Good Vibrations

Obchod s vinyly, Belfast, obchod s vinyly, dřevní punk, obchod s vinyly, Dylan Moran, obchod s vinyly, člověk, pro kterého punk nebylo jenom slovo. Zapoměl jsem ještě na něco? Ach ano, obchod s vinyly :-) I kdybych sebevíc chtěl, aby se mi tenhle film nelíbil, tak to prostě nejde, ta atmosféra, to prostředí, ten sen otevřít si, ehm, obchod s vinyly, v ulici, kde nikdy nevíte, jestli nemáte v autě pod sedačkou bombu (a pokud jí tam nemáte vy, auto vedle vás určitě ano), vše navíc natočeno s nadhledem a s láskou k tématu... Myslím, že jsem narazil na další snímek, který si své místo v mém srdci vydobyl už napořád. Zajímavý náhled na problematiku IRA a dobové irské nepokoje, silné 4* (04.10.2013)

GOOD VIBRATIONS ISN'T A RECORD SHOP. IT'S NOT A LABEL. IT'S A WAY OF LIFE!! Strejda Terri a jeho pankové děcka vás baví celých 97 minut. Belfast byl ve své době opravdu nebezpečným místem a není divu, že se zde dávaly dohromady punkové kapely. Ty děcka měli prostě co říct. Film působí svěže a Terriho barva hlasu nemá chybu. No nic du si pustit Rudi. Big time, you ain't no friend of mine. (02.12.2017)

Zpočátku mě to nebavilo. Jeden podivín blábolající o hvězdných kapelách, bez humoru a něčeho, co by mě dokázalo vtáhnout do děje. Ale po „seznamovacím“ koncertě mě to chytlo, konečně jsem začal Terrimu a pak i jeho „dětem“ fandit. To nadšení ohledně vedení obchodu, nově objeveného stylu a později prosazování „svých koní“ s ním prostě začnete sdílet, i kdybyste nechtěli. Tedy…uznávám, že pokud není prezentovaná hudba vaším šálkem kávy, možná z vás to nadšení brzy opadne, pakliže k vám vůbec dorazí. Škoda, že je snímek pouze dramatem (trestuhodné nevyužití Dylana!), ale beru to, když teda jde o ten životopisný film… Na druhou stranu jsou Good Vibrations zajímavou časovou sondou do nelehké doby na neklidném místě (ale přece jenom mi to nedá…v tehdejším Belfastu jako neměli záchranky?!). Celkově bych to viděl vzhledem k nějakým těm muškám na slabší 4*, každopádně těm, kteří proti punku nic nemají, ho myslím můžu doporučit. „Vítězství není vždycky to, co si ostatní představují.“ (27.12.2013)

To je hezký, že se rozdělený Belfast spojil v punku, chyba je, že správné vibrace jaksi nedolehly až ke mně... a hudební styl za to vinit nemohu, přestože ho opravdu nemusím, hlavním zádrhelem, proč jsem ani tentokrát neprolomila řadu smolných filmových večerů, se mně jeví irský Pepa Nos a to nejen podobou, ale i projevem, přesto dám jednu hvězdu právě za Terri Hooleyho, za propůjčení k dobré věci, ne za tahání peněz ze školních dítek, aby jim místo hodiny zeměpisu za padesát korun na hlavu vymečel, že je Země kulatá... Příště si v podobných záležitostech odpustím čekání na konec (film to v mém systému hodnocení uchrání odpadu) a při překročení hranice snesitelného odporu vypnu... Proč? Protože můžu. (30.01.2014)

(MFF KV 2012) je to příjemný film o lásce k hudbě, rebelii a radosti ze života i tam, kde to není úplně lehké. má to dobré tempo, vtípky, spolehlivě to pobaví a to i přes přesah k dramatizujícím momentům vyplývajících z doby, ve které se film odehrává. a právě tento přesah je do jisté míry ukazuje, že Terri Hooley prostě byl buď naprosto hudbě oddaný snílek nebo naopak naprostý hlupák neschopný si uvědomit, že k životu a k rodině je potřeba i něco jiného... (08.07.2012)