Tango

Výborný film, který mě dost rozesmál a hodně pobavil. Nemyslím si, že by byl protiženský, spíš je tam krásně ukázaná povaha klasických mužů, nebo aspoň povaha, jakou by chtěli muži mít. Chtějí být drsní a ženy jen využívat - ale to proto, že s nimi nechtějí a nebo neumí žít a bojí se, že bude uražena jejich ješitnost a city. Nakonec ale stejně všichni chlapi zjistí, že ženy ke svému životu potřebují! (01.04.2009)

Výborní herci/komici(Thierry Lhermitte/Philippe Noiret, kteří si spolu už střihli výbornou trilogii o Prohnilích), končící doba dozvuku zlatých 80. let francouzské kinematografie, zajímavý námět skýtající řadu možností pro nekončící srandu a.... šílené zklamání. Až na hodně řídké pousmání neskutečně nevtipná a naštěstí jen 88 minut trvající nuda. (06.07.2013)

Skvělý, prostě skvělý, nasmála jsem se, až mi slzičky od smíchu tekly. Jedná se o poněkud černohumornou komedii s tzv. nekorektním humorem, ovšem to mi ani za mák nevadilo. Hned od úvodního vyřizování manželských účtů jsem měla bezproblémově naladěno. P. Noiret - T. Lhermitte - R. Bohringer jsou tu úžasní, jejich cesta za Marií a plánování vraždy je zábavné, vtipné a odsýpá ve svižném tempu. Závěr potěšil, vyloudil úsměv na rtu, ona ta "bitva" muži vs. ženy stejně vždycky vyjde na plichtu.. Každopádně ode mne veliká poklona do Francie.. (03.04.2020)

Čekal jsem větší přímočarost, nestoudnost, bezohlednost, a také humor sice na úrovni, ale tvrdšího ražení. Potenciál byl obrovský a nebyl dostatečně využit. Tango šlo spíš cestou dlážděnou absurdnostmi toho druhu, které mě nedokáží přesně oslovit. Než o nekompromisní šovinistickou komedii, se jedná o nenuceně plynoucí road movie o třech mužích nesoucích v sobě rány, které v nich zanechaly ženy, o rozpolcených mužích, kteří ženy nenávidí, ale současně jsou pro ně nepostradatelnou součástí života. O primárně zamýšlené maskulinní kritice ženského pohlaví nemůže být řeč. V Tangu se však sešlo kvalitní trio hlavních hereckých představitelů, to je bez debat. (05.06.2014)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Můj dědeček vždycky říkával, že lepší dobrá honitba než špatná svatba.. A vždycky k tomu přidal příslušný gesto.. Babička při tom vždycky plakala.." ;) Je libo romantiku ?? Pak jistě Tango coby nesmírná, no, spíš nesmírně bizarní, romantika nemůže být krokem vedle, patříte-li mezi ovšem mezi ty nejotrlejší diváky, on totiž Petrice Leconte stvořil jeden z nejpozoruhodnějších snímků, jaké jsem kdy viděl, a troufám si říct, že ani sama francouzská kinematografie podobný vpravdě nekorektní, byť pro někoho možná vulgární, a zároveň opravdu inteligentní kousek nezná !! Leconte svádí ve svém příběhu dohromady tři zdánlivě rozdílné muže, když Vincent Baraduc, kterého si zahrál Richard Bohringer, nemá coby akrobatický pilot na svou krásnou ženu čas, a ta se samozřejmě začne nudit, a tak mu uletí, samozřejmě, že ne jednou, s jiným chlápkem, který si na ni naopak čas udělá vždy a rád, ale jak už to tak bývá, všechno jednou praskne, stejně jako Vincentovy nervy, a tak tu dvojičku, co z něj udělala paroháče jednoduše, byť docela stylově, zabije, protože však mezi porotci seděli další muži s podobnými parohy, ehm, tedy zkušenostmi, drahého Vincenta nakonec osvobodí.. To soudcův synovec v podání výborného Thierryho Lhermitta má docela opačný problém, zahýbá svojí ženě, kterou však zároveň i nesporně vroucně miluje, s každou sukní, která mu zavoní.. Jenže na každého jednou dojde, a tak když jeho ženě Marii v podání krásné Miou-Miou dojde trpělivost, skočí na prvního chlapa, taxikář je přece taky chlap, kterého potká a zamává mu na rozloučenou !! A že se nevěrným ženám neodpouští už víme, byť ty Paulovy motivace se zdají poněkud komplikovanější, a tak by i nebohá Marie měla skončit na hřbitově, jenže co bychom si špinili ruce, když to za nás může někdo udělat, že ?! A tak Paul se svým strýcem, kterého si vyloženě užíval Philippe Noiret, pro změnu starým mládencem, který však má ženy nesmírně rád, jen nejlépe třeba hodinu týdně, budou tu malou službičku žádat po Vincentovi, který už stejně jednu manželku zabil, tak jakýpak copak !! ;) A byť se skutečnost, že se nakonec dobereme staré známé pravdy, totiž že nás budou srát vždycky, ať už mrtvé či živé, vlastně nabízí zhruba od poloviny snímku, mě osobně nijak neuráží, život už je takový a aspoň tu nikdo není černobílý.. Ostatně ani tenhle nesmírně zábavný a zároveň dojemný snímek, zejména dík etudě s Jeanem Rochefortem coby dalším typem milujícího muže v hlavní roli, není vůbec černobílý natož šedivý, jak by taky mohl, když ho i vizuálně dokonalým činí mistr kameramanského řemesla, Portugalec Eduardo Serra !! Pokud patříte k divákům, kteří si netykají s nějakou upjatostí a s chutí se zasmějí skvostným dialogům i sami sobě, pak rádi najdete ve snímku Patrice Leconta, kterého ta sexualita obecně fascinovala zjevně odjakživa, tolik životní cynické pravdy, kolik je v tangu osudovosti.. (02.06.2014)