Carol

Troufám si tvrdit, že tohle půjde velmi brzy do modrých čísel. První je elegantní, troufalá, finančně zajištěná a psychicky nevyrovnaná matka. Druhá je drobné děvče, talentovaná fotografka, která postupně otevírá svou vystrašenou duši. První o své orientaci ví, druhá o ní začíná přemýšlet. Společenské konvence začnou došlapovat na obě dvě. Celé je to na můj vkus nesmírně překultivované. Než si postava zapálí cigaretu, uběhne hodně vody. Než se dočkáme nějaké odpovědi, další minuta je pryč. Produktivita práce byla v padesátých letech minulého století zřejmě zoufale nízká – všichni jsou nesmírně zpomalení, bez života, bez emocí. Ostatně chybí jakýkoliv důkaz, proč bychom měli věřit, že tyhle dvě se přitahují, protože spolu nevedou ani pořádný dialog. Celkově snad kvůli pečlivosti s detaily, kterou režisér Todd Haynes (na svém kontě má i drama Daleko do nebe na totožné téma) filmu věnoval, zapomněl na emoce. Neviděl jsem ani žádnou výpověď o společnosti jako takové, ani žádnou sondu do mezilidských vztahů v xenofobní a homofobní americké společnosti. Dvojice Cate Blanchett a Rooney Mara je velmi slušná, o Oscarech bych ale určitě nemluvil. Kameraman Edward Lachman rád volí záběry přes skleněné tabule, snímá postavy z jiné místnosti, přes bariéry, snad aby ukázal jejich postavení. Tohle téma si pozornost určitě zaslouží, jen se na něj příště musí jít s mnohem větší péčí. Docela dietní tři hvězdy!! (27.12.2015)

Atmosférou retro kulís a plíživej snímacej statickosti by Carol mohla vyvolávať lepšie časy Stvorených pre lásku (2000), alebo trebárs čiernobielych klasík Davida Leana a Maxa Ophulsa. Avšak vybrala si tému a spôsob spracovanosti, ktorý ma nezaujme, skôr odpudí a čo je najhoršie - "unudí". Nemá dostatočnú vnútornú vzpruhu, nevyvoláva paralelný svet ani potrebné impulzy, ktoré by v inak neokatých bežnostiach rozprávali fascinujúci príbeh. Ide o skôr také chabé vylíčenie tabuizovaných proklamácii a náklonnosti nehy, ktorá nemá čím a ako nadchnúť. Btw, zazrel som zoznam najlepších snímok podla Sight and sound (ktorý sa venuje zväčša klasikám z minulého storočia), ktorý pri zostavovaní filmov roka 2015 spomenul Carol hneď za Assassin. Ak majú byť takéto filmy skutočným best of art a diváci im prepadnú po "časovom odklone", tak zbohom modernému filmu, ktorý sa čo do porovnania s časmi 40-tych až 70-tych rokoch nemá šancu zrovnávať. Nie je to o Carol, ale o celkovom trende. (21.06.2016)

Cate Blanchett je dáma. Rooney Mara je kouzelná. Carter Burwell je výborný. Spousta uživatelů zde zmiňuje, jak je Carol chladná, tuctová a srovnávají ji s červenou knihovnou. Já to tak neviděla. Pro mě má snímek skvělou atmosféru i celkové zpracování, a samotné barevné ladění tento dojem ještě více utvářelo. Chemie mezi Cate a Rooney funguje skvěle a jejich flirtování (scéna prvního obědu v restauraci) je úžasné a vyvolává rostoucí napětí mezi postavami. Chápu ty, kterým se snímek líbil, ale také rozumím těm, kteří jej nepovažují za dostatečně "živočišný", či emocionálně nabitý. Ale musí takové všechny snímky s touto tématikou být? Todd Haynes zde zvolil spíše nezávislý, klidný, tichý přístup. Jeho Carol nemá v úmyslu trhat srdce diváků drsně prokreslenými osudy hlavních hrdinek a strhujícím dramatem. Nekřičí do světa, jak je těžké být lesbickou ženou v tehdejší době, a jak těžké jsou volby, které musí učinit. Není prvoplánový a nehraje na efekt. Snímek je spíše jako klidná, malá říčka, která nabídne příjemné chvíle těm, kdo se u ní rozhodnou spočinout a strávit u ní příjemné chvíle. Někteří možná tuto řeku překročí s vidinou toho, že někde v dálce je větší jezero, kde je možná molo, loďky, či snad kemp. I tak by se Carol dala popsat. (03.12.2016)

Slabé a označenie dráma si to ani nezaslúži, skôr nuda ako dramatickosť. Opäť homosexuálna téma, ktorá sa musí každoročne vo veľkom tlačiť divákovi do pozornosti. Cate Blanchett je výborná herečka a škoda, že si vybrala tak nekvalitný film. Tu jej dali toľko make-upu, že môže byť akurát nominovaná na nejakú cenu za masky. Rooney Mara nominovaná na oscara, ale za čo prosím vás? (13.02.2016)

Krásna hudba (miestami mi to pripomínalo Glassov soundtrack k Hodinám) a dve výborné herečky. Ale chladné jak kanál. Na základe čoho sa vôbec do seba tie dve zamilovali? Celá tá ich veliká, odopretá láska je budovaná skrz návštevy prázdnych izieb, čítanie časopisov, pozeranie z okna auta, spánok a mlčanie. Čo o sebe tie dve vlastne navzájom vedeli? Lebo ja o nich neviem nič. Práve som dve hodiny pozeral love story o cudzích ľuďoch. Evidentne to bolo myslené vážne (na prvú pusu ma nechali čakať do polky filmu) a podobný prístup (odstup) už raz pri jednej queerovke Haynesovi vyšiel viac než dobre, ibaže vtedy to nebol film o láske. Ale o jej konci. Quaid vtedy ten film pretrpel, Mooreová ho pretrpela. V Carol trpia všetci a divák z toho má len zasnené pohľady, ľahostajnosť a chlad. Ešte aj v tej posteli (29.12.2015)