Mzda strachu

Pazuzu is watching! Poměrně dlouhá, naturalisticky vyvedená expozice představí tři muže skrývající se před minulostí a jednoho, co po takových pase. Friedkin se při ní neštítí zobrazení lidského cynismu či špíny Latinské Ameriky a rozehraje psychologickou hru kolem nesourodého kvarteta donuceného okolnostmi ke spolupráci. Zlověstně dobrodružná druhá polovina potom stříkne do srdce adrenalin (spektakulární scéna na deštěm bičovaném „mostě“) a nechává ve vás pomalu dozrát existenciální rovinu Friedkinova v bolestech zrozeného díla. Pochybnosti o udělení páté hvězdy nakonec rozehnal soundtrack Tangerine Dream a úplný závěr, který podtrhl ústřední myšlenku, že osud je sice nevyzpytatelný, ale svými činy si ho určujeme.. Komerční neúspěch Sorcerera za svistotu světelného meče Lukea Skywalkera byl asi nutnou předehrou k tomu, aby až čas ocenil jeho kvality i význam.. (06.06.2016)

Je to uchopené jinak než film z 50.let, a tak bych to ani nepovažoval za remake, jako spíš za nové zpracování téhož námětu. Postavy jsou méně propracované, ale mají v základě jednoznačněji vykreslenou povahu. Jsou to zločinci. Jejich pouť je tak prosta pomrkávání po divákovi, a je možná ještě víc hutnější, upocenější a špinavější. A byť je film ve vyvolání napětí velmi vyrovnaný, podobně jako ostatní musím vyzdvihnout scénu s přejezdem mostu, protože u té jsem měl skutečně dojem, že nic takového jsem ještě nikdy neviděl. (19.02.2015)

Kdysi se mi podařilo vidět původní francouzskou Mzdu Strachu v TV asi 3x. Teď jsem teprve dohnal Friedkinův remake. Musím říct, že je povedený, přidává v úvodu více pozadí pro hlavní postavy a scéna přejezdu závěsného mostu v bouři dokáže napnout jak struna. Navíc atmosférická hudba od Tangerine Dream, bohužel hraje jen občas, takže doporučuji samostatný soundtrack k poslechu, kde jsou i skladby, které ve filmu nejsou. Francouský originál je ale stále o kousek lepší. (05.10.2014)

Začátek mě moc nevzal, ani nebavil, poletovali jsme po světě, rychle a zmateně a já netušila, která bije.. Když pak chlapci skončili ve stejné řiti, svitlo mi.. Od chvíle, kdy se přihlásili jako řidiči velmi nebezpečného nákladu, mě to vtáhlo a jakmile se vydali na riskantní cestu, měli mě na lopatě.. Roy Scheider a Bruno Cremer byli mýma očima tahouny snímku a o tom, že úžasnými, snad ani není třeba psát.. (31.10.2020)

Hoci nerád, ale musím uznať, že o niečo lepší je o 24 rokov starší francúzsky originál. Aj keď tento má zasa lepšieho ťahúňa v podobe Roya Scheidera. Film patrí do radu "špinavých", "spotených", ktoré ja príliš nemusím, aj keď na druhej strane môže hodnoverne zrkadliť realitu. Zúfalé existencie si hľadajú šťastie naprieč nemilosrdnou džunglou - zábery nákladiakov vyzerajú dramaticky aj dnes a scéna prechodu riekou na lanovom moste so spráchnivelými doskami je až k neuvereniu - nielen vizuálne vo filme, ale že išla vôbec reálne natočiť. Napriek týmto nesporným kladom musím upozorniť na prvú - zoznamovaciu - polovicu filmu, ktorá je veľmi rozťahaná a nezaujímavá a hlavne ona má za následok, že si film vyššie hodnotenie nezaslúži. (27.04.2020)