Hedwig a Angry Inch

John Cameron MIchell je divnej, to si vyjasněme hned. Ještě jsem se nerozhodl, jestli se mi líbí Shortbus, kterej je děsně zvláštní a ted se mi sám obsadí do filmu, kde hraje transvestitu. Jako překvapovat umí, ale nejsem si jist, jestli je to vždycky to nejlepší. Umím si živě představit sám sebe, jak hodnotím tenhle film a s komentářem, že to bylo hrozně gay mu dávám tak jednu až dvě hvězdy. Tak přoč ty čtyři? Protože Michael Pitt je jeden z nejlepších herců nastupující generace, protože mám rád hudbu 70. a 80. let (hlavně si nemyslete, že ted mám na mysli Frankie goes to Hollywood a podobný diskárny), protože nejtěžší v umění je udělat kýč, kterej je uměním. A vsadím se, že komu se líbil Velvet Goldmine, bude i Hedwigu hodnotit pozitivně. (14.07.2008)

Muzikál je jednou z odnoží kinematografie, které mi jdou tak trochu proti srsti (čest výjimkám, jako např. The Wall) - avšak Hedwiga a její Angry Inch - to není muzikál, to je prostě nářez! Nářez bez předsudků a snad ve všech směrech - naprosto specifická atmosféra, originální příběh, chytlavá hudba, skvělé texty, velmi chutná vizuální stránka (v čele s hlavní postavou - John je v roli "nedodělaného transsexuála" jednoduše neodolatelný, nádherný, k sežrání!) a moc pěkné animované sekvence, které snímku dodávají na "artovosti". Film má prý mezi jeho fanoušky podobný kultovní status jako legendární Rocky Horror Picture Show (půlnoční promítání, oblékání se do stejných kostýmů, pronášení citací z filmu) a není se co divit - na ďábelsky sexy Tima Curryho nemá sice nikdo, avšak John je zde i tak víc sexy než většina ženskejch (což se o Timovi říkalo také) a navíc jsem mu naprosto sežrala, že jako malý opravdu žil ve východním Berlíně a zažil alespoň vzdáleně podobné útrapy. Ale abych stále jen nechválila - pár mušek by se taky našlo - 1) už od Snílků zrovna moc nemusím Michaela Pitta a 2) mohlo to být přeci jen ještě trochu "ulítlejší", "promakanější" - a nebo já nevím - možná se jen zase ozývá má věčná nespokojenost se sebelepším provedením - fakt nevim. Každopádně za originalitu, za Johnovu odvahu svou kontroverzní hru zfilmovat - navíc opravdu takto skvěle a bez skrupulí - a za samotnou, skvostně ztvárněnou hlavní postavu, snímku ten plný počet myslím nakonec můžu dát - závěr mi ostatně ani nedává jinou možnost - překrásný kýč ♥. (03.11.2006)

hedwig je: prvou väčšou rolou michaela pitta, ukážkovým reprezentačným príkladom amerického nezávislého filmu 21. storočia, jedným z mála amerických muzikálov, ktoré som dokázal pozerať do konca (veľmi dobrá hudobná zložka), pestrofarebným "biopicom" veľmi netradičnej osobnosti - film môžeme jednako priradiť ku skupine filmov zachytávajúcich životy hudobníkov (tak početné v hollywoodskej produkcii posledných rokov), jednako k tiež nie nemalej (no na druhej strane ani nie veľmi početnej) skupine filmov o tranzvestitoch a v neposlednom prípade aj "romantický" film o hľadaní lásky a "ideálnej" polovice: pričom to posledné, deklarované na hlavnom hrdinovi, na hľadaní jeho alter ega, na projektovaní sa do tommyho gnosis a do gitaristu, s ktorým mal vzťah, skrz pesničku "Origin of love" (jej text a "animovaný" klip) a dokonalej analógii k Berlínu (hlavný hrdina sa narodil v roku, kedy sa postavil berlínsky múr) mi prišlo ako najzaujímavejšie; (08.04.2012)

Nevšedně krásný hudební film /pár prvků muzikálu tam sice bylo, ale nazývat to muzikál bych si úplně netroufl/, který se po skončení jevil o to krásnější, protože krom neuměle procítěného příběhu přináší i něco málo pravdy o hledání obnažené identity každého z nás. I když, pro mě bylo přecijen nejvýraznějším motivem filmu /opět/ hledání, tentokrát té //druhé poloviny//. Líbila se mi na něm otevřenost podání, pro které nebylo nic zapovězené, vizuální stránka - barevná, expresivní, kýčovitá - pokud má ten výraz i pozitivní význam, pak se pro nic nehodí tak moc, jako pro tento film, dobré animované sekvence, které napovídají inspiraci v Pink Floyd: The Wall, další nevšední a dnes už nepochybně kultovní ne-úplně muzikál, výkony herců snad nemohly být lepší a jako jedna z nejdůležitějších /dost možná nejdůležitější/ složka hudebního filmu neselhala ani jeho hudební stránka a vychutnal jsem si snad každé představení, i přesto, že tenhle styl není můj šálek horký čokolády :)) (03.11.2006)

Strašně jsem toužil po tom, aby mě někdo nadopoval energií. Nějak jsem uvadal a všechno šlo od nikud nikam, k destrukčním představám. Skrz unavený oči jsem viděl něco jako chlapa. Asi. Při zaostření a nastartování mozku mi došlo, že koukám na ženskou. Asi. Zpívala a já se jal odhánět pesimistickou náladu hromovým zakřičením. Podobné jako tomu bylo před x lety s Ktož jsú boží bojovníci, možná víc hardcore! Krom elánu hlavní představitelky, mě zaujala pravdivost textů. Slyšel jsem něco o lidech rozdělených vedví, že jsme byli rozděleni za trest, a pokud to tak půjde dál, zůstaneme sami, šedivý a zlomený. Bylo to tak nádherný, těžko slovy popsatelný, až se mi rozklepala kolena. John Cameron Mitchel hraje transexuální Hewigu, jako kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělá. Velmi sugestivní! V úvodu jsem psal, že jsem potřeboval něčemu zase věřit a být pln energie. Hedwig a Angry Inch nejen, že mou představu naplnili po okraj, ale ukázali mi svět zase z jiný perspektivy. Možná se to nezdá, ale fakt to dodá odvahu. Něco říct, k něčemu se odhodlat. V závěru odchází nahý John od kamery, jako nová bytost. Vzpomněl jsem si na podobný film, Snídaně na Plutu. A docvaklo mi, že nepotřebuju být kdovíjak sečtělej, mě stačí, když budu tam, kde jsem a hlavně s vědomím, že tu pro někoho jsem.. Perfektní!!! (23.11.2009)