Jde si pro nás noc

The Night Comes for Us nebezpečně dýchá na záda svému rivalovi patřícímu do stejného žánru (Raid 1 a Raid 2). A opět se zde objevil Uwais, kterému tentokrát vrazili scénář do ruky a jen vzkázali: "Hraj padoucha". Sice na to nejsem vůbec zvyklý, ale co už. Příběh trochu o ničem, ale tímto aspektem se nemůže chlubit ani Raid a koukejte, jaká klasika se z něho vyklubala. Joea Taslima bych si uměl představit v hollywoodském bijáku, má fakticky talent. Když přejdeme do kolonky akčních scén, tak mohu jen říct FANTASTICKÁ práce. Vážně. V momentech mi až padala na zem mandibula (ehm, tedy dolní čelist), neboť taková choreografie se moc často nevidí. A ty gore scény, WOW, jednoduše WOW. Krví se nešetřilo, každé zabití opravdu brutální. Za highlight scénu nepovažuji ani tak závěrečnou bitku Taslim vs Uwais, nýbrž ale ultimátní souboj Julie Estelle proti dvěma ženským nájemným zabijákům. Skvělá kamera, velice rychle, ale přehledně zpracovaná samotná bitka, parádní práce s barvami. Ani Tarantino se v Kill Bill nedostal na tak vysokou hranici kvality. Konec překvapil, asi bych nečekal druhý díl, ale na druhou stranu je pravda, že s Julie Estelle v hlavní roli by to asi šlo. Časem možná zvážím i hodnocení nejvyšší, tady vidím potenciál na kultovní záležitost. Za mě dávám 84 % (23.12.2018)

Film vypadá na oko strašně kvalitně a dobře, jinak je to asi tak všechno, co se mi na týhle nohárně zalíbilo. Strašně jsem se na to těšil, ale nakonec z toho vylezl takovej bezduchej kmitočet. Film spolehá nejspíš jen a jen na akci, což by mi nevadilo, kdyby mi nepřišla nezáživná a na Taslima a Uwaise (které mám hodně rád) mi přišla až někdy docela taková... utahaná, pomalá? (možná špatnej střih) Zkrátka mě nezaujala ani akce a ani děj. Co se týče hudby, někdy mi přišla fakt dobrá a někdy mi tam třeba vůbec nesedla. Možná jsem se zas těšil až moc. (07.03.2019)

Keď som povedal o "The House That Jack Built", že bude jeden z najnepríjemenjších filmov roku 2018, tak "The Night Comes For Us" bude bez debaty tým najnásilnejším filmom, čo som v roku 2018 videl. Na december som si asi odložil skutočné perly. Ale tak poďme na to. Musím povedať, že je to vysoko červený, vysoko krvavý, vysoko násilný film, kde dokopy skoro každý moment je akčná scénka. Osobne tam ani nie je veľká dávka story. Popravde je to len príbeh zabijaka, ktorý sa rozhodne nájsť inú cestu vo svojom živote a chce ochrániť malé dievča z dediny, ktorú chce zabiť Triáda, proti ktorej sa on otočil. To je celé. Okrem toho sú tam ešte nejaké tie podvody a problémy medzi bývalými priateľmi, no reálne nemám pocit, že sa tu odohral nejaký veľký príbeh. Väčšina sledovacieho času je akčná scénka za akčnou scénkou. So všetkými možnými kuchynskými aj nekuchynskými nástrojmi, alebo sa tu poriadne strieľa. A to je v podstate asi všetko, čo by sa o tom dalo povedať. Akčné scénky sú dobré, no ku koncu som si uvedomoval, že už je toho akosi moc. A film sa vôbec nesústredí na iné miesta, ktoré by dávali nejaký dôvod k tomu, aby sme nejako vysoko hlavnému hrdinovi fandili. Skôr chceme, aby sa malá Reina dostala z toho všetkého, lebo ona skutočne nikomu nič neurobila a má len byť zavraždená ako odstrašujúci príklad tomu, kto sa postaví Triáde. Najlepšia časť filmu je pre mňa Julia Estelle. Dáva do tých akčných momentiek všetko. Je tvrdá, je silná, no súčasne mám pocit, že v jadre má aj srdce a smrť nie je to na čom jej ako jedinom záleží. Čo sa týka dvoch ďalších ženských bojovníčok - Elena a Alma. A moc toho o nich nevieme, no otravoval ma smiech Almy. Ale nakoniec to tak pre ne aj dopadne. Niekedy boss battle hold môžu dopadnúť aj v neprospech bossa. Osobne by som povedal ešte jednu vec a to je fakt, že celý film viac pôsobí ako akčná videohra, než ako reálny film. A na jednej strane je to super, na druhej mám pocit, že by som chcel do toho dať aj nejaké momentky, kde by mi záležalo na niekom inom než na Reine. Hodnotenie: B (27.12.2018)

Indonéská akční krvavá řežba plná střílení, bodání, řezání, sekání, lámání a kuchání - to vše v naprosto úžasné choreografii drsných soubojů, u kterých divákovi chvílemi padá čelist, a svižné režii s mnohými vychytávkami - která baví od začátku do konce. Ani nevím, co víc dodat. Je to zkrátka potřeba vidět. Pro fanoušky Zátahu 1 a 2 povinnost. [Sitges 2018] (07.10.2018)

Mistrovi Tjahjantovi by měl někdo vysvětlit, že nemá eliminovat schopnosti fighterů a měl by se naučit psát scénáře. Největší problém filmu, je minimum logiky, 70's feeling a nulovej cit pro natočení jednoho průměrného souboje. Z MMA technik jsem zde viděl asi čtyři a tim končíme. Co tohle mělo bejt? Ani jeden úder nezapadl na tělo, všechny souboje jsou pomalé, umělé a nemaj dynamiku. A zaštítit to gore po každým chvatu je už parodie. Souboje jsou dlouhé, unavující a u některých jsem si přál, aby to skončilo: nože, elektrické obušky a mačety zde fungují, jak se to hodí ve scénáři - jednou to schytá Taslim elektrickým obuškem do břicha, omdlí. V autě je schopnej bojovat dál proti policajtům, kteří ho ani nepřipoutaj aby mohla začít samoúčelná bitka. Poslat na dva lidi 50 neschopných idiotů s mačetama, zatimco dva profi zabijáci čekaj na chodbě, jen aby mohla začít samoúčelná bitka. Celé je to předem naprosto nalajnované, "nascriptované" a nezáživné. To, aby za Taslimem stálo 30 chlapů a chodili po jednom, se vidělo posledně snad ve filmech Bruce Leeho. Zbraně maj zaslepenou hlaveň a postavy zde inkasují asi dva tisíce řezných a střelných zranění, jen aby se na to podívali a bojovali dál. Co nějaká zranitelnost, únavnost, něco co fakt divák může cítit na těle? Proč bych měl bejt zhnusenej z toho, že se tam prořezávaj hrdla, když ty postavy na vše absolutně rezignují a jsou schopni bojovat dál? Gore tam je strašně moc, ale je toho tolik, že mě to až unavuje. Není zde ani jedno šokující gore, u kterého bych si to stopnul a chytal se za hlavu, jak geniální využití prostředí Tjahjanto poskytl. Režisérovi chybí cit k tomu natočit alespoň jeden průměrný souboj, v úzkých uličkách se naprosto ztrácí a neví, jakej úhel kamery má zvolit a tak jich tam je asi třicet šest na pár chvatů. Kameraman absolutně nepodporuje chvaty, celé je to až nechutně otupené, pomalé a nevýrazné. Myslim si, že zde nejenže chybí Gareth Evans, ale hlavně Yayan Ruhian, kterej dokázal choreografii dodat určitou náročnost, pružnost a moment překvapení. Audiovizuálně je všechno v pořádku, ale chybí nějakej hororovej soundtrack, kterej by sám o sobě vyvolával emoce. Tenhle komentář není nostalgickým vzpománím na Raid, ale je důležitý si položit otázku, proč současná režie není schopná se upgradovat na jeho úroveň. Protože Evans k akci přistupuje logicky, z jeho režie jde poznat cit, láska a hlavně NADŠENÍ pro akční žánr. Timo doluje nadšení pro slasher, ale akční filmy sleduju kvůli tomu, abych byl unešený z fantastický kaskadeřiny, choreografie a né krvavé lázně. Chybí zde logický kompromis mezi žánrama. (23.10.2018)