Tajemství krve

Tajemství krve jsem viděl už hodně dávno a pamatoval si jen jméno hlavního hrdiny - Jan Janský a to, že objevil čtyři krevní skupiny. Před napsáním komentáře jsem si jej proto musel zopakovat. Toho jsem určitě nelitoval, protože při hodnocení se dá vlastně jen chválit. Martin Frič je výborné režisér, který měl k ruce v té době hvězdné obsazení. Vladimír Ráž, Zdeněk Štěpánek, Vlastimil Brodský, Svatopluk Beneš i Rudolf Hrušínský podali skvělý výkon. Spousta dalších v menších rolích je výtečně doplnila. Příběh byl dramatický sám o sobě a nebylo jej třeba nijak vylepšovat. Janského nelehký život a boj s větrnými mlýny byl vylíčen uvěřitelně a přesto napínavě. Film je krásnou poctou člověku, který zachránil spousty lidských životů, a přesto se o něm dlouho vůbec nevědělo. Mimo jiné i z toho důvodu film rád doporučuji. (12.07.2021)

Po hodně dlouhé době jsem narazil na Fričův film, který žánrově nepatří mezi komedie. Přesto si Frič nemohl pomoct a humor zde také nechybí. Je zde ovšem pouze doplňkem k naprosto úžasnému příběhu, ze kterého mi šla husí kůže po těle. Vladimír Ráž byl v roli doktora Janského naprosto úžasný. Po režisérské stránce nelze filmu nic vytknout, stopáž je naprosto vhodně zvolená. Film obsahuje všechny důležité momenty z Janského života a žádnou zbytečnou vatu navíc. Tudíž jsem byl od samého počátku až do úplného konce nadšený. Nechybí napětí, humor, ale ani nekonečný obdiv nad pílí a odvahou některých jedinců. Dokonce i slzička mi ukápla. Pokud byl skutečný Janský takový, jako ho vykreslil snímek, tak to je přesně ten jediný typ člověka, ke kterým chovám na tomto světě nekonečnou úctu a respekt. Přestože jsem krásný, inteligentní, silný a obdařený mladý muž, tak mě stále dokáže intenzivně dojmout síla člověka, který je ochotný kvůli věci, ve kterou věří, obětovat úplně všechno a zasvětit ji celý svůj život. Představení svých objevů před lékařským publikem byly neuvěřitelně silné momenty filmu. Většina populace jsou neuvěřitelní retardi a stupidní ovečky. Buďme rádi za občasné výjimky, zejména z kruhu vědeckého, kteří dokážou takhle neuvěřitelně předbíhat dobu. Kvůli takovým filmům stojí za to milovat kinematografii. Kvůli lidem jako je Janský, stojí za to být na chvíli hrdý na svoji vlast. (27.07.2019)

Jeden z těch legendárních životopisů z 50. let. Martin Frič vsadil na jistotu, opřel se o námět Vladimíra Neffa (knižně vyšla beletrizovaná verze scénáře až v roce 1955) a do hlavní role obsadil Vladimíra Ráže. Výsledkem je film z té lepší poloviny neslavné etapy čs. kina. Poutavý barevný film o nelehké cestě objevitele krevních skupin, jehož život nebyl snadný, ačkoli začínal jako výborný student, ale ani za Rakousko-Uherska, ani za republiky se mu nedařilo. Jako povinnou daň 50. letům je nutné vnímat to černobílé vylíčení poměrů před rokem 1921, kdy Janský umírá (a je založena KSČ). Ale protože se jedná o Fričův film, určité kvality jsou zachovány za každých podmínek. Frič si zároveň udržel kontinuitu ve spolupráci s kolegy a pamětníky časů před rokem 1945 a v tomto filmu se tak objevuje například Štěpánek, Beneš, Hrušínský, Deyl ml., Hilmar, Svozilová, Valentová, Trégl, Filipovský, Vrbský, Kolár a další... (27.03.2021)

"Náš život byl stejně krásný, vždy v něm o něco šlo." Film Martina Friče o jednom z těch mužů, kteří svým objevem "předběhli dobu", jistě krásný je. Je přitom i postaven na dosti přesném popisu skutečného života Jana Janského, objevitele základní teorie o rozdělení krve do čtyř skupin a člověk se tak může toho o dané osobnosti hodně dozvědět. Třeba to, že prvním impulsem pro daný zásadní objev byla snaha Janského potvrdit si (nakonec zcela mylnou) hypotézu o vztahu krve a duševního zdraví dotyčného. Že byl Janský de facto psycholog jsem tedy neměl ani potuchy. Co mě tedy vůbec nepřekvapilo, byly všechny ty složité peripetie, které na Janského v souvislosti s jeho objevem čekaly. Mimořádně nadaní lidé nemívají často "na růžích ustláno" a Janský je toho názorným příkladem. Vladimír Ráž tuto postavu ztvárnil výborně a řada dalších hereckých osobností (z nichž bych vypíchl Zdeňka Štěpánka v zajímavě se vyvíjející postavě profesora Kuffnera) mu v tomto hezky sekundují. (31.08.2020)

Z plejády životopisných filmů, které se staly průvodním jevem socrealistické epizody našeho filmu se jedná rozhodně o nejživotnější snímek. Janský má v sobě jiskru života, zatímco u ostatních filmů se velké postavy podobaly spíše z hrobu vytaženým a nabalzamovaným mrtvolám. Navíc se snímek zdárně vyhýbá ideologickým klišé (lékař není zároven bojovníkem za práva lidu, jeho hlavním nepřítelem není buržoazie, ale lidská závist a zakořeněná nedůvěra) a fakta tak zkresluje o poznání méně. Přesto však je snímek stále akademický, naplnuje jen obvyklé schéma zázračně nadaného člověka, který bojuje s mnoha překážkami a vítězí (i když zde bohužel až po smrti), zatímco jeho rodinný život je jen plochou, někdy až zbytečnou ilustrací. Některé postavy jsou ryze schematické, jediný, kdo může hlouběji zaujmout je přísný a náladový lékař v podání Zdenka Stěpánka, jenž jako první pochopí cenu Janského objevu, najevo to však dává velmi originálním způsobem. Navíc filmu ani nesedlo natočení v barvě, lépe by se k němu hodil obraz ve škálách šedé - Stallich svou věrností agfě dokonale pohřbil svůj talent, který zde jen náznakově probleskuje (atmosfericky výrazná scéna z válečného lazaretu). O čtyřech hvězdičkách se dá v tomto případě uvažovat jen v kontextu doby, kdy šlo o vymykající se dílo (Frič vychází z tohoto období více než se ctí, dokázal v něm překonat schematičnost v okupačním "thrilleru" Past a najít vnitřní patos a podstatu socialistického boje v Zocelení, natočit Císařova pekaře a Pekařova císaře - film jakoby z jiného světa, snad jen ty jeho agitační komedie nemusely spatřit světlo světa), z odstupem času však z filmu sálá chlad a přílišná jednoznačnost. (26.09.2011)