Kouzlo přítomného okamžiku

Pri podobným malých kvalitných a relatívne neznámych amerických filmoch ma stále viac a viac napadá, že dnes žijeme už v skutočne inej dobe, kedy je mainstream proste už iba trikový veľkofilm, nakrútený pred zeleným plátnom. Jedine že sa americký film nakrútený v reálnom prostredí s pár hercami presadí na festivaloch alebo dostane ceny a potom má šancu dostať sa do európskych kín. Ale asi je to už každému jasné a točím zbytočne. Mne sa to proste nepáči a v takých deväťdesiatkách by sa asi niečo v štýle Okamžiku do kín dostalo. No ale teda k filmu, ktorý ma zaujal, čo by som po jeho prvej polovici asi nepovedal. Od telefonátu s fotríkom to ale vystrelilo dosť vysoko a nešlo iba o tuctovú stredoškolskú maškarádu, ambície tu sú trochu vyššie. Napriek tomu mi tu niečo málo chýbalo, len na záver doplním, že Teller mi vzdialene pripomínal veľmi mladého Paula Newmana. (26.05.2017)

Jsem smutná z toho, že se mi film tak nelíbil. Moc jsem se na něj těšila a podle traileru vypadal dobře. No ale prostě i kdybych chtěla dát ty 4*, tak mé svědomí mi brání. Hodně mi vadilo, jak se furt Aimeé debilně pochichtávala.. těžko říct, jestli takhle debilně hraje (ještě jsem ji v ničem jiném neviděla) nebo jestli to takhle debilně měla hrát, ale hrozně mě to iritovalo a pokaždé jsem obrátila oči v sloup. No a Sutter tu podle mě nevystupoval jako obyčejný puberťák ale jako lehce namyšlený ukázkový vůl, co si myslí, že bez něj by žádná párty nebyla tak dobrá. A to jeho filosofování pořád mě taky štvalo. No a popravdě bych se mu ani nedivila, kdyby to s Aimeé zabalil, protože kdyby mi takhle někdo plánoval vztah na pomalu dalších deset let dopředu a ještě k tomu tak aktivně, když jsem s ním jeden měsíc, tak bych vzala nohy na ramena. Ne prostě mě to mrzí, ale tohle mi nesedlo a tu krásu v tom nevidím. "It's fine to just live in "now", but the best part of "now" is there's another one tomorrow." (04.01.2014)

Vážně mě to zklamalo. Celý film se snažím přenést přes fakt, že Miles Teller, kterého můžu i v Divergenci, kde hraje hajzla největšího kalibru, tu je prostě s prominutím čurák. Z filmů, které jsem letos viděl, patří Sutter mezi postavy, které mě nejvíce iritovaly a nejvíce jsem je nenáviděl. A to mě mrzí, protože ta poslední chvilka na konci, kdy si všechno uvědomil, byla asi jediná část filmu, kdy mi nevadil. A jinak je to prostě film, kterých jsme viděli tak tisíc, tenhle maximálěn s hlubším podtextem. (15.09.2015)

Pecka, za jejímž úspěchem stojí hlavně neskutečná přirozenost s jakou je příběh napsán a odehrán. Teller a Woodley jsou fantastický ústřední pár, jejichž sílu ukazuje především několik delších, střihem nerušených dialogových scén po vzoru trilogie Before. Ponsoldt má sice až moc rád nejasné poslední záběry (po Smashed nechybí ani zde), ale to jen malá osobní kaňka na jinak vynikající romantice. 90% (18.12.2013)

Poslední dobou se s filmy typu The Perks of Being Wallflower roztrhl pytel. The Spectacular Now však za prvním jmenovaným tak trochu pokulhává. Herci mi od začátku nebyli nijak sympatičtí. Přirozenost děje i hluboké (avšak obyčejné) myšlenky to však zachránily. Dalo by se říci, že snímek sedl k mé dnešní náladě, vcelku jsem tedy spokojená. It’s fine to just live in the now. But the best part of the now is there‘s another one tomorrow. (28.12.2013)