Tři barvy: Bílá

Druhá barva je, podobně jako ta první, Modrá, stejně skvěle režijně zvládnutá a na diváka opět působí zvláštní, těžko popsatelnou, tíživou atmosférou. Naprosto skvělé je cameo Juliette Binoche. To jsou takové ty detaily, které vám film posunou o úroveň výš. A ano. Julie Delpy byla neskutečná kočka. 7/10 (02.09.2014)

Ačkoliv je Modrá nejspíš neslavnějším filmem z Kieślowského Tří barev, nemohl jsem si pomoci, ale mě v té báječné symfonii obraznosti a hudby rušil neustále jakýsi podprahový falešný tón. Podtón určité neuvěřitelnosti a přílišné vyumělkovanosti a to nikoliv v rovině příběhové, ale spíše emocionální (podobný tón, který měl prim v Dvojím životě Veroniky, jež je pro mě zdaleka nejhorším Kieślowského dílem). Ale pojďme k hodnocení Bílé - tato "barva" sice není tak audiovizuálně opulentní jako Modrá, zato je to film mnohem vřelejší a lidštější. Film, který mne absolutně a beze zbytku pohltil a s jehož protagonisty jsem se dokázal zcela sžít. Když se smáli, smál jsem se s nimi, když plakali, měl jsem na krajíčku. Velmi silný příběh o lásce i o životě s naprosto skvělým Zamachowským a neuvěřitelně divukrásnou Julie Delpy. (07.10.2018)

Komedie ? Není veselá ani smutná, bílá - a dokonce ani černá. Zato je ÚNAVNÁ - a slabošská. Topí se v sebelítosti, všemožně se snaží vás obměkčit, doslova se na vás lepí a nelze se jí jen tak zbavit ... nepožaduje jen soucit a pochopení, ale především LÁSKU - a ta se obvykle vyžebrat nedá. Dobře: Chápu JEHO ... že ji nechtěl ztratit, ovšem daleko lépe chápu JI ... že ho nesnášela ... a s trochou přemáhání chápu i potřebu Krzysztofa Kieslowskiho natočit o NICH film. Ale tím jsem svoje možnosti (i sama sebe) zcela vyčerpala. Výstižný komentář: marvan ... P.S.: 1) To není o lásce - ani u jednoho z nich. TAKHLE láska nevypadá ... alespoň ne taková, která by za něco stála. Ale možná jste zažili nerovný vztah, v němž jste nechtěně hráli roli vzdáleně připomínající úlohu Karla nebo Dominique - tak už to víte; 2) V každém případě jsem vděčná nevyzpytatelnému osudu, že jsem "Bílou" viděla až jako poslední z trojice barev, tvořících jen velice volnou trilogii. Po aktuálním kulturním zážitku bych možná nikdy nedošla až k "Červené" - a to by byla jednoznačně škoda, neboť teprve JEJÍ křehká poetika mě během okamžiku dostala přesně tam, kde mě chtěla mít. (07.12.2012)

Kieslowski a Francúzsko, Kieslowski a Poľsko. Biela, to je špirála ostrovtipu, lásky a rovnosti, zmes smútku a humoru, protipól čiernej. Zamachowského povzdychnutie "A som doma." vyjadruje kritický sociálny nadhľad lepšie, než čokoľvek ostatné. A Kieslowski premieta a premýšľa nad svojim životným dielom, ktoré sa vynára v odkazoch. Bežec s trikolórou vbieha do záverečnej rovinky. 75% (04.09.2014)

Môj prvý dojem bol, že Karol bol zbytočným človekom. Vzhľadom na to, že úloha komentáru je ale iná, musím, konštatovať, že to príbeh pomsty zradeného človeka. Hovorí o pocite naplnenia, ktorý by sme chceli dosiahnuť tým, že inému vrátime, čo nám dal – nakoniec ale ublížime aj sebe. V tomto je Biela o tom, ako Karol ktorý dosiahol takmer všetko nedosiahol vlastne nič. Pre mňa osobne príbeh slabší ako Modrá. (20.07.2006)