The Organist at St. Vitus' Cathedral
Obsahy(1)
Starý varhaník se bezděky stal svědkem sebevraždy neznámého muže. Ten mu před smrtí odevzdal obálku s penězi pro svou dceru Kláru, žijící v klášteře. Varhaník případ úřadům neoznámil, ale ukryl sebevrahovu mrtvolu ve sklepě. Netušil, že byl přitom sledován bezcharakterním sousedem, cidičem bot, který jej potom vydíral hrozbou obvinění vraždy. Varhaník pojal hluboký otcovský cit k nešťastníkově dceři. Dívka se zamilovala do mladého malíře a z kláštera uprchla. Varhaník to považoval za nevděk a zradu. Ze zármutku ochrnul a nemohl vykonávat své povolání. Nakonec si však dívka uvědomila svou chybu, vrátila se k němu, a šťastný varhaník se uzdravil. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Film Varhaník u sv. Víta je v prvé řadě melodramatem, byť má též působivou maskovací linii v rozpadu osobnosti. Oficiální text distributora je nutné brát s rezervou, vše nemá skutečnou oporu v toku děje. Zjednodušené osobní motivace spoléhají na přímý úder a ohlasy vyvolané reakce. Přestože se svým způsobem musí brát jistý ohled na dobu výroby filmu, není to melodram nevalné kvality, atmosféra vyznává eklekticismus, ze známých systémů skládá nejvhodnější cestičky vybuzení napětí. Ocenit se musí obraz kamery, ty hrátky s formou, s rytmem i s prohlubováním niterné úzkosti, poezie tu komponuje taneční lehkost obrazů v oslavě krajiny a velebícím holdu magického kouzla architektury. Titulárni postavou filmu je starý varhaník (pozoruhodný Karel Hašler), osamělý podivín. Jeho niterná úzkost z osamělosti zmalomocní z veřejného pocitu provinění a zostuzení, stává se zkázonosnou silou proti vlastní vůli. Ale dalším předpokladem k naplnění musí ctít i naději. Křehkou ozdobou filmu je Klára (příjemná Suzanne Marwille), naivní a v reálném životě nezkušená žena. Je jeptiškou na útěku v úleku možného promarnění života, mládí zatouží uhasit svou čerstvě probuzenou žízeň, to ostatní je jen omáčka. Romantickým vítězem filmu je Ivan (sympatický Oscar Marion), zámožný malíř a zdatná opora křehké nezkušenosti mládí. Výraznou postavou je také Josef Falk (velmi zajímavý Ladislav Herbert Struna), varhaníkův soused z protější strany Zlaté uličky. Ale nakonec i u bezbožného povaleče, pijana a bezcharakterního poberty se může ozvat lítost svědomí. Z dalších rolí: provinilý Klářin otec a dávný varhaníkův přítel (Otto Zahrádka), mírná abatyše a Klářina představená (Marie Ptáková), či Ivanova hospodyně (Milka Balek-Brodská). "Varhaník u sv. Víta" upoutá hereckou expresí, se kterou se prožívá niterný rozpad i děsivý střet vzájemného společenského nedorozumění. Oslavit se musí ta poezie v obrazech i hrátky s formou a vybuzením nálady. ()
Kdyz opomenu fakt, jak by asi mrtvola byla citit a ze by Klara po zavreni ve sklepe nevolala cetniky, tak se mi scenar libil. Na tu dobu vyborna kamera, ani ne tak svou napaditosti, jako kvalitou a ostrosti obrazu (pokud se to tedy neretusovalo ci jinak digitalne neupravovalo). Atmosfera stare Prahy je paradni, predevsim obydlena Zlata ulicka (kdyz vezmu v potaz, ze minimalne pred lety byla ulicka oplocena a vybiralo se vstupne za pruchod). Hercum dominuje Karel Hasler, bezkonkurencne nejlepsi herecky vykon. Skoda, ze film nema alespon hudebni doprovod. Fric naplno ukazal svuj velky potencial, ktery v budoucnu plne vyuzil. ()
Že dav ruozným eksistencím przednosť dává.¬ Že dav ruozným eksistencím pochybnejm przed jasností a myszlitelností Excelentnosti przednosť dává, naučenej jak mysz na szpeck skocziti falesznejm rzezcem líbivejm, vyhlíží scaena nasze politická jak maňáskový dívadlo, plný maszkar podivnejch. Stejný duovody vedou ke stavu, že mistrnýmu hodnocení Pursuluse nedá se hlas, zatímco na vjejičku douglasuov a golfistuov skoczí každej vuol a hlúpá jalovice. Po marnotratným ouvodu, kerý hlupce neprzesvjedczí a chytrýho nepouczí, hle, vydávám tekst pro ty nemnohý, dychtivý pravýho nazíru a schopný strzebati jej.¬ (Do moderní češtiny následující text přeložil: autor.) Vezmu-li "Varhaníka" jako celek bez dalšího pitvání, potom mi ve výsledném dojmu něco skřípe. To "něco" mi zabraňuje dáti tomu známku výbornou, a proto nezbývá zas nic než následná analýza, která nás dovede k poznání, co to ono je a umožní pak i správné a objektivní hodnocení. Začnu rovnou od toho špatného, co dílo zkazilo a co způsobuje rozpačitost z výsledného dojmu. Tou věcí je scénář básníka V. Nezvala, plný podivně vyumělkovaných postav a výsledných vztahů. Nezval byl po celý život typický buržoa, opravdivost jeho příklonů jednou k avantgardě, jindy k levici je krajně nepravděpodobná a jeho konec jako básníka komunistů pějícího ódy na staliny a gottwaldy (zatímco k opravdovým levicovým básníkům jako byl F. Halas panovala nedůvěra) má kořeny už v době jeho umělého avantgardního vystupování ve dvacátých letech 20. století. Takový člověk nemohl zplodit scénář zalidněný postavami s uvěřitelnou psychikou vytvářející pravděpodobné vztahy (malíř bohatší nad úspěšného továrníka, pochybná existence s charakterem jsou příklady oněch umělých a od života té doby odtažených postav).¬ Naštěstí pro dílo je zbytek náhledů (až na malou třešničku na dortu, kterou uvedu na závěr) velice kladný: skvěle vedení herci hrají skvěle ve skvělých kulisách, celá pak režie může býti příkladem vzorného, vynikajícího režijního umění pana M. Friče, který dovedně vdechl silný výraz i slabšímu, průměrnému scénáři. Jako takovou třešničku na dortu uvádím nalíčení varhaníkovy schovanky, která i v klášteře uchovala si čerstvě nalíčené rtíky a taktéž obočí; byl Frič pravděpodobně už tenkrát ve vleku její osůbky a tak si nedovolil přemýšlet o nepatřičnosti takového nalíčení v průběhu celého snímku nezměněného.¬ Rozdělím-li pohled na snímek na tři základní jej určující oblasti, totiž na režii, scénář a ostatní (herci, kulisy, kamera atd.), potom mi vychází použiji-li svou středovou devítičlennou hodnotící stupnici (8 + 4 + 7) / 3 = 6, to je převedeno do nestředové šestičlenné stupnice ČSFD za čtyři *.¬ Poznámka k ozvučení: Možno samozřejmě litovat (jako někteří zde), že snímek nebyl v pozdější době ozvučen, např. vhodnou hudbou jak se to běžně dělá. Já ale musím k tomu říct, že téměř žádný ze snímků takto ozvučených, co jsem dřív viděl, na mě nepůsobil tak dobře a silně, jako neozvučený a zcela tichý "Varhaník". Lze z toho vyvodit, že opravdu dobrý němý film dodatečné nazvučení nepotřebuje. Předpokládá pouze pozorného, vnímajícího diváka.¬ Zajímavé, poučené opoznámkování: uživ. Marthos. () (méně) (více)
S panem Fričem si dlouhodobě „rozumím“, takže i tohle setkání dopadlo dobře, kouzlo starých filmů na mne pořád působí.. Melodramatický příběh varhaníka je nejspíš očima dnešního diváka prostý či naivní, já se však ráda nechám unést do roku 1929 a obklopena tichem sleduji stárnoucího muže, jehož jedinou vášní jsou varhany a pak dcera přítele Klára, k níž má otcovský vztah.. Vše, co by se dalo vytknout, odpouštím a hodnotím shovívavě.. ()
K několika pozoruhodným snímkům, k nimž dospěla domácí kinematografie krátce před příchodem zvuku, patří bezesporu i toto dílo režiséra Martina Friče. Umělecký úspěch filmu byl výsledkem spolupráce skupiny lidí, kteří neměli k filmu pouze obchodní vztah, ale kteří se naopak snažili vytvořit dílo, jež by se mohlo směle zařadit po bok významných světových filmů. Výrobce Vladimír Stránský přizval ke spolupráci mladého člena literární avantgardy Vítězslava Nezvala, který scénáristicky upravil původní námět Václava Wassermana a režiséra Friče. Architekt Hanuš Gödert postavil v ateliéru na Kavalírce velmi působivou kulisu hradčanské Zlaté uličky, kterou dovedl s velkým smyslem pro výtvarný efekt zachytit kameraman Jaroslav Blažek. Frič pak svůj teprve druhý samostatný film obsadil největšími hereckými hvězdami. Titulní roli starého varhaníka vytvořil Karel Hašler, který tu mistrovsky navázal na své úspěšné ztělesnění tragické postavy dr. Uhra v Pražského Batalionu. Největší třpyt ovšem vyzařuje božská Suzanne Marwille, která v roli klášterní schovanky Kláry zvolna rekapituluje své výsostné postavení na poli domácí němé kinematografie. Není pak bez zajímavosti, že podobný typ si zopakovala ještě o tři roky později ve Fričově melodramatu Sestra Angelika. Neprávem upozaděný zůstává výkon Oskara Mariona, pro kterého první angažmá v českých ateliérech znamenalo rozhodný okamžik ve vývoji další kariéry (režisér Frič si ho vybral do svých dalších - zvukových - filmů). Standardní figurku bezcharakterního vyděrače ztvárnil Ladislav H. Struna. Premiérou VARHANÍKA a následným katastrofálním požárem Kavalírky se uzavřela jedna kapitola dějin české kinematografie. Pro Martina Friče film znamenal především odrazový můstek ke slávě a úspěchu a zároveň naznačil, v jak velkou osobnost tu Lamačův žák a souputník vyrůstá. Použitím varhanních koncertů Johanna Sebastiana Bacha pak dílo získává neopakovatelnou atmosféru a divákovi zajišťuje hluboký prožitek. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Výrobce filmu Vladimír Stránský pro finanční těžkosti spáchal ještě před dokončením filmu sebevraždu. (Karlos80)
Reklama