Kouzlo přítomného okamžiku

Hlavná dvojka mi teda dva krát sympatická neprišla, aspoň spočiatku nie, no napriek tomu ma nepateticky, neamericky podaný príbeh dospievania a životných problémov vcelku zaujal. A predovšetkým by som vyzdvihol vedľajšiu story line otec-syn a Sutter-Cassidy, ktoré vo mne vyvolali viac pocitov než všetky zaľúbené aj nezaľúbené scény s Aimee. Linka otec-syn v sebe skrývala niečo vyslovene nešťastného, čo od svojho počiatku nemalo zmysel hľadať a kľúčová postava so svojou Cassie, tam to bolo vystihnuté v podstate záverečnými slovami "vždy budeš môj najobľúbenejší bývalý", svojím spôsobom mimoriadne smutné lúčenie, aj keď to žiadna z postáv nepovedala nahlas, bolo im to vidieť na očiach. (11.01.2014)

Pecka, za jejímž úspěchem stojí hlavně neskutečná přirozenost s jakou je příběh napsán a odehrán. Teller a Woodley jsou fantastický ústřední pár, jejichž sílu ukazuje především několik delších, střihem nerušených dialogových scén po vzoru trilogie Before. Ponsoldt má sice až moc rád nejasné poslední záběry (po Smashed nechybí ani zde), ale to jen malá osobní kaňka na jinak vynikající romantice. 90% (18.12.2013)

Jsem zklamaná a vlastně ani nevím proč. Film má všechny předpoklady k tomu, abych seděla na obláčku a přitom sedím normálně na chodníku. Mám ráda takové dvojice, filmy, náměty a přitom jsem se nudila, ústřední dvojka mi přišla trochu hloupá a dost nezajímavá. Aimee se hihňala, vadilo mi, že tam nebyl rozvinut, alespoň nepatrně její konflikt s mámou, když už to tam bylo několikrát řečeno, navíc by to přispělo ke změně její osobnosti, aby to nebylo hned ze dne na den a Sutter, no, vlastně se mi líbil přesně takový jaký byl. Mrzí mě to za mě, chtěla jsem být okouzlena.. (15.01.2014)

Je to tak moc úsporné, až ve mně z toho filmu nezbylo skoro nic. Snad jen výkon hlavního hrdiny. Civilní přístup mi byl sympatický, ale strašně mi tam chyběly výraznější scény, které bych rád viděl znovu. Miles Teller je ale bezchybný a celý film vlastně stojí na ústřední dvojici, která nemá problém ani s extra dlouhými záběry. Ale jinak jsem na vážkách... 70% (05.01.2014)

Oukej, má to dvě scény, který si dovolím prohlásit za klíčový - sex a bouračku. Sex samozřejmě Suttera s Aimee, a bouračkou nemyslím tu sraženou poštovní schránku. Proč jsou klíčový, ptáš se, milý Watsone? Zaprvé je zapotřebí říct, že storytelling je skvělej (že by díky předloze?), a nemá zapotřebí žádných berliček, aby se posouval jak v místě tak v čase. Zároveň ale storytelling ctí postavy, a tím myslím úplně všechny postavy, nejen ty dvě hlavní. Cassidy není žádná ta typická bitch queen a královna plesu a zahořklá vůči Aimee, Marcus není žádnej nafoukanej zahořklej král plesu, a v zásadě storytelling tohohle filmu ctí úplně všechny postavy a nezneužívá je - každá má naopak svou minulost a svůj důvod být na scéně, a když ten důvod nemá, prostě tam není (viz Aimeeina matka!). Ztráta panenství tak nejen, že je klíčová pro Aimee, ale je klíčová i pro samotný storytelling a láme tak první akt v naprosto citlivě zpracované scéně, kdy ani herci nezapomínají, co jejich postavy jsou zač. Bouračka je pak klasickým klimatem, vyvrcholením filmu a character arcu jak pro Sutterovu postavu, tak pro Aimee. Tyhle dvě události bez nějakých berliček, kterými si jinak režiséři a hlavně scénáristi rádi vypomáhají, vystavují dva hlavní body Aristotelova schématu. Vtipné přitom je, že doplněný Freytag pak katastrofou rozumí eventuálně katarzi, která ale přichází až s druhou bouračkou, tedy vyvráceným sloupkem nebo mail boxem. Film tak nejen ctí postavy, ale i (klasické) drama, a dělá to všechno opatrně, precizně, bez přehánění a co je nejlepší, je to teen movie a přitom není. Je to dospělé a neuvěřitelně uvěřitelné. Sutter není žádnej bourák, co láme přes koleno jednu holku za druhou, Cassidy není žádná bitch queen a Aimee není žádné ošklivé káčátko. A navíc, opakovaně, všechny postavy mají svůj důvod být v záběru, a všechny postavy mají své místo, a když jej nemají, nejsou na plátně, což je k nezaplacení skvělé. Kdyby film neměl dva menší problémy, dám mu za plnou dardu a vůbec se za to stydět nebudu. Ta dvě mínus jsou překvapivě tato: Třetí akt je příliš krátký a skáče rychle z místa na místo. Dokonce je to tak sestříhané, že první a druhý akt dohromady tvoří 80 minut filmu, a to je prostě pro vyvrcholení filmu příliš moc, či v tomhle případě příliš málo prostoru na něj. Ve výsledku tak závěrečný akt působí příliš uspěchaně a od rozhovoru na dálnici po úsměv před školou uplyne příliš málo dialogu na to, aby katarze zapůsobila. A druhým mínusem je pro mě osobně fakt, že kamera je v podstatě totálně průměrná a nemá nápad na to, aby jinak krásný a vřelý vztah mezi oběma hlavními postavami prohloubila. Místama jsem až úplně brečel nad tím, jak citlivé jsou výkony obou herců a citlivá je režie a citlivá je i chemie mezi těmito třemi hrdiny filmu, a kamera přitom je totálně chladná a necitlivá a neumožňuje ani hercům ani režisérovi nic víc. Jinak ale upřímně řečeno je Spectacular Now nejlepší teen (romcom) snímek, kterej jsem za posledních pár let viděl. Klobouček. (12.05.2016)