Wreckers
Obsahy(2)
Mladý manželský pár Dawn a David se přestěhují na vesnici, ve které David vyrůstal. Moc se milují, ale situace se zkomplikuje, když je navštíví Davidův bratr Nick. Na povrch začínají vyplouvat skrývané lži a Dawn zjišťuje, že ani neví, kým její manžel je... (TV Prima)
Recenze (28)
Poněkud neoslovující a útržkovité provětrávání kostlivců v manželově skříni, čerpající z indicií nadhozených jeho náměsíčným bratrem, jehož význam vidím jen v podobě zdviženého prstu a dobře míněných rad pro všechny nezadané - před pevnějším závazkem je třeba se seznámit s rodinnou anamnézou a nenápadně se poptat v okolí, pokud je pozdě, je tady možnost mít dítě s kýmkoliv jiným v místě a bez případné rodové zátěže, takže vlastně není nakonec ani co řešit... ()
Kde se vzala taková krásná zahrada mezi zanedbanými farmami? Nebo je mezi zahradou a farmou nějaká spojitost? Protože po spojitostech bychom se mohli ptát neustále, vyberu jednu, která (podle závěru) vypadá sice jako méně důležitá, která však celý film nese a ztmeluje: vztah dvou bratrů, který není nikdy bez zakopaných psů (a mnohdy i koček), a který se všem (včetně rodičů), jeví jiný (většinou idiličtější), než tomu bylo v jejich něžném věku skutečně bylo. Tak jsem si to myslel hodně dlouho i já (mám dva syny), ale teď, když žiji sám, a jsem mnohem citlivější, vidím vyplouvat na povrch (podněcuji je, aby vyplouvaly na povrch), různé věci (“flotsam and jetsam“), o kterých jsem dříve neměl tušení, a které můj pastorální obrázek trochu deformují. Je to tak vždycky a všude? Dictynna Hoodová tvrdí, že ano s tím, že patogenní agens se projeví jen v extrémních případech, a že jedním takovým se bude ve svém filmu zabývat. Pozn. k rodinným vztahům: Mám pocit, že "ideální" (raději s uvozovkami) rodinné vztahy (bratři, manželé, matka a dcera apod.) mohou vzniknout jen tehdy, když se jeden "stylizuje" do funkce dělníka a druhý do funce nástroje. Jen jednota dělníka a nástroje může být ideální (pokud není mamlas a nástroj nezničí nebo se jím nezraní). ()
Po všech stránkách velmi alternativní snímek. Citlivé syrové zpracování poměrně silného dramatického námětu, ve kterém by se dalo najít hned několik hlavních myšlenek. Což možná mohlo být i tak trochu na škodu, protože ve výsledném dojmu vše působilo lehce chaoticky. A ani závěr nebyl nějaký vysvětlující, nebo jen téma uzavírající. Jakoby film jen cosi řešil a v průběhu celého toho procesu nic nevyřešil. celé to tedy nějak dospěje k závěru bez jakéhokoli rozuzlení nebo pointy, nebo náznaku smyslu celého předchozího počínání. Což je škoda, protože jakýkoli z motivů v příběhu je dost silný na to, aby se na jeho základě dal natočit plně propracovaný dramatický film. Nevím, jestli byl účel "nic divákovi neříct" a jen takzvaně vypíchnout pár vztahově-psychologických momentů, které (jen tak mimochodem) mohou v životě nastat. Pokud ano, tak mi to nesedlo. Pokud ne a pokud tedy snímek obsahuje nějakou myšlenku, kromě samotného nastínění situace, pak mi tahle myšlenka v záplavě poetických záběrů nějak unikla. Kamera byla moc povedená a hudba taky a právě díky tomu má tenhle film takovou osobitou poetickou syrovou atmosféru. Silnější dvě hvězdičky. ()
Opravdu procítěné, bezprostřední a místy mrazivě skutečné britské drama, kterému mu však ultrapomalé tempo podráží nohy. Přitom by člověk řekl, že právě taková vztahová mozaika, jež je postavena na emocích a vnitřních pochodech tria postav, bude vláčný styl vyprávění vyžadovat. Jenže ouha, obrazy syrového venkova postupně ztrácí svoji poetičnost a funkci, zápletka se začne rozmělňovat do opakujících se motivů, přičemž postavám dochází slova. Nechat prostor divákovi je dobrá věc, avšak všeho moc škodí. Dvojice Cumberbatch & Foy výborná, ale ke konci už si říkáte, kam to vlastně celé směřuje. Ke katarzi určitě nikoliv, bohužel. 6/10! ()
Další režisérka do sbírky. Bože, jak moc je pravda, že jediná kapka zla dokáže zčeřit, nenapravitelně zčeřit, jakékoliv dobro. A ani si člověk na to nemůže stěžovat nebesům, protože to na sebe přivolává sám. Ten poslední záběr je tak krutý, že jsem si musela v hlavě přehrát bezstarostnou písničku, abych vůbec získala dojem, že má smysl zvednout se a jít spát a ráno znovu vstát. Po dalším přemýšlení říkám, že je nutné umět se postavit a říct, že já už nebudu dál replikovat křivdy jiných lidí. A po ještě jednom dalším přemýšlení říkám, možná že tam bylo toho rámování dveřmi a okny a zdmi a ploty trošičku tak, že to ukazuje víc na debut než na vytříbený styl, ale pořád se mi hodně líbí, kde se to odehrává a jak to vypadá. ()
Reklama