Přijít o rozum

Spise nez "Prijit o rozum" bych nazev po smyslu prekladal jako "Ztratit smysl". A je to hodne silne a hodne ostre. Je v tom mozne spatrovat metaforu blahosklonneho pristupu k imigrantum (jsme na vas hodni a tak se chovejte jak chceme my), ale i brilantni studii "laskave" manipulace, ktera vytvari past. A na to jeden nemusi byt cizi doktor a staci se rozhlednout kolik takovych rodicu po svete beha. Zaroven je to natocene tak, ze to odstupem evokuje Hanekeho filmy. Jenze narozdil od jeho rodinnych spekulaci tohle nepotrebuje ani falesne napeti, ani skrznaskrz vykonstruovanou umelou zapletku. Tahle totiz funguje realisticky sama a ani zaver neni prilis pritazeny za vlasy. Nejlepsi Lafosseho film zatim. (22.03.2013)

Je to film o tom, že když neposloucháte vlastní srdce a nevnímáte signály, které vám život dává, může vše skončit tragicky. Ač je konec velmi nešťastný, což předznamenává začátek (i když nelze moc zprvu tušit jak), trochu jsem ho v průběhu očekával a při pohledu na vývoj v příběhu se ani neni čemu divit, protože to hlavní postavy nechaly zajít příliš daleko a přitom měli spoustu možností vše změnit. Můžou si za něj sami. Každopádně je to především podobenství na lidské vztahy a silné psychologické drama, které vás v závěru asi bude pěkně šokovat. (30.09.2013)

Civilní drama o mladém páru se postupně mění na psychologickou studii ženy, která se neuváženě vrhne do budování famílie. Film o zničujícím působení "třetího člena rodiny", kterérmu mladý pár dluží příliš mnoho. Dobře typizované a obsazené postavy podkopává neustálé nutkání bezdůvodně prodlužovat již skončené scény, pokud možno ještě podkreslené nadužívaným hudebním tématem. To u mě vedlo k občasnému pocitu utrpení, což mi nedovoluje dát vyšší hodnocení. Snímek, kterému by paradoxně prospěly menší ambice a větší televiznost. (30.06.2012)

Postava Andrého je dokonale ambivalentní - už dlouho se mi nestalo, že bych si byla postavou ve filmu tak nejistá; je to hodný taťka-děda, nebo parchant? A nemá jeho chování ještě jiný vzorec? (co takhle taťka gay?) Nemluvě o tom, že snímek sice staví na typickém základu (odlišné kulturní zázemí, tradice, postavení ženy vs. postavení muže ve společnosti), ale vytváří novou verzi, ve které nejde o násilné vytržení manželky z života ve vlasti a přesun do manželova prostředí, ale zcela paradoxně o koncept pomoci - hlavní hrdinka padá bezmocně do rukou manžela a převelice hodného Andrého, stává se jen figurkou na šachovnici a pozvolna ztrácí sama sebe. Konec je bohužel předvídatelný a jako už po tisícé - stopáž ubližuje. Stejně jde ale o výborné a svým způsobem neotřelé manželské drama. (07.07.2012)

Postupný rozklad vztahů v rodině a zejména rozpad osobnosti matky, která pod tíhou vděku a starosti o děti ztrácí sebeúctu i sebevědomí. Nenápadně, krok za krokem, avšak o to působivěji vede Joachim Lafosse diváka až k šokujícímu rozuzlení příběhu. Nenabízí jasná vysvětlení, jen ukazuje klíčové životní křižovatky a rozhodnutí, která vedla k temnému konci. Výborné herecké výkony všech tří hlavních představitelů dělají z filmu zajímavý zážitek. Slabší čtyři hvězdy. (30.06.2012)