klasicki americki idioti alebo nie. Aspon na chvilu nad tym pouvazuje. P.S.1 Ja som presvedceny, ze by som sa zachoval jak ten dedko na konci. Nie preto, ze som taky genius, ale preto, ze mam odpor k autoritam a ku slepemu konaniu prikazov od neznamych ludi duplom. P.S.2 Ako zaujimavost odporucam epizodu 9x17 serialu Law & Order: Special Victims Unit, ktory sa venuje tejto teme prakticky od chvile, ked film konci a sleduje proces s pachatelom, ktoreho v seriali stvarnil Robin Williams. Sice sa od skutocnych udalosti uplne odchyluje, ale je to rovnako putave ako tento film. 7/10. (20.08.2017)

Jsem ochoten věřit, že se taková kravina stala, ale nejsem ochoten na to půl druhý hodiny čumět. To ani náhodou ne! Může to paradoxně bavit jen takový typy lidí, kteří by se chovali podobně. Ostatní musí zákonitě k smrti denervovat všudypřítomnost primárně logických otázek, v čele s: "PROČ DO PRDELE NEZAVĚSÍŠ TEN POJEBANEJ TELEFON?!!!" (01.02.2013)

V Amerike majú takú televíznu reláciu, volá sa What Would You Do?. A v nej vždy nafingujú situáciu, s ktorou sa môžeme v každodennom živote bežne stretnúť (často napríklad šikanovanie slabších, postihnutých) a sledujú ako na ňu zareagujú ostatní ľudia. V jednej časti si nimi nastrčený muž odchytil na ulici náhodných okoloidúcich a ukázal im asi na sekundu nejaký hračkársky odznak s tým, že je agent FBI alebo policajt, už ani neviem. Podstatné je, že keď im povedal, že sledujú nejakého zločinca (takisto len herec) a potrebujú pomoc, každý jeden spravil bez akýchkoľvek rečí všetko čo mu bolo prikázané. A takto jeden išiel a tomuto fiktívnemu zločincovi zobral peňaženku, iný kočiarik s dieťaťom a ďalší mu dokonca nasypal niečo do nápoja, keď sa nepozeral. Keď sa ich potom opýtali prečo to urobili, každý odpovedal: „Veď mi ukázal odznak, celé sa to zdalo byť také skutočné.“ Preto verím, že všetko je to reálne a bežne sa to môže stať, akokoľvek sa nad tým rozum zastavuje. Ľudia často nerozmýšľajú a uveria všetkému. Film má svoje kvality, keď už nič aspoň možno niekomu otvorí oči, ale je to niečo, na čo sa nepríjemne pozerá a čo vás ultimátne naštve. (23.07.2013)