Sněhurka: Jiný příběh

Vše kolem tohoto filmu je tak trochu jiný příběh. Od režisérovy (sebe)důvěry držet projekt 8 let při životě. Až po fakt, že těšíte-li se na pohádku, popovídejte si spíš s umělcem, který Sněhurce prošlápl cestu. Doporučuju si přečíst pár rozhovorů s režisérem, pak totiž zjistíte čemu všemu je příběh Carmen pocta. Souhlasím s Bárou, že Macarena se pro tuto roli narodila a že nikdy nechci vidět jinou. Pro mě to nebyl jen jiný příběh, ale i jiný svět. Svět tančící v rytmu flamenca, svět ohňostrojů jisker v hlubokých tmavých očích zázračných i prokletých lidí. Nikdy nespouštěj býka z očí... Nespustím, pane Berger, ani z vás... (23.01.2014)

Film poznamenaný cimrmanovským syndromem - Pablo Berger jej pečlivě připravoval dlouhých 8 let, když ho na cílové rovince předběhl jakýsi floutek jménem Michael Hazanavicius a urval pro sebe prvenství a vavříny. Jeho The Artist byl sice první, ale vzhledem k rafinovanosti odkazů na němou éru můžeme tohoto loňského vítěze Oscarů přirovnat k prvnímu stupni základní školy, zatímco Bergerova Sněhurka je univerzitou. Bergerův snímek je dokonale propracovanou poctou (především evropským) nemým filmům 20. let, která kouzlí a boduje každým střihem, každou kompozicí, každým hudebním motivem, každou narážkou, každou postavou, každou scénou. I přes tuto formální dokonalost a nebývalou grácii v citování slavných filmových vzorů je Sněhurka: Jiný příběh především svižně fungujícím filmem, který vás zavalí napětím, citem, vášní a na konci i smutkem (poslední scéna patři mezi nejsilnější a nejsmutnější závěrečné scény za dlouhá léta). V době stále tupějšího mainstreamu, stále vybrakovanějších žánrovek, proudu průměrných filmů z celého světa širšího než Amazonka a nánosů pseudoartových uměleckých výpovědí působí Sněhurka: Jiný příběh jako zjevení. Museli jsme se prostě vrátit ke kořenům, kdy film ještě nebyl mrtvý... (13.02.2013)

No po tolilka pozornosti co se tomuhle filmu dostalo ve své domovině jsem byl na tuto verzi Sněhurky více než zvědavej. Němá sněhurka co rajtuje v aréně s bejkama, macecha co provazuje sado maso hrátky a to vše v černobílým přelivu, hm to se fakt nedalo ignorovat. Ano hercům se sice vzal hlas, ale muzika vynahrazovala veškére nálady a umě navozovala dramatickou nebo odlehčující atmosféru, na můj vkus možná až příliš. Herci co si musí vystačit s pohledy a mimikou těla maj roli bez hlasu přece jen stíženou a nějaké to umění ze sebe prostě vytlačit musí. To se nejvíc povedlo Maribel Verdú, protože ta tu svini zahrála tak přesvědčivě až jsem se divil, že není českej poslanec. Příběh nenudí a variace sněhurky je to skutečně pojata velmi originálně a chce říci moderně, jenže celý příběh je prostě oda na evropskou němotu, takže spíš zůstanu u té originality. Místy mě přišlo že film ztrací dech, jindy působil trošku zkratkovitě, ale co oceňuju uplně max je konec s tím si tvůrci fakt pohráli a líbilo se mě jak najendou kino totálně ztichlo a čekalo na ten poslední záběr, protože se fakt nedal odhandout a nakonec byl nejkrásnější možný. V podstatě poslední filmový políčko rozhodlo o čtvrtý hvězdě, nádhera. (21.02.2013)

Mám v tom bordel. Zo začiatku a pomerne dlho som mal pocit, že je to Popoluška (vdovec, macocha, upratovanie), potom sa zjavili trpaslíci a bolo to chvíľu jasné, aby sa z toho nakoniec vyklula Šípková ruženka. Ale toto je môj problém, predlohy si nepamätám a zopakujem si ich až pri čítaní malým carpantom pred spánkom. K tomuto filmu som pristupoval ako k filmu z roku 1925, čo asi aj tvorci chceli, takže nemá zmysel mu vyčítať čiernobiele charaktery a jednoduché emócie. Treba byť proste naladený na to, že pozeráte starý nemý film a ako na vás bude pôsobiť. Snehulienka našťastie skvele gradovala a na konci vyvolala silnejšie emócie a otáznik. (19.02.2015)

,,ZÁZRAK NEBO PROKLETÍ?“...... /// Němá tragédie rochnící si v národní zábavě, do který zaobalila osud holky, co kousla do votrávenýho jablka. Oproti Umělcovi spíš jen hříčka točená srdcem a mít tak hoďku dvacet, možná by ji oslavovalo i neArtový publikum. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád, když parchanti žijící u macechy trpí. 2.) Su hluchoněmej (ale ne blbej - číst umím!) 3.) Thx za titule ,,reqiuem“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (27.02.2013)