Všiváci

Podivný mix těžkého života vojenského veterána s rodinným dramatem, který mi trochu připomínal dánské (či chcete-li americké) Bratry. Ale opravdu jen připomínal. Film kulhá hned v několika ohledech. Předně je to velké množství náhod, které jednotlivé postavy ovlivňují, aby se jejich osudy prolnuly. Bylo to příliš účelové a nekonzistentní. Další věcí je situace bývalého vojáka, která by se spíš hodila do amerického či britského prostředí. Naši veteráni existenčními problémy netrpí, pokud se nepotýkají s nějakými závislostmi, o čemž tady nebyla ani zmínka. A nakonec mi přišly zbytečné postavy v podání Mádla a Hádka, přičemž Mádlova role byla úplně mimo. Na druhou stranu se mi líbila technická stránka věci, díky přecpanému ději jsem se nenudil a pokud nepočítám zmíněnou dvojici, tak herci, zejména Langmajer, mě bavili. Nebylo to zlé, ale vidím tady promrhanou příležitost. 50% (23.02.2016)

Po stránce děje a postav neuvěřitelná halucinace, tak jak to v Čechách máme rádi, obsazená dobrými herci hrajícími poctivě a bez pochyb naprosto bizarní postavy. V logice filmu bych byl schopen uvěřit, že se pár scén točilo někde ve vojenském táboře v Afgánistánu, asi aby nespolehlivý Vetchý nadchl některé mladé lidi k tomu naverbovat se do armády. Poprvé souhlasím s definicí "životní role Jiřího Mádla", protože už jen to, jak je role jeho významu obsazena a pečlivě zahrána, naprosto vystihuje bizár existence takového filmu. (20.01.2015)

Dramaturgicky katastrofální mačo melodrama (s prvky komedie, thrilleru, soft porna, válečného filmu, caper filmu a psychologického dramatu). Nejde o to, že by syžet konstrukci koherentní fabule ztěžoval. On ji výběrem a řazením informací vůbec neumožňuje. Divácky prožitek by přitom dle množství „nečekaných“ odhalení v posledním aktu měl stát právě na radosti z toho, jak do sebe všechno zapadne, nikoli na množství nejasností (znaky artfilmu Všiváci vážně nevykazují). Jenomže zkratkovité, mnohdy vyloženě retardované jednání hrdinů (nejlidštěji se nakonec chová Mádlův idiot) a vysoká koncentrace nepravděpodobných náhod žádnou nově odtajněnou informací zpětně smysl nezískává. Stejně tak se v závěru nedozvíme to nejpodstatnější, co se zpravidla hodí vědět od začátku filmu, aby nešlo jenom o epizodické plácání do větru – oč postavám celou dobu šlo, jaké byly jejich cíle a motivace. Mělo jít o příběh pomsty (proč je ale vykonávána tak opožděně - a na králíkovi?), o příběh znázorňující psychickou labilitu navrátivších se vojáků (k čemu měla jinak sloužit afghánská linie?), o obrázek života mládeže v dnešní Praze (k čemu jinému slouží dění vázané výhradně na Voříškovou, Mádla a Hádka)? Ve filmu se sice díky psychopatii většiny postav neustále něco děje, ale jednotlivé události jsou jen naházeny za sebe, neskládají se do logicky soudržného celku. Ledaže by se veškeré dění odehrávalo v alternativním vesmíru, kde - SPOILERY - je normální pokusit se svého parťáka pro plánovanou loupež nejdříve upálit, kde žena pár hodin po souloži nabyde podezření, že je těhotná (a pokud mezi pohlavním stykem a telefonátem s Langmajerem uplynulo více času, film nedává důvod si to myslet), kde se vlastního bratra pokusíte umlátit poté, co se vyspí s osobou, o které nevěděl, že je vaší přítelkyní (a je tedy na vině spíše ona jakožto nevěrnice), kde déšť smyje všechno zlé a dva soky přiměje zapomenout na veškeré dřívější křivdy. Zpřeházená struktura a neopodstatněná stylistická namachrovanost (kterou lze chápat jako zdravou nadsázku pouze během "michaelbayovské" honičky po Náměstí Republiky) jen odvádí pozornost od banality příběhového jádra, strašlivě přehrávajících herců a neskutečné ideové zvrhlosti. Na maskulinní prezentaci mužů jako strojů na zabíjení a sexuálních mašin je nejpatrnější naprostá absence soudnosti tvůrců. Mladší ženy jsou věčně nadržené objekty pro pohled, které bez otálení nabízejí svá těla prakticky kdykoli komukoli, jediná starší žena mluví pouze o tom, jak se chystá umřít. Možná málo sleduji české filmy, ale něco takhle odpudivě falocentrického už jsem dlouho neviděl. Zatím největší filmová urážka letošního roku. 5% (19.06.2014)

Roman Kašparovský přichází konečně se svým celovečerním debutem, který více než cokoliv jiného, budí rozpaky. Parádně natočená podívaná, která svým vizuálem strčí do kapsy většinu tuzemské produkce, je ovšem taky neskutečně špatně napsaným příběhem plným karikatur a nelogičností, které výsledný dojem z filmu sráží na hranici průměru. Nicméně alespoň ta snaha se cení. [45%] (19.06.2014)