Režie:
Jérôme EnricoScénář:
Jérôme EnricoKamera:
Bruno PrivatHudba:
Michel OchowiakHrají:
Bernadette Lafont, Carmen Maura, Dominique Lavanant, Françoise Bertin, André Penvern, Jean-Baptiste Anoumon, Axelle Laffont, Paco Boublard (více)Obsahy(1)
Paulette je zapšklá stará babka žijící sama v paneláku na předměstí Paříže. Důchod má malý, exekuce jí zabavila skoro všechen nábytek, odstřihli jí telefon a ona neví, jak dál. Jednoho večera se stane náhodným svědkem pochybného obchodu. Vidí v tom znamení osudu a rozhodne se, že začne prodávat hašiš. A proč by ne? Paulette byla kdysi cukrářkou. Její smysl pro obchod i kuchařský talent jsou pro ni dostatečnými trumfy, aby našla originální řešení k provozování svého nového „povolání“. Přesto ale není jednoduché stát se ze dne na den dealerem! (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (197)
Dala bych lepší hodnocení, ale instantní proměnu zatrpklé důchodkyně v kůl babičku jsem nežrala. Vždyť ona jenom dealovala, nekonzumovala. Každopádně příběh je spíš pohádkový a občas tvůrci nevědí, jestli víc řešit realitu (třeba střet s žárlivou konkurencí) nebo vše podřídit srandě (zločinci nepoznají hračky). ()
Tahle francouzská černá komedie si vzala něco z britské Bílé vdovy a trochu z Trávy kabelovky Showtime. Hlavní hrdinka je zahořklá, nesnášenlivá, francouzská důchodkyně Paulette, která se topí v dluzích a chudobě. Začátek je hodně drsný. Strašidelný panelák na předměstí francouzského velkoměsta, kde hrdinka přežívá je vystřižený jak z reportáže o sídlišti Chánov. Je to v podstatě taková rozverná pohádka o tom, jak stará babička z oprýskané perníkové chaloupky ke štěstí z drogových peněz přišla. Příběh plyne svižným tempem kupředu a je obohacen o několik drobných zvratů a moralit. Kadence vtípků a humorných scének je velmi vysoká a nenechá diváka vydechnout. Díky rozumné stopáži lehce pod hodinu a půl film nenudí. Zvlášť konec se mění v pořádně rozevlátou taškařici s happy endem ala Amsterdam. ()
Mně se to jako komedie moc líbilo. Nepostrádalo to šmrnc, vtipné gagy, samotný obsah byl neotřelý, dalo by se říct - alespoň pro mne jako diváka - jedinečný, babka prostě byla na dně a přišla k ní exekuce, a tak se rozhodla, že sedá na dýlerku drog. Díky neposednému vnukovi, míšenci a synu černošského policajta, přijde na nápad, jak prodávat drogy mnohem nenápadněji, totiž jako cukrářské zboží. Tím ovšem zničila okolní drogové gangy... Do konce jsem byl zvědav hlavně na to, jak se ze všeho vyvlékl scénárista, protože ukončit se každý příběh nějak musí. Asi by v běžném životě ta čtveřice žen s podmínkou nevyvázla. Bezvadná byla paní Alzheimrová... No, a když vyšly od soudu, rozhodly se prodávat cukrářské zboží. Jen jsem si povšiml, že na posledním záběru byl název cukrárny Jeanette-Amsterdam. Že by její cukrářství ani tentokrát nebylo jen tak obyčejné a pouze přesunuté do liberálního Nizozemska? ()
Už začátek filmu a zpověď Paulette je skvělá a některé hlášky v průběhu děje se přidaly. Pro mě bohužel jako by postupem času docházel filmu dech a vše stojí jen a jen na Bernadette Lafont. Zahrála skvěle a sama to utáhnout nemohla. Ze zajímavého a povedeného námětu se dalo určitě vymáčknout o něco víc a zejména u Francouzů jsem to čekal. Je to ale úsměvné a hudba to podržela také na slušné úrovni. ()
Nejen becherovka sbližuje. Příjemná komedie plná stereotypů a otřepaných vtípků. Jenže funguje. Upozorňuje na sociální problémy a vzala si do parády předměstská sídliště, všechno s nadhledem a odhodláním vykašlat se na nějakou politickou korektnost. Navíc má kouzelný happy end ve stylu...policajti, vy nám taky! Paulette je sice nesympatická babizna, ale její příběh zaujme nejen podnikavé pekaře.... ()
Reklama