Konečně doma

Mám k tomuhle animáku několik připomínek, které dost zásadně ovlivňují moje hodnocení: 1) Parsonsův hlas je příliš dominantní a každý si ihned představí postavu Sheldona Coopera, se kterou jsou spojena jistá očekávání, jež ale přirozeně zůstanou nenaplněna; 2) Buvové jsou strašně hloupí, otravní a celkově nesympatičtí (celá idea filmu vychází z jejich natvrdlosti); 3) Koncept separace známé z Districtu 9, zde v obráceném ranku, je nepropracovaný a stěží uvěřitelný (i když jde o animák); 4) Je to až moc infantilní a hlavně to není ani za mák vtipné. (18.06.2015)

Když vezmete Mimoně a dáte jim lepší komunikační schopnosti, tak Vám vzniknou Buvové v čele s králem "Jelimánem".. Ale jinak je to švanda nabitá akcí a přiměřeně silným příběhem :-) Velmi se mi líbila hlavní hrdinka jiného etnika ;-) Sympatický relax, u kterého jsem se zasmála, ale asi se mi za pár dní vykouří z hlavy :-) Ps: Bacha Vaše děti to budou zbožňovat a vyžadovat pouštění do zblbnutí :-D (28.08.2015)

Zcela průměrný animovaný film určený především dětem. Z počátku jsem si myslel že se budu děsně nudit. Ale nakonec jsem byl příjemně překvapen příběhem, který se z toho vyvinul. Nápad perfektní, docela příjemná muzika a vztah emzáka a malý holky funguje. Také se povedl dabing. Jediné co mi vadilo byl až moc předvídatelný příběh. Taková oddechovka pro děti s podivně vypadajícími fialovými marťany. (15.05.2016)

Jeden z nejotravnějších animáků všech dob. Nenechte se prosím, podobně jako já, uchlácholit zde vysokým hodnocením. Kromě snad výstupů Steve Martina zde nenajdete nic zábavného. Buvové jsou hodně nesympatická cháska a to že se dá děj po většinou odhadnout už několik minut dopředu považuju za docela průser. Nikdy více a při troše štěstí nás producenti ušetří druhého dílu. Kéž by. 40% (07.07.2015)

Všichni to jistě dobře znáte. Zatímco vy bezvládně poleháváte na gauči a zmoženi údělem dělnické třídy bezmyšlenkovitě přepínáte dálkovým ovladačem jednotlivé programy na televizi, tak vaše děti temperamentně pobíhají kolem vás, vydávají akustické pazvuky srovnatelné se středečními sirénami, staví si hrady z veškerého obsahu kredence a zkrátka mají víc energie, než průměrný narkoman po dvou lajnách kokainu. V tuto chvíli existují hned dva způsoby, jak je uklidnit; buďto jim dlouhodobě odepřít stravu, nebo je vzít do kina na animovanou pohádku. Kdybyste se z neznámých důvodů rozhodli pro druhou variantu, tak v kinech právě běží pohádka pod názvem Konečně doma. Já děti sice nemám a až najdu zrůdičku svolnou k jejich donošení, tak ji ve svém zatuchlém sklepení zavčas sterilizuji ostnatým drátem, abych zabránil další genetické katastrofě, které se tenkrát v jednadevadesátém nezodpovědně dopustili mí rodiče, když si řekli, že vysrat se na gumu bude fakt super nápad. Vysrat jakože si ji nevzít, ne že by měli nějaký zvrácený koníček spočívající v kálení na kondomy. Takže já vám děkuji, mami a tati, že jste se v jednotlivých patogenech tak krásně doplňovali a mně nyní díky nadměrné plynatosti při každém usrání vypadne i pár vlasů. Jedno speciální díky směřuje ještě otci, který mě v deseti naučil masturbovat. Sice bylo o něco lepší, když jsem si to směl pak vyzkoušet i na vlastním penisu, ale stejně. Co se týče samotného filmu, tak vlastně ani nevím, proč na to lezu. Kdybych byl třiadvacetiletý capart fixovaný na bradavkách své matky a obdivující rozkošné mluvící patvary, tak bych si to asi užil - ale počkat, já jsem! Takže jo, bylo to fajn. Příště by to mohlo být ještě víc fajn, kdybych na tom nebyl v kině sám... (všechna děvčata, která mě po tomto komentáři neuvěřitelně litují a mají nespoutané tendence mě utěšit, ať už za použití sladkých slov, jemných dotyků, nebo tělesných otvorů, nechť mě neprodleně kontaktují!!!) (13.04.2015)