Kovář z Podlesí
The Blacksmith from Woodham
Režie:
Pavel GöblScénář:
Pavel GöblKamera:
Richard ŠpůrHrají:
Bolek Polívka, Gregor Bauer, Valerie Šámalová, Filip Dvořák, Matěj Převrátil, Josef Somr, Milan Markovič, Rostislav Novák ml., Jiří Pecha, Szidi Tobias (více)Obsahy(1)
Filmová pohádka, ve které spolu s herci hrají animované postavy. Podlesí je malá vesnička, kterou se před lety přehnala válka s Turkem. Dobré houbové víly byly tehdy požádány o pomoc, ale protože vykonaly dobro i zlo zároveň, byly potrestány a staly se z nich houbové baby. A na Podlesí za to padla kletba. Teď přišel čas vše napravit, ale ve vsi se objevil Drak. A tak zatímco se Toník snaží zachránit svou milou Bětku ze spárů zlých víl, jeho strýc Kovář se, se svými zaměstnanci Veverkou a Křečkem, vypraví na Draka. Hlavní myšlenkou pohádky je, že se zlem nelze bojovat hrubou silou, ale naopak – rozumem, srdcem a odvahou. Kovář z Podlesí má poklidné tempo klasických pohádek a bez zbytečného spěchu vypráví příběh, ve kterém jde, jako v každé pohádce, o souboj dobra a zla. A protože je to „pohádka, ve které je všechno tak trochu jinak“ není ani dobro a zlo až tak úplně jednoznačné, a stejně jako děj filmu, je i jeho závěr nečekaný a originální. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (98)
V polistopadové éře mě divácky dokázalo ukojit pouze několik filmů pohádkového žánru. K těm obstojnějším počinům řadím koprodukční díla zkušeného Václava Vorlíčka jako Král sokolů, Kouzelný měšec, Pták ohnivák, a v podobném duchu také Smyczkovo Lotrado a Zubejda či Plívovou-Šimkovou (bohužel jenom) políbeného Zelenku a jeho Nesmrtelnou tetu. Produkce animovaného filmu, kdysi chlouba naší kinematografie, šla souvisle spolu s ustanoveným systémem tržní ekonomiky do kopru ne-li šípku – proto je paradoxní, že za jeden z nejúžasnějších pohádkových počinů od 90. let lze považovat film Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?, v závěsu pronásledovaný fimfárovskou sérií. Milým překvapením se také stal nedoceněný Modrý tygr, který po dlouhé době do hraného pohádkového filmu vrátil nápaditost a nevtíravý humor. Optikou antivkusu jednoznačně vítězí štramácká / tromácká Saxána a Lexikon kouzel stvrzující neblahé dopady Vorlíčkova pokročilého věku a smrtelnosti Jiřiny Bohdalové. Film Kovář z Podlesí nám však snad seslal anděl páně; (ne)pohádka, ve které je opravdu všechno tak trochu jinak, spoustu lidí „rozčaruje“ – zvláště ty dospělé –, protože zcela rezignuje na racionální pohled na svět a stejně tak vyprávěcí konvence běžného narativního filmu. Je to nepředvídatelné, fragmentární, bizarní, exhibiční, atrakční, nesouvislé, nevyrovnané, originální, úžasuchtivé, frapantní, praštěné, nelogické a vykazuje to nesmírnou dávku hravosti a fantazie spolu s řemeslným umem od ručních efektů až po CGI grafické zpracování. Moje dvoumetrová maličkost a ti dva malí špunti s otevřenými papulami vedle mě na premiéře filmu jsme se neskonale bavili. Jsem ukojen. ()
Takové herecké obsazení se hned tak nevidí. Akorát bylo trestuhodně nevyužito. Většina z herců ani neměla pořádně co hrát. Opravdu velká škoda. To v naší české kotlině umí točit pohádky už jenom Troška se Strechem případně Svěrákem? No, ještě, že je vůbec máme. Nikdy jsem si nemyslela, že pohádkový žánr se bude hodit na vylámání zubů. Už z toho začínám mít trošku strach, co bude naservírováno v TV na Vánoce. ()
Divný film. Poetika a výtvarno se mi líbily, ono to má blízko ke Kuky se vrací, a ten zas k hrám typu Machinarium. Kamera je velmi dobrá, jak ve snímání krajiny, tak navození nálady, dokonce si párkrát hraje se zlatým řezem. Ale žasl jsem nad některými „nápady“ (ona nestačí víla, houbové víly, vynálezy a mluvící křeček a veverky, on tam ještě musí být za humny hodný drak) nebo některými dialogy (Ty asi nejsi kůň, co? - Ne, já jsem drak. - Aha. A můžeme být kamarádi? - Tak jo, když na mě neřekneš, že sem chodím na uzené.). Některé scény jsem si musel vracet - třeba jsem vůbec nepochopil, proč tam najednou lítá nějaký andílek, a ony jí houbové víly vytřásly duši z těla - ale tak, že to člověk nemá snad ani šanci postřehnout. Podobně jsem si říkal, kam najednou z jejího těla zmizeli pavouci? Až později jsem v jiné recenzi našel, že v sekundovém záběru jsou na Bětce vidět netopýři, takže mi mělo jako divákovi dojít, že oni ty pavouky sežrali. Nu, na těch pár pikosekund, kdy se tento záběr objevil, ne, nedošlo. On vůbec film vůbec nepracuje s dramaturgickými vrcholy - každá klíčovější situace je podána zastřeně, skoro utajeně, nebo nicotně a rozvláčně, jako by o nic nešlo. Třeba vypjatá chvilka u dračí jeskyně. Budou nebo nebudou bojovat? Ne, budou si povídat a filozofovat. A pak jsou zde rozhodné chyby - třeba že obyvatelé vesnice se bojí strašidelného mlýna, ale najednou tam stojí před ním, jen aby mohli střílet na draka, o kterém nevěděli, že se tam objeví? Uvědomil si někdo, že Toník jde podzemím za vílou celou noc a většinu druhého dne, a beze spánku a bez jídla? A pak jde na draka a furt nemá hlad a furt nespí? Nepochopil jsem postavu šlechticova syna - on jako blb nevypadá, ale chová se. Tudíž mně, jako divákovi, mělo být více sugerováno, že je to vlastně pablb, protože ta postava se chová nekonzistentně. Být ta postava od začátku koncipovaná jako ten blb v Mrazíkovi, co huhňá Nastěnku chci za ženu, tak to celé působí daleko líp. Stejně tak postava Bětky je hrána hodně neschopnou herečkou, které se její projev nedá moc věřit. Jo, a taky jsem nepochopil, proč jsou v celém filmu odkazy na film Frankenstein, ať v úvodní scéně s bleskem nebo později u zástupu lidí s loučemi, proč to? S pohádkou to nemělo žádnou soudružnost, vnitřní fór, nic. ()
Dávám 4 hvězdy, abych vyrovnal zdější tragické hodnocení, které nejspíš rozpoutal Franta Fuka, Goblův veliký fanoušek. Za prvé je opravdu potřeba myslet na děti, za druhé hledat ve fantasy pohádce logické zádrhele je také blbost. Režisérovi se povedlo natočit jinou pohádku. Po letech zbytečných pohádek, kde se sejdou hvězdičky v kostýmech, je tu konečně pohádka svěží a jiná. Není to extra vtipná kultovní řachanda jako Anděl páně, ale je to dobrá pohádka. Skvělá animace, vtipné dialogy a zajímavá vybočení ze schématů. Místy je to pohádka lehce "vyhulená", míním tím to, že se režisér opravdu nebál proudu dětského fantazírování a vykašlal se na nějaká svazující pravidla. V pohádce je všechno dovolené. A příběh i přes tyto fantaskní úlety drží pohromadě a je pochopitelný. Zdejší hodnocení nechápu. ()
Galerie (20)
Photo © Bontonfilm / Richard Špůr
Zajímavosti (11)
- Filmaři natáčeli ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nebo v jeskyních na Českolipsku, kde vznikla i pohádka S čerty nejsou žerty (1984). [Zdroj: Metro] (hippyman)
- Jeden z objektov v skanzene je rodný dom Josefa Somra (Starosta). (gogo76)
- Z účtu původního producenta filmu, firmy Lennox majitele Kamila Kožíška, zmizelo 1 600 000 Kč poskytnutých Českou televizí, aniž by byla provedena jakákoliv práce. Dalších 1 400 000 Kč poskytnutých Státním fondem pro podporu a rozvoj české kinematografie bylo zablokováno vymyšleným návrhem na exekuci bratra majitele producentské firmy, Milana Kožíška. Natáčení filmu proběhlo bez těchto peněz. (JoranProvenzano)
Kritický humbuk, který se strhl kolem této nové pohádky a označil ji za nesmyslnou podivnost, selhávající v nejzákladnější schopnosti vyprávět a "udržet nit", osobně vnímán jako dosti nemilý omyl. František Fuka si zakládá svoji kritickou "osobitost" na tom, že co nejpodrobněji sleduje děj a hledá sebemenší skulinku, kde dramaturgovi či skriptce něco uniklo. Tím dokazuje jen to, že je velmi pozorným divákem, který se ale bohužel zajímá o naprosté malichernosti a ne o podstatné rysy zhlédnutých filmů. Zde jeho přístup, který lze těžko označit za plnohodnotnou kritiku (naštěstí vše probíhá v rámci blogu, takže není třeba s pojmem kritika tak doslovně pracovat), ovšem příliš na místě není. Zatímco Fuka vše vidí skrze neprůstřelné zákony logiky a racionalismu, Kovář z podlesí a jeho svět prostě na tyto návyky moderní západní civilizace nehrají a dobře si to uvědomují. Vezmeme si třeba Fukův útok na mechanismus, skrze nějž byly zaklety tři houbové víly. Ano, tento proces neodpovídá přírodním zákonům tak, jak se s nimi každodenně setkáváme a nedá se vysvětlit psychologicky/sociologicky/matematicky/anatomicky a bůhvíjak jinak. Je třeba ale vzít v potaz, že jde o zkazku, která nejprve ožívá skrze stylizované obrazy Laterny Magiky, a je povídačkou, které věří jen na první pohled naivní Bětka. Jenže hlavní osobitost světa Kováře z Podlesí tkví v tom, že v něm dávné povídačky a pověsti náhle začnou ožívat, stávat se skutečností a postavy se s tím musí nějak vyrovnat či spíše smířit. Zajímalo by mě, co si František Fuka myslí například o staletých příbězích o bílých paních, které fungují na stejném principu, nad nímž se nikdo nepozastavuje, i když je holým nesmyslem. To, s čím se první kritiky musely střetnout a v čem selhaly, byla nutnost vyrovnat se s velmi otevřenou fantazií, která absorubuje dobové vnímání světa. Kovář z podlesí bere v potaz nutnost vesničanů najít si k novým jevům iracionální vysvětlení, v němž hrály roli pověry a stále bujná představivost a tento velmi zajímavý aspekt v absurdní nadsázce rozvíjí a nachází tak řadu vděčných situací. Vyprávění má tedy dosti hluboký a obhajitelný smysl - sice je netradiční a vybočuje z tradičních motivů daného žánru, věnuje více prostoru popisu osobitého světa než dějovým peripetiím, ale rozhodně není slepencem bez ladu a skladu, bez kontinuitního vývoje. Zápletka je natolik jednoduchá a přímočará, že i přes vkládání prapodivných vynálezů, bytostí, historických odkazů i pomrkávání na dospělého diváka vyprávění nevybočuje z nakročené cesty a zachovává základní přehled o dění a motivacích postav, neustále směřuje k závěrečnému sepjetí několika dějových linií. V tomto ohledu je vidět péče dramaturga, který se dokázal vyrovnat s netradičním Göblovým přístupem. Ten totiž občas brání rozvoji zápletky a uchyluje se k ornamentálnímu popisu. Podle mě je hlavní slabinou snímku právě určité "drhnutí" a nevyrovnaný rytmus: rozhodující situace jsou často postaveny na dlouhém a poměrně statickém dialogu v jediném prostředí (i přes střihy na rozpohybované loutky, malebné detaily architektonicky a výtvarně pozoruhodných kreací), a tím je kraden prostor pro bohatší rozvíjení motivu putování, kterému jaksi schází "dobrodružnost" a spíše je podáno v zkratkovitých situacích, čímž trpí i charakterizace postav. Göbl zde odhalil "spisovatelské střevo" - užívá si dialogů, slovních her, vtipných pointací a průpovídek, avšak tato slovní přeplněnost zastírá menší schopnost fabulace, vytvoření vděčnějších i dramatičtějších situací, které by utáhly pozornost a občas trochu popohnaly někdy až příliš "pohodové" tempo. Této pohádce tedy ve zkratce jaksi chybí "krev v žilách", což je vidět i na pojetí postav (proslule líný kovář, civilní působení ústředního páru jako téměř současné mládeže, která si s ničím moc neláme hlavu a nedává okázale najevo své city, bodře filosofující drak). Naštěstí pocitu dotírající nudy zabraňuje precizní a vskutku pohádková výprava, působivě zvolené exteriéry, nadmíru vydařené animované vložky a především profesionální triky z dílny UPP. Tahle pohádka může být sice dějově chudá, ale vizuálně tak rozhodně nepůsobí a každou chvíli nabízí nějakou "atrakci". Ve srovnání s Troškovou Čertovou nevěstou či dalšími pohádkami z poslední doby je vidět markantní rozdíl i přes obdobnou výši rozpočtu. Takto poctivým přístupem nakonec vzniká plnohodnotná atmosféra, dojem uzavřeného světa umocněný zmíněným podložím "jiného vnímání". Nakonec musím konstatovat, že i když Kovář z podlesí z hlediska fabulace a lehkosti vyprávění zůstává ve stínu pohádek Anděl páně či Čert ví proč, je co se týče svéráznosti a "pohádkovosti" nejprogresivnějším porevolučním počinem. Proto otevřete oči a mysl a nestavte proboha tento pozoruhodný počin na roveň nových troško-magnusovských výtvorů! () (méně) (více)