Jméno

Viděla jsem poměrně nedávno německou verzi (A CO TŘEBA ADOLF? z r. 2018), která se mi moc líbila a tak mne dost překvapilo, že se jedná o francouzský originál. Nicméně i tuhle verzi jsem si užila a hlavně Patrika Bruela, jehož písničky jsem v raných 90. létech odchytávala na prvním písničkovém kanálu, co v TV zdarma šel - MCM (09.11.2020)

Vybrúsené dialógy. No, trochu o tom zapochybujem. Skôr súbor odhalených kostlivcov v skrini a ventilovanie potlačovaných pocitov v rámci konverzácie skupinky najbližších priateľov. Tá para z hrnca, to uvoľnenie napätia nemuselo byť tak prudké, pokiaľ by sa to, čo je nazývané skvelou konverzáciou, a v skutočnosti bolo len normálnym rozhovorom, odohrávalo stále a na nenútenej, uvoľnenej báze. Žiaľ politická korektnosť jazyka, čo sa týka spoločnosti a vzťahov je u Francúzov úspešne implantovaná tak, že v bežnom dialógu sa obrusujú hrany až to vedie k neúprimnosti a zastieraniu skutočných pocitov. Raz za čas teda dôjde k eskalácii a celá faloš vypláva na povrch náhle a prekvapivo. Zhora naordinované ohýbanie reči, vyhýbajúce sa akémukoľvek náznaku konfrontácie, diskriminácie, či nevhodnej propagácie vedie k podobne absurdným scénkam, aké vidieť vo filme. Len ma prekvapilo akú zanietenú dôležitosť naši galskí bratia venujú politike, ako ich dokáže rozžeraviť nevhodná politická narážka. V rámci hesla, že každý má nejaké maslo na hlave sa ujde postupne každému z chlapov porcia krivého charakteru diktovaná biblickými hriechmi (pýcha, smilstvo, nesvár, lživý jazyk) či neskôr pápežom vyhlásenými siedmymi smrteľnými (lakomstvo). V tomto parciálnom rozdelení krivostí charakterov však tiež vidieť podobnú korektnosť (nik nie je čistý, sme si rovní aj v hriechu) aká sa dnes tak účinne presadzuje. Samozrejme, pár výmien názorov nepostráda švih a dá sa absolvovať najmenej jeden výbuch smiechu. 63% (23.09.2014)

Tak csfd, opět ahoj! Tohle byla dobrá konzervačka. Na začátek humor, potom postupné odkrývání pravd a charakterů, čímž se film přehoupl do výborného dramatu se skvělou atmostfétou, které já vždycky zbljaznu i s navijákem. To už jsem  nepochyboval o čtyřech hvězdách a na závěr trochu trapný happy end, jak  halyvůůůdského romántického patosovitého slaďáku, ze kterého by člověk mohl dostat snad i cukrovku. Zkazilo mi to dojem natolik, že nakonec musím dát jenom 3. Ale uvědomil jsem si, že jsem docela rád za jméno Jindra. (11.12.2017)

V zabydlené, typicky francouzské klícce se schyluje k společenské večeři, které předchází intro, jež si nezadá s otravností cedulky rubové strany trička na holých zádech. Poměrně snesitelněji se začne jevit předkrmová konverzace, kterou si však nelze příliš užít pro kostrbaté podání přátelských a rodinných vazeb, díky kterému hrozí únik dalších informací a až s hlavním chodem a duchem Hitlera, který je natolik živý, aby zde stále působil a byl příčinou malých válek, přichází divácky nejzajímavější hlavní bitva, kde se dosud nevyřčená smýšlení o druhých proderou na povrch a stanou se vařící polévkou, chrstnutou do tváře spolustolovníků. Avšak ani drsnou upřímností, ani konejšivým koncem nebylo zabráněno pocitu prázdně znějících deklamací, budících představu vztahů jen naoko, a proto se i přes občasnou zábavnost nepovedlo konverzační ťafky dobře prodat. P.S. Proč je slovo bordel považováno za neslušné, když je ve Francii zcela legální? :-) (03.06.2013)

Takto sa po čase stretne rodinka za spoločným stolom. Hádajte, čo bude nasledovať. Presne tak, začne sa to hádkou ohľadom mena, ktorá sa stane rozbuškou pre všemožné výčitky a prekvapivé (čiže nepravdepodobné) tajomstvá. Že dôjde aj na násilie, to pochopí každý, kto podobnú konverzačku niekedy videl. Ja bohužiaľ nechápem, o čom sa títo ľudia 20 rokov rozprávali, keď všetko vypláva na povrch počas jedného večera. Ale to je syndróm každého podobne koncipovaného filmu. Inak to ale funguje, nárast napätia medzi postavami udržuje v napätí aj diváka. V porovnaní s ďalšími dvoma francúzskymi konverzačkami, ktoré som posledný rok videl, je Meno najzábavnejšie, takže zaokrúhľujem hore. (23.09.2014)