Hunger Games: Síla vzdoru 1. část

"Všichni tě budou chtít políbit, zabít nebo být jako ty." Sledovat dvě hodiny televizního propagandistického souboje 13. kraje s Kapitolem je úžasným zážitkem pro silné povahy. Já jsem na to příliš slabý a navíc jsem naivně čekal, že se bude zběsile pálit lukem, takže jsem poněkud zklamaný. Nicméně za mimořádně vtipnou považuju skutečnost, že z dvanácti krajů je "logicky" nejodbojnějším ten třináctý. Nakonec stejně patrně šlo jen o to, zda neustále fňukající Reprodrozd zachrání kocoura a ačkoli tyto "zásadní" okamžiky nerad prozrazuju, tak se mu to povedlo. (07.07.2016)

„Order shall be restored.“ Předposlední díl Hunger Games možná nepředstavuje nejelegantnější ukázku hollywoodského vyprávění – celý film je nakonec nenaplněným příslibem něčeho ohromného –, ale v rovině mediální sebereflexe nabízí dost podnětů, abyste měli nad čím přemýšlet ještě mnoho dnů po zhlédnutí. Nočními můrami stíhaná Katniss nezískává vnitřní klid nalezením spřízněné duše a aktivním převzetím kontroly nad situací, ale akceptováním mediální role, která pro ni byla vytvořena. Pomocí šatů, počítačových efektů a bojovných replik se mění v účinný nástroj revoluce, v aktérku uměle zkonstruované reality, kterou sama postupně přestává vnímat jako něco cizorodého, oddělného od skutečného světa. Postupně se svou rolí přijímá i slovník svých stvořitelů a své chování uzpůsobuje (všudy)přítomné kameře a zájmům revoluce („Tady netoč. Nemůžu jim pomoct“). Ze situací, v nichž se trpně ocitá a z toho, jak se k ní vztahují ostatní postavy (i za její přítomnosti o ní mluví ve třetí osobě, starají se primárně o to, aby dobře působila na propagačních videích), je zřejmá její pozice pouhého symbolického objektu. Na city hrající příběh je uzpůsobován jejím spontánním rozhodnutím, což ji v podstatě znemožňuje vystoupit z příběhu. Neuvědomuje si přitom, že její osud zrcadlí osud Peety, že se sama stala kočkou tupě nahánějící světlo (možná zbytečně nápadná metafora, ale zároveň dost jasná indicie, že je chybou přistupovat k filmu jako ke klasické žánrovce). Vyrábění rebelky a prodávání revoluce se přitom děje paralelně na dvou úrovních (vnětextové a mimotextové) a film nám „jakože“ dává nahlédnout do zákulisí vlastního vzniku. Po strhující akční scéně v jinak nezvykle nespektakulárním, pomalém a znepokojivě ztišeném filmu jsou tytéž záběry útoku na rebelskou nemocnici přesazeny do kontextu propagandistického „týdeníků“, který by měl manipulovat davy, stejně jako jsme se před chvíli nechali zmanipulovat (strhnout spektáklem) my. Kamera Katniss „reportážně“ pronásleduje i ve scénách, kdy v diegetickém prostoru nikým natáčena není. Splývání stylu snímání vede k dalšímu setření hranice mezi propagandou pro obyvatele Panemu a pro nás. Zakončení filmu varujícího před zaměňováním autentického a uměle vyrobeného televizním přenosem, který má zakrýt, k čemu mezitím dochází ve skutečnosti, pak můžete vnímat jako vrcholný akt neupřímnosti průmyslu postaveného právě na podobném překrývání reality, nebo jej přijmout jako důmyslnou rebelii v mezích možností velkostudiového hollywoodského vyprávění. Žádnou rebelii by si tvůrci ovšem nemohli dovolit, kdyby nešlo o adaptaci bestselleru těžícího právě z poptávky po příbězích vzdoru proti starému řádu, jehož mnohasetmilionové tržby jsou dopředu zaručené. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Morien, Messiአ(27.11.2015)

Nové Hunger Games sází především na vypjaté emocionální momenty a náramně jim to jde. Děj si plyne, dojde na nějakou tu husí kůži, nečekaný zvrat, což vede k jasnému finále, jehož volba čtenáře určitě nepřekvapí, ale co je důležité, funguje lépe než na papíře. Knihy Suzanne Collins nebudou nikdy žádnou klasikou, svůj účel nenáročné, lehce zajímavé četby však plní. Proto velmi potěší vytěžení téhle látky nad její rámec. Změn v adaptování bylo málo, hlavním úspěchem je filmové uchopení. Skvěle odvedená práce od kamery, přes kostýmy, až po kulisy s pevnou režisérskou rukou a silným hereckým obsazením dokázala hodně a ještě víc. Upřímně jsem velice zvědavý na velké finále. (20.11.2014)

Původně jsem Jennifer Lawrence chválila, protože knižní Katniss byla pravděpodobně více nesnesitelná. Unáhlila jsem se. V tomto filmu bylo několik scén, u kterých jsem nedokázala pochopit, jak někdo s takovým afektovaným projektem mohl dostat Oscara?! Silně to vypovídá o tom, že tato "prestižní" ocenění již nelze brát vážně. Naopak kritika označující Lawrence za nejpřeceňovanější herečku je zcela opodstatněná. Každý divák se zdravýma očima musí potvrdit, že scéna s jejím hysterickým výlevem "Ztratila jsem je, ztratila jsem je oba?" byla úplně přes čáru, co se nepřirozenosti týče. Ohledně její úlohy v ději to probíhalo nějak takhle - Katniss bulí, Katniss sleduje Peetu na obrazovce a bulí, Katniss se podívá do kraje č.12 a bulí, Katniss bulí, Katniss sleduje Peetu a bulí, Katniss bulí. Abych však nebyla nespravedlivá, knihy v této části jsou také nezáživné a hlavní hrdinka protivná. Proč tedy rozdělovat poslední díl na dvě části? Odpověď samozřejmě všichni známe, tvůrci raději budou ždímat penízky, než aby vyprodukovali něco kvalitnějšího. Tomu všemu vévodí trapné chvíle, jako je průchod zavírajícími dveřmi na poslední chvíli nebo natáčení propagandy. Vizuálně je to však nádhera a dějově to odsýpá, samozřejmě až na frustrující výlevy hlavní hrdinky. Písnička s oběšencem se povedla, přesto musím uznat, že jsem trochu zaujatá a je mi hodně líto dát méně, než tři hvězdičky. (27.02.2015)

Ticho před bouří nebo jen dojná kráva? A stále si někdo myslí, že je Francis Lawrence výrazně lepší režisér než tvůrce jedničky Gary Ross? Rozdělení posledního „dobrodružství“ je jak rozpůlit sex – miláčku, dneska si dáme jen předehru, takže ho zase pěkně schovej do trenek a zhasni. Tady samozřejmě doplácí na to, že tentokrát se nestane prakticky nic zajímavého. Prostě jen sledujeme dvě nevzrušivé hodinky, kdy jsme namísto v aréně na poli vyšší politiky, aneb slovo revoluce se ozývá stále častěji a jedinec je zneužívaný systémem. Velká gesta, zásadní pohledy, odhodlané proslovy, ale kde nic, tu nic. V předchozích dvou dílech se také mluvilo, ale pak adrenalinově přežívalo, tady se ničeho takového nedočkáme. Hrdinové nemají co říct, tvůrci nemají čím strhnout. Jen se natahuje a zbytečné scény se ještě o desítky vteřin rozmělňují, což je pro cílového diváka nesmírně otravné. A leckterého to pro příště možná až naštve, že ani do kina nezajde. Herci jsou naštěstí fajn, včetně zesnulého Philipa Seymoura Hoffmana. Umně natočená nuda. Uvidíme, co zbylo na příště. (24.02.2015)