Reality Show

Truman Show naruby, a po italsku. A Garroneho odpoveď na Rockyho :-) Režisérov odosobnený pozorovateľský štýl, kedy hraným filmom plní skôr účel dokumentu, mi v Gomorre k srdci neprirástol. Gomorru uznávam iba pre tvorcovu odvahu a zásluhy. Reality Show je ale iná. Ľudskejšia, milejšia, svoje postavy má rada a hlavnému hrdinovi by rada pomohla... keby to šlo. Scéna pri bazéne fantasticky zinscenovaná do jedného záberu. Záver geniálny. Garrone je pán umelec. (04.07.2012)

Reality show vychádza z talianskeho neorealizmu, i keď sa ale dá skonštatovať, že ak zasadíte svoj film do takéhoto prostredia a s takýmito postavičkami, tak sa z toho neorealizmus stáva automaticky. Máme tu Neapol, lenže z neho vidíme iba jedno námestíčko so svojráznymi figúrkami ako z Felliniho filmov. K tomu všetko je oproti 40. a 50. rokom pestrofarebné, gýčové, ale stále husto uveriteľné. Až sa človeku prediera na myseľ, aj vďaka polodokumentárnemu štýlu a dlhým záberom s prepracovanou mizanscénou, že samotný film je reality show konkrétnej skupinky ľudí a kamera a divák v kine spoločne s ňou sa stáva jej stalkerským pozorovateľom. Škoda, že Big Brother je už fenoménom nedávnej minulosti a tak film z roku 2012 bude pôsobiť dnes v slovenských kinách akoby už trochu po sezóne. 70% (18.07.2018)

Italský temperament, extravagance, touha po slávě, nízké cíle a nutnost uživit rodinu tvoří základní charakterové znaky rybáře Luciana, který se jednoho dne na nátlak své nejmladší dcery rozhodne přihlásit do Big Brothera. Konkurz, kterým se zpočátku jen snažil udělat radost svému potomkovi, se pro něj ale postupně stává veškerou náplní života. Luciano totiž začíná propadat touze dostat se do televize za každou cenu a navíc začíná věřit, že o něj producenti pořadu skutečně mají zájem. Reality Show je zvláštní ukázkou toho, kam až může zajít obrácený Orwellův 1984, tedy svět, ve kterém někdo nejen paranoidně věří, že je jinými pozorován, ale i po tom vlastně touží. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (05.07.2012)

[47th KVIFF 2012] Přemýšlím, jestli jsem za posledních X let viděla nějaký jiný italský film a asi ne... Možná to budu muset změnit, protože film Reality byl vážně hodně dobrej. Ačkoliv jednu připomínku bych měla, i když za to hvězdu nestrhnu: zkrátit o 15 minut a nemělo by to chybu. Děj Reality je v podstatě takovej mix George Orwella se Stephenem Kingem. Snad všichni jsme někdy nějakou reality show typu Velký bratr/VyVolení viděli, takže není tak těžké si představit, co účastníky show čeká. Těžko uvěřit, že se na účast v takové soutěži někdo může tak těšit. Díky tomuhle snímku ale pochopíme. Jedná se totiž o stejný pobláznění mysli, jako když se do někoho zamilujete, když se na něčem stanete závislí apod. Stát se to asi může úplně každýmu. Aniella Arena (postava Luciana) jsem viděla asi poprvý, ale nedokážu si do hlavní role představit nikoho jinýho. Zkrátka skvělá sonda do měnící se psychiky člověka, který touží účastnit se nejznámější reality show a kvůli tomu se z něj pomalu stává blázen. Divák samozřejmě musí trochu přetrpět neustále křičení, řvaní a hádky, ale přece jen - jsou to italové - dá se to čekat :-). Touha po slávě a zejména po vysněném životě, která pomalu ničí průměrného pracujícího člověka a otce rodiny; proměna povahy; klasická italská rodina a její způsob života; ... to vše je Reality. Na jednu stranu nepředstavitelná situace, jenže komu se někdy nestalo, že by si nevysníval vzdušné zámky? A jak tlustá je hranice mezi pouhým sněním a bláznovstvím? (15.07.2012)

Po pár letech jsem porušila mé soukromé embargo, které jsem si uvalila na italské a francouzské filmy. Tohoto break fastu nelituji, ale ověřila jsem si, že filmy z těchto krajin obsahují něco, co se mnou neladí. Ačkoli tomuto počinu není absolutně co vytknout - začíná skoro pohádkově, pokračuje poeticky a mile rodinně, končí tragikomicky. Krásné záběry a hudba dokreslují atmosféru, téma je aktuální. Pro mě to byly tři hvězdičky, ale nedokážu říct ani jeden důvod, je to jen pocit. Pro jiné, nezaujaté, to bude určitě minimálně na čtyři. (02.07.2012)