Hedwig a Angry Inch

hedwig je: prvou väčšou rolou michaela pitta, ukážkovým reprezentačným príkladom amerického nezávislého filmu 21. storočia, jedným z mála amerických muzikálov, ktoré som dokázal pozerať do konca (veľmi dobrá hudobná zložka), pestrofarebným "biopicom" veľmi netradičnej osobnosti - film môžeme jednako priradiť ku skupine filmov zachytávajúcich životy hudobníkov (tak početné v hollywoodskej produkcii posledných rokov), jednako k tiež nie nemalej (no na druhej strane ani nie veľmi početnej) skupine filmov o tranzvestitoch a v neposlednom prípade aj "romantický" film o hľadaní lásky a "ideálnej" polovice: pričom to posledné, deklarované na hlavnom hrdinovi, na hľadaní jeho alter ega, na projektovaní sa do tommyho gnosis a do gitaristu, s ktorým mal vzťah, skrz pesničku "Origin of love" (jej text a "animovaný" klip) a dokonalej analógii k Berlínu (hlavný hrdina sa narodil v roku, kedy sa postavil berlínsky múr) mi prišlo ako najzaujímavejšie; (08.04.2012)

Muzikál je jednou z odnoží kinematografie, které mi jdou tak trochu proti srsti (čest výjimkám, jako např. The Wall) - avšak Hedwiga a její Angry Inch - to není muzikál, to je prostě nářez! Nářez bez předsudků a snad ve všech směrech - naprosto specifická atmosféra, originální příběh, chytlavá hudba, skvělé texty, velmi chutná vizuální stránka (v čele s hlavní postavou - John je v roli "nedodělaného transsexuála" jednoduše neodolatelný, nádherný, k sežrání!) a moc pěkné animované sekvence, které snímku dodávají na "artovosti". Film má prý mezi jeho fanoušky podobný kultovní status jako legendární Rocky Horror Picture Show (půlnoční promítání, oblékání se do stejných kostýmů, pronášení citací z filmu) a není se co divit - na ďábelsky sexy Tima Curryho nemá sice nikdo, avšak John je zde i tak víc sexy než většina ženskejch (což se o Timovi říkalo také) a navíc jsem mu naprosto sežrala, že jako malý opravdu žil ve východním Berlíně a zažil alespoň vzdáleně podobné útrapy. Ale abych stále jen nechválila - pár mušek by se taky našlo - 1) už od Snílků zrovna moc nemusím Michaela Pitta a 2) mohlo to být přeci jen ještě trochu "ulítlejší", "promakanější" - a nebo já nevím - možná se jen zase ozývá má věčná nespokojenost se sebelepším provedením - fakt nevim. Každopádně za originalitu, za Johnovu odvahu svou kontroverzní hru zfilmovat - navíc opravdu takto skvěle a bez skrupulí - a za samotnou, skvostně ztvárněnou hlavní postavu, snímku ten plný počet myslím nakonec můžu dát - závěr mi ostatně ani nedává jinou možnost - překrásný kýč ♥. (03.11.2006)

1* za songy, 1* za animované sekvencie, 1* za niektoré svetlé okamihy a miestami zaujímavé otázky na zamyslenie avšak aj napriek mojej snahe pochopiť hlavnú myšlienku, ostal film u mňa kdesi na pol ceste. Takéto výstrednosti sú proti môjmu gustu, na druhej strane keď to porovnávam so Shortbusom toto bol aspoň regulérny film a nie gay porno :-) (21.05.2008)

Srovnávání s filmem Rocky Horror Picture show není na místě. Není to ani muzikál ani parodie. Možná v některých podivnostech, to by šlo srovnávat ale více filmů. Hedwig a Angry Inch je spíše drama v podobě hudebního filmu s prvky cynického humoru a občasné nadsázky. Největší problém pro mě byl hlavní představitel, který se mi nelíbil ani trochu, ať už fyzicky, nebo svým životním přístupem. Ano, uznávám jeho herecký výkon, to ale na věci nic nemění. Příběh je prakticky na jednu větu a dozvídáme se jej z monologů hlavního hrdiny a z písniček, které zabraly snad polovinu filmu a patří k tomu lepšímu z filmu. Právě monology, občas pod velkým nánosem sebe lítostných keců, dokáží ukrýt povedený vtip, porypnutí do společnosti, či zajímavou myšlenku. Jako celek mě ale film nebavil a ani nevím, kdo mně jej kdy doporučil a proč jsem se na něj díval. Opakovaní se konat nikdy nebude a teď je to na slabší dvě hvězdy. (08.06.2021)

Máte dvě možnosti buď ten film přijmete takový jaký je a nebo ne, Hedwig And The Angry Inch rozhodně není pro každého. Obrovskou výhodou je, že John Cameron Mitchell netlačí na pilu, citově vás nevydírá, neříká co byste si měli myslet, pouze vypráví, postupně, takže příběh se skládá do mozaiky, která ve vás možná o to víc nenásilně dokáže vyvolat emoce. Je to do jisté míry muzikál, do jisté míry artovní snímek, možná „ujetost“, ale hlavně má hloubku a přes svůj námět je nabit i pozitivní energií. 100% (23.08.2010)