Don Jon

Na debut zajímavá záležitost. Joseph Gordon-Levitt ukázal, že režijní nápady mu nechybí, pravděpodobně chtěl natočit nevšední a odvážnou romantickou komedii, škoda jen, že po chvíli začne být film taaak nudný, scény se pořád opakují, Joseph se nevyhnul těm největším klišé a to zamrzelo asi nejvíce, největší slabinou filmu je scénář, rychle si uvědomíte, jak moc průhledný a ve výsledku vlastně i tuctový scénář to je. Nic to ale nemění na tom, že na další tvůrčí činnost Josepha jsem zvědavá. P.S. nejlepší pasáž je určitě ta s Channingem Tatumem a Anne Hathaway, zde si Joseph opravdu dobře vystřelil z Hollywoodských slaďáků a nešlo se nepousmát. (19.10.2013)

Joseph Gordon-Levitt natočil velice rozporuplný celovečerní debut. Spoustě lidí (jako mně) se líbil, ale zbytek ho považuje za oplzlou blbost (a já je až na tu oplzlost chápu). V podstatě je to ale o tom, že když to nejdřív berete s nadsázkou, přijmete za svůj fakt, že tady Scarlett Johansson prostě hraje neskutečnou krávu a ke konci jste schopni přepnout na dramatickou notu, musí se vám Don Jon zkrátka líbit. Když ne, tak co naděláte. :P Jen mě překvapil ten konec - tak trochu problém s předčasnou ejakulací... čekal bych ještě tak 15 minut. Třeba to byl záměr, ale já bych duu Joseph / Julianne dal trochu více času. "There's only a few things I really care about in life. My body. My pad. My ride. My family. My church. My boys. My girls. My porn." (26.02.2014)

My body. My pad. My ride. My family. My church. My boys. My girls. My porn. Don Jon je přesně ten slizký typ chlapa, kterého většina lidi nenávidí. Má svou rutinu, v posilovně zvedá činky, doma u něj nenajdete jediný drobeček, při řízení všem nadává do kreténů, jednou týdně se sejde u stolu se svojí rodinou, v kostele se vyzpovídá ze svých hříchů, zajde si do klubu, nabalí si nějakou kočku, ohodnotí jí prsa a zadek, odvede si jí domu, rozdá si to s ní a pak.. no a pak si pustí porno. Don Jon totiž není milovníkem žen, Don Jon je milovníkem porna. Pro někoho příliš upřímné, hrubé, sprosté nebo trapné, ale pro mě svěží a oddychová satira, na dnešní moderní lásku a vztahy, u které jsem dokázala vypnout a bavit se. Nevím, jak to Joseph Gordon-Levitt dělá, že ho mám s každým dalším filmem radši, ale jestli to takhle půjde dál, tak budu patřit mezi ty pubertální hovada, která si lepí jeho plakáty z Bravíčka na zeď. Ten chlap totiž umí snad vážně všechno. (05.11.2013)

Ačkoliv jsem od prvních zvěstí o výletu jistého talentovaného mladého herce na režisérskou židli doufal v opak, nezbývá mi než konstatovat, že tenhle donjon se bohužel nezdolným pilířem žádného žánru rozhodně nestane - míchá jich totiž dohromady celou řadu, a to způsobem dosti zvláštním. Don Jon má nicméně šanci zapsat se do historie jako jeden z prvních filmů zabývajících se seriózně závislostí na (internetové) pornografii, což by bylo samo o sobě zajímavé, a rozhodně by vítězil v kategorii obsazení - kterým nemyslím reálné pornostránky a použité záběry z reálných pornoklipů s reálnými pornoher... ehm... představiteli (neříkejme jim herci, rozhodně ne valné většině z nich;) Jenže Joseph Gordon-Levitt neudržel hormony na uzdě a namontoval do svého prvního filmu kde co, co jen trochu zavánělo emocionální dysfunkčností v partnerských vztazích. Takže ve finále tady prostě nenarazíte na jedinou normální osobu - nejblíž je tomu Julianne Moore, u které je příčina všeho v okolnostech. Na jednu stranu je na začátku jasně řečeno, čím se budeme zabývat - Jonovým životem a tím, co je pro něj důležité (viz trailer). Jenže díky tomu jak vypadá Jonova rodina a jakou roli ve filmu (a v jeho životě) má, a tomu jak se do jeho života promítne zblbnutí se do "té nejkrásnější věci jakou v životě viděl", a hlavně co ta věc provede s ním, se poněkud vytratí to, co mělo s přehledem potenciál utáhnout celý film samo. Svým způsobem je obdivuhodné, jak to Gordon-Levitt dokázal zaplést a ukočírovat, ale kdyby to udělal s většími zkušenostmi za deset let, a něco vypustil, myslím, že bychom si z toho sedli na zadek úplně všichni. V současné podobě se Gordon-Levittovi jeho prvotina zvrhne ve film o hledání a především o těch, co pořádně nevědí, že něco hledat můžou (a asi by i ve vlastním zájmu měli). Není to vůbec špatné, má to silné momenty (sex Jona s Esther, OMG), ale i když se to stále někam maličkými krůčky ubírá, jde to úplně jinudy - úplně zbytečně jinudy - než je potřeba. Sice to znamená, že se nemůžu dočkat toho, až Gordon-Levitt dá život nějaké prostší žánrovce, ale pro Dona Jona to moc nehraje. A to ani když nabízí kromě jiného Scarlett Johansson v póze vulgárně-a-kýčovitě-žvejkové-růžové-pipiny, kterou byste v reálném životě nejradši ihned zbavili utrpení:) Ten její vypatlaný, "dějem" pohlcený úsměv při promítání tragicky špatného chick-flicku v kombinaci s jejími odpornými manipulativními pokusy a gestikulací předměstské štětky ze sedmdesátých let jsou ale na Oscara. Každopádně když se Jon na konci přestane za volantem chovat jako "co čumíš kreténe" pablb a začne si místo toho užívat (dost hroznou, ale co naděláte;)) muziku z rádia, měl jsem chuť ho obejmout:) Takže ano, po víc než jen troše uvažování (čímž bych chtěl zároveň poděkovat CSFD za to, jakou je úžasnou terapeutickou a myšlenky třídící pomůckou) mu vypálím 80% a své vřelé doporučení. Repríza mě nemine. A nejenom jedna;) (11.09.2014)