Jasmíniny slzy

Trošku Tennesseeho Tramvaj očima Woodyho. Alespoň rámcově, linky osudů jednotlivých postav si už režisér dotváří sám. Hodně psíčko Janette, ehm, Jasmine už zase vlastně, přijíždí za svou ségrou, tak trochu prosit o pomoc a tak trochu víc jí ničit život. Jak už to ostatně udělala párkrát. Hysterická scéna střídá druhou, ale příběh utíká krásně, postupně se divákovi odhaluje čím dál více střípků života jednotlivých postav i jejich charaktery. A pak je, jako obvykle, Woody nechá opět svému osudu, ovšem za zvuků pozitivněmelancholického jazzu a stovek myšlenek divákových... (08.08.2013)

,,OKAMŽITĚ JSEM TOHO LITOVALA…“ /// Tragikomedie, u který se moc nezařechtáte, ale mohli by jste vocenit vynalézavost, kterou se – kolem lásky a vztahů (z nichž cáká vopravdovej život) musíte prodrat k závěrečný pointě. Baví dvě polohy Cate Blanchett, kde hlavně ta s nervama v píči má co říct, i když zrovna mlčí (což tady není tak často). A to zamyšlení nad tím, kdo je tady vlastně chudák, beru jako přídavek, kterej z těch 3a½ zrobí 4*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že umět to s vagínou je snadnější, než se učit na počítači. (Soráč nevím vo žádným kurzu… jo na počítač, to je jiná..!) 2.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (02.02.2014)

Woody to i napriek veku dáva rok za rokom...tentokrát tradične "allenovská rýchlovka"... náhodné stretnutia, unáhlené a skratkovité konania postáv, dejové vyústenia..proste čo mám u Woodyho ráda, nik iný to tak trefne nepodá..cítiť, že kvalita už nie je to čo bývala, ale snáď sa ešte niekedy zadarí....Cate Blanchet som si užila. (20.02.2014)

Může se jevit jako omezující, že film je vystavěn kolem jediné postavy, ale nakonec to ani nevadí, to jen pan Allen umně na jednotlivci vykresluje neduhy celé sorty (zbohatlé) společnosti. Jasmine se dokáže chovat jako neskutečná kráva a osud ji to dává pořádně sežrat. Nesympatie se střídají se soucitem, z diváckého pohledu nevíte, jaké stanovisko zaujmout. Jasmine je opravdu více lidská než "filmová" postavička a Cate Blanchett ji hraje božsky. Z hlediska nějaké sociální psychologie je film dost zajímavý (a smutný), ale podobně jako u Match pointu mi nesympatické charaktery kazily zážitek. 7/10 (15.01.2014)

Ja by som Jasmínine slzy nenazval ani tak novým filmom Woodyho Allena, ako novým filmom Cate Blanchet a Allen akoby ani nechcel svoj štýl drať do popredia, podstatný je výkon hlavnej predstaviteľky. Niečo podobné som kedysi cítil pri Stella Dallas od rovnako osobitého Kinga Vidora. Samozrejme je znalému divákovi jasné, že keď vstupuje nejaký pár do bytu a je tam párty, tak je v Allenovom filme a džezík jemne doplňuje znova dialógy, lenže v tomto prípade to bolo často v kontraste s tým, čo postava cítila a rovnako je to aj s dialógmi jednej skupiny ľudí v jednej miestnosti, ktoré vyvolávali v kinosále smiech a Jasmine v druhej, z ktorej pocitov nám bolo ťažko. Takže pre mňa sú Jasmínine slzy film kontrastov Allenových trademarkov. Dôvodom, prečo som natoľko spokojný je ale fakt, že film je kanonádne konverzačný, chytí hneď od začiatku a ženie sa pomerne rýchlo vpred a divák nemá šancu kontrolovať čas. Pokiaľ tento film berieme ako artový, tak je to dosť ojedinelé pozitívum. Jemná kritika by sa mohla týkať určitého zaškatuľkovania postáv na jednej strane ako snobov, ktorí sú bez výnimky povrchní a na tej druhej ako jednoduchších ľudí, ktorí sú vykreslení ako citovo vyzretejší. Pokiaľ ale Allen chápe tak dobre smer vývoja medziľudských vzťahov v 21. storočí a má pritom pomaly 80, tak klobúk dole pred jeho vyhýbaním sa dobiedzajúcej senilite. Už sme ju u neho pár krát zažili. (03.09.2013)