Noční vlak do Lisabonu

Nachtzug nach Lissabon nemá chybu (jedine snáď, že nemá skoro nič spoločné s knihou, čo sa dá úplne jednoducho ignorovať, postačí ju napríklad neprečítať😃). Je plný mäkkosti, upradený akousi pavučinou nevšednej každodennosti, ktorá sa mení pod dojmami z hľadania niečoho jedinečného, nachádzania minulosti odrážajúcej sa v nás samých vlečených len zvláštnymi dojmami vnútorného hlasu. Excelentne civilná psychológia. Zároveň je to však jednou z jeho diváckych aj trhových nevýhod. Ďaľšou je samozrejme pomalý, zdanlivo sa až vlečúci dej. Ten však nemôže byť iný. Je priamo prepojený z ideou námetu. Bille Augustovi sa proste podarilo natočiť film, ktorý nespadá pod estetické kritériá dneška a nepodáva tak to, čo je v súčastnosti od pomalých filmov akosi už očakávané. Teda priestor pre scény, ktoré dynamickejšie posúvajú dej. Pripomína trochu ostatné dva filmy Terence Malicka. Len trochu viac nohami na zemi. Oplatí sa vidieť. Jeremy Irons je tu absolútne excelentný. Martina Gedeck genauso. (26.07.2014)

Učiteľ sa stane posadnutý knihou, ku ktorej náhodne príde a neskôr jej autorom a tak rozplieta jeho životný pribeh z histórie Lisabonu. Zoznamuje sa s aktérmi a rieši s nimi, čo sa vtedy stalo. Film má dve dejové linky a príjemnú atmosféru. Je to trochu nuda a nepochopila som prečo naraz opustil svoj život a išiel pátrať do cudzieho mesta, ale koniec mal v sebe nádej a to sa mi páčilo. (20.12.2022)

Především je třeba říct, že toto je zcela jiný příběh, než jaký se vypráví v Mercierově knize, na kterou se film odvolává. To pro případné natěšené čtenáře. Film zcela přetváří mnohé klíčové okamžiky a radikálně zrychluje děj, ale to vše na úkor popisu vnitřního života a motivací hlavní postavy... Raimund Gregorius Jeremyho Ironse není "ten" Mundus, jak si ho pamatuju z četby (což by samo o sobě nemuselo být špatně, ale filmový Mundus je velice neživotný). Film je poměrně těžkopádný, strohý; některé momenty působí (z praktického hlediska) dost neuvěřitelným dojmem a scénář v mnoha ohledech hraje na náhodu, což je dáno zhuštěním velmi obsažné knihy do stominutového filmu. To je také důvod, proč film je oproti knize tak neuvěřitelně plytký: Vedle dějových detailů i myšlenky se ztrácejí v překladu mezi literární a filmovou řečí. Zkrátka typická filmová ilustrace knihy, která se na jedné straně nedokáže od předlohy odpoutat, ale na straně druhé knihu deformuje po narativní i myšlenkové stránce. Film sám o sobě (dost už toho srovnávání) je po technické stránce velmi zdařilý. Skvělá kamera, úžasná atmosféra Lisabonu, herci, co umí hrát... :) Jen ten scénář je prostě slabý... (21.12.2014)

Reziser Bylle August/Bidnici 1998, Stopy ve snehu/ natocil klen dalsi nudny a dost podpriemerny film. Zistuju sa tu ynfo o portugalskom basnikovi Amedeovi de Prada, o tom sa toci prakticky cely film. A mna to neoslovilo, reziser odviedol len priemernu pracu za kamerou, herecke vykony su spatne a jediny, o kom som vedel, bol len Dzeremy Ajrons /Die Hard 3/. A tie dve hviezdy dam len za to, ze sa tu spomenul aspon okrajovo Antonio De Oliveira Salazar 28. april 1889 - 27. jul 1970. Teda mna ovela viac zaujima politika Portugalska za Antonia Oliveiru de Salazara a jeho Estado Novo nez nejake patranie po akomsi neznamom basnikovi. A pochopitelne nebolo tu ani zmienky o Policii de Vigilancia e de Defesa do Estado, ani o PIDE - o tomto sa tvorcovia ani nesnazili nieco porozpravat a obkecat. Preto len 2 spunty odo mna. 30 % (12.04.2016)

Příjemně plynoucí, melancholický snímek o hledání svého místa v životě. I přes silný námět (v podobě dějové linie z období Portugalské revoluce) se mě však snímek emočně nedotýkal, postrádal jsem hlubší vykreslení jednotlivých postav i jejich motivací. Co naopak z filmu promlouvá jsou některé myšlenky, ergo se člověk zamyslí i nad svým vlastním místem v životě... "Když opouštíme nějaké místo, něco po sobě zanecháváme. Zůstáváme, i když jsme pryč a uvnitř nás jsou věci, které můžeme najít pouze, když se tam vrátíme..." Silné tři. (22.09.2013)