Kouzlo přítomného okamžiku

Je to tak moc úsporné, až ve mně z toho filmu nezbylo skoro nic. Snad jen výkon hlavního hrdiny. Civilní přístup mi byl sympatický, ale strašně mi tam chyběly výraznější scény, které bych rád viděl znovu. Miles Teller je ale bezchybný a celý film vlastně stojí na ústřední dvojici, která nemá problém ani s extra dlouhými záběry. Ale jinak jsem na vážkách... 70% (05.01.2014)

Známe to dobře. Nečekaná láska, nějaká ta překážka, často v podobě nešťastných nedorozumění. A často vycucaných z prstu. Spectacular Now je trochu jiné. Ona je neposkvrněnou květinkou, která má sny a plány, on lehkovážným hošanem, který žije přítomností a mezi vrstevníky má několik škraloupů. Hlavně coby sebevědomý naháněč sukní a tak trochu alkoholik. Dají se dohromady a jak už to tak v podobných případech bývá, oba musí svést nějaký ten boj, aby svůj vztah obhájili. Ona ví a chce, on se hledá. A to dodává tomu všemu kolem dramatický oblouk. Právě ale jeho chování určitě ubírá výslednému dojmu body. I když nějakou zásadní psychologickou hloubku rozhodně nečekejte. Přesto tahle nenápadná látka není tuctová, charaktery se neokoukají a výsledný dojem nesplyne se stovkami podobných romantických dramat pro mladší ročníky. Mezi nepřikrášlenou ústřední dvojicí to navíc přirozeně jiskří, hlavní hrdinové se letos potkali také v dobrodružné sci-fi Divergent a jak Miles Teller, tak i Shailene Woodley se o svou hereckou budoucnost rozhodně nemusejí obávat!! Velmi slušné tři hvězdy.. (05.07.2014)

Málokedy ma nejaká vzťahovka v mnohých ohľadoch toľko nasrala, ale napriek tomu vyvolávala dobré pocity. Odhliadnuc od klišoidných sprostostí ide o sympatický malý film s ohromným hereckým obsadením, ktorý ťahajú postavy, ktorým keď nefandíte, ste v prdeli. Mnoho zaujímavých liniek (s ex, s otcom) odbúrava pozornosť od ústredného vzťahu, ktorý sa tým pádom prirodzene vyvíja. Ak by som mal na škole analyzovať nejaký príbeh, vybral by som si tento. 3/4* (15.10.2016)

Nejlepší letošní coming-of-age film a to při pořádně silné konkurenci (1, 2, 3). K hrdinům jsem si musel chvíli hledat cestu, protože ani jeden z nich mi zprvu nebyl přirozeně sympatický, ale nakonec si mě získali. Tím, že jejich trápení / touhy / traumata jsou hodně realistická, hmatatelná, povědomá (v porovnání třeba s loňským tak-trochu-hipster The Perks of Being a Wallflower). Jinak určitě nečekejte nějakou přehnanou dávku vtipu, romantiky a sluníčka, stojí to hlavně na těch dramatických liniích. A po delší době zase film, u něhož se při závěrečných titulcích můžete zaposlouchat do hezké písně a přemýšlet, jaký význam nesl ten poslední záběr. Já jsem pesimista. It’s fine to just live in the now. But the best part of the now is there‘s another one tomorrow. (17.12.2013)

Hollywoodu došli krasavci? Tak to si můžu sledování romantických filmů rovnou odškrtnout, protože nesouměrných křivonosých tuctovců potkám denně víc, než bych si přála... šanci tentokrát nedostal ani trik s dlaní nataženou proti obrazovce, který mně s menší námahou umožní zaclonit neoblíbený objekt v případech, kdy ostatní přítomné okamžiky mají nějaké kouzlo, což jsem tady mohla rovnou vyloučit, vzhledem k obsazení další role, tentokrát ženské. K dokonání zkázy přispěla dialogová blábolivost, naprostá odfláknutost a nepřekousnutelné rozpory mezi tím, co se nám podsouvalo a tím, co bylo skutečně k vidění, např. Sutterova fixní idea vlastní oblíbenosti... O klišovitosti, přítomné v každém filmovém políčku, tak nemá smysl se zmiňovat, nakonec jsem, jako už poněkolikáté, při psaní komentáře samu sebe přesvědčila, že i filmový svinčík patří do odpadu, ledaže by tu jednu hvězdu z milosti zachránila Sutterova frekventovaná placatka, ze které bych při projekci usrkávala, ale takhle... (02.02.2015)