Bez doteku

Typický příklad českého filmu, co by rád budil rozruch, ale té pocty se mu nedostane, neboť si k divákům neproklestí cestu a uvízne na rozcestí tvůrčího tápání a ne příliš jednoznačných záměrů. Bez diváckého doteku však zůstat nechce, protože ví, že je bez něj ztracen. Přitom kontakt s ním není nepříjemný. V kinech se před dvěma roky moc neohřál. Není se co divit. Film trvá jen něco málo přes hodinu. Jeho téměř experimentálně komorní forma, obsahující stejnou měrou netuctové komorní drama s psychologickými prvky, nebudila diváckou důvěru ani zájem. Příliš se nevědělo, co od snímku očekávat. V popředí vyprávění stojí mladá a zakřiknutá dívka Jolana. Její uzavřenost jí působí problémy a určitým způsobem znevýhodňuje její postavení v rodině, ve které suverénně vládne její nevlastní otec (Marian Roden), pro něhož je sexuálním objektem, což těžce nese. Náhle se s ní ocitáme v erotickém klubu, ve kterém zažívá pád na dno společnosti. Sex vnímá jen jako nutné zlo, kterým z donucení obšťastňuje svoji klientelu i krutého majitele (Ondřej Malý) klubu, kterému se dala všanc. Uchopení a celkové pojetí filmu je na české poměry velmi netradiční a zvláštní a rozhodně nesedne každému. Scénář pochází od málo zkušeného scenáristy Jana Mazance, který s celovečerním filmem má prakticky nulové zkušenosti a výsledný scénář podle toho vypadá. V podstatě nemá nic ujasněno a neví s jistotou, co je pro něj nejlépe vyhovující, pokud jde i o žánrové zařazení. V jednu chvíli je to film snový a pocitový. Hlavní hrdinka má imaginárního přítele (Adrian Jastraban), ke kterému se ubírá, když je jí nejhůř. Když je jí o něco lépe, tak si to rozdává s majitelem klubu. Ten si na ní dělá přehnané nároky a není jasné proč. A chvíli je to také film, co se pokouší nalézt nějaký reálný rozměr. Rozpoznat, kdy končí fantazírování a začíná realita, nebylo vůbec snadné. Pak tady máme celou řadu vedlejších postav, o nichž není nic bližšího známo, a které jsou v příběhu jen proto, aby hrdinka nebyla v ději tak osamocena. O nějaké interakci mezi ní a jimi, je sporné hovořit, neboť scénář v podstatě nic takového nedovoluje ani nenabízí. Přinejmenším práce s herci je na velmi dobré úrovni. Dvacetiletý režisér je v českém filmu unikum a debutující Matěj Chlupáček se nestačil rozkoukat a hned rovnýma nohama vletěl do náročné látky plné explicitních sexuálních scén, kterým vévodí uhrančivá Tereza Vítů.Ta se za film něco namrdala. Tu už sice příznivci nekonečných seriálů, konkrétně Ordinace, znají, ale takto ji jistě ještě neviděli. Mladá herečka má ksicht, prsa a je mrdatelná. Její postava, i přes značné nástrahy scénáře, neztrácí vlivem jejího herectví na uvěřitelnosti. Film jako celek velké nadšení nebudí. Vedle tápání ve scénáři, nemá ani ideální přechody mezi jednotlivými scénami a nezřídka chybí potřebná návaznost mezi nimi. V rámci možností si film vede dobře po stránce snímání, kdy interiéry vypadají neutěšeně a prostředí nočního klubu vyvolá depkoidní pocity. Ve scénách z klubu má film svoji největší sílu a mohl se opřít i o uvěřitelné herecké výkony. Měl si však více rozpracovat scénář, aby byl srozumitelnější a o něco méně sázet na pocitovost, která vždy nebývá zárukou kvality, zvláště když na režijní sesli usedl nezkušený mladík, který chtěl hned vehementně ohmatávat to, na co si jiní netroufli. To zásadní bylo od něj odděleno sklem. S tímhle filmem je to jako s lízáním medu přes skleničku. 60% (08.02.2015) (méně) (více)