Královský víkend

F.D Roosevelta mám zafixovaného jako respektovanou ikonu a vůdce amerického lidu. Ikonu, která po napadení USA Japonskem, vyhlásila Japonsku válku a která provedla USA prakticky celou válkou včetně vzdálených oblastí Tichomoří. Stejně tak mám zafixovaného britského krále Jiřího VI. I on provedl svůj lid válkou se ctí a neopustil Londýn ani v době, kdy jej ještě zle pustošila Luftwaffe. Samozřejmě tito muži na to nebyli sami, ale tíže některých závažných rozhodnutí na nich ležela... O Bertim už bylo lecos naznačeno v Králově řeči, která mi jej trošičku zlidštila. Vždy jsem jej měl zafixovaného hlavně jako velkou návštěvu na letištích v Anglii, když dekoroval naše chlapce v tmavomodrých battledressech. A najednou se mi do ruky dostal tento film. Film vonící Amerikou začínajících čtyřicátých let, vonící létem a klidem... Nikdo si zatím moc neuvědomoval do čeho se svět řítí i když v Evropě už hnědý mor začal bujet a rozpínat se. Obsadit Murraye jako F.D. Roosevelta byl zajímavý počin, byť ta podoba tam ani s brýlemi nebyla moc zřejmá, protože Roosevelt měl protáhlejší obličej. Ale Murraye mám rád a zahrál to dobře. Z čeho jsem byl v šoku, byly jeho pletky. Jenže tento film je vlastně celý o tom, že i nejposvěcenější hlavy jsou jen lidé se všemi potřebami a tužbami jako kdokoliv jiný. Ne, tento film mi rozhodně nijak nepoškodil moje ikony. Naopak jasněji mi je umožnil vnímat i jako lidi. Tenhle královský víkend byl hezký a čím dál více nad ním přemýšlím, líbí se mi víc a víc. Něco málo mi tam ale přeci jen chybělo. Ani nevím pořádně co. Dávám tři hotdogy a s hořčicí, jak to mají Američané rádi. * * * (06.04.2016)

Nuuuudaaaaa ~ Daisyino vyprávění o tom, kterak měla pletichy s Rooseveltem v době, kdy jej přijela navštívit královská rodinka. Bohužel, stoji to za prd. Kdyby se to drželo jen anglické dvojice, rozčarované americkým životem a myšlením, udělalo by se mnohem lépe. Bertie s ženuškou byli totiž se svým nekonečným údivem tím nejzajímavějším z celého filmu. Vše ostatní byla jen zbytečna nuda. ~ 1,5* (08.05.2013)

Bill Murray exceluje. Laura Linney exceluje. Většina herců hraje velmi slušně. Se zbytkem nenápadného filmu je to už horší. V Británii byl mezi filmaři vždycky zájem o královskou rodinu. V Americe zase diváci vždycky slyšeli na vyprávění o slavných prezidentech. Ať už z pohledu propírání jejich excesů, tak i hrdinských zásluh. Královský víkend spojuje obé. Jen se nám kapku zadrhává. Nebýt Murrayho, bylo by zle. Právě jeho šibalský úsměv i vážná tvář v těžkých předválečných chvílích jsou hlavním tahákem filmu režiséra Rogera Michella, který nejednou v minulosti dokázal solidně nudit. Tady je přesně v pozici toho, který divákovi leccos neumí prodat, po jeho posledním příspěvku tak bude jeho režisérské menu stejně průměrné, jako doposud. Výsledek jako objektivní životopisný snímek to neobstojí, jako milé retro jakbysmet! Slabé tři hvězdy.. (29.08.2013)

Největším dramatem tohoto filmu je vlastně to, jestli si královský pár dá nebo nedá na pikniku s prezidentem spojených států hot dogy, které jsou jim nabízeny, anebo nikoli. Film skoro evokuje trochu absurdity, ale toho se nakonec zalekne a chce tomu dát pořádné emoce a historický smysl. To se nedaří. (07.04.2017)

Koktající anglický král na návštěvě u záletníka na vozíku, v předvečer II. světové války. Roger Michell, režisér skvělého Notting Hill, pravděpodobně začal hulit. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak se mu povedlo natočit nejdivnější film roku, který vás svými znepokojivými výjevy a pseudouměleckými záběry bude děsit v nočních můrách. Už nikdy nechci vidět Billa Murrayho pod vodou v bazénu. Ani Lauru Linney, kterak navléká stařence punčochy. A už vůbec ne tancující indiány a obrovské hotdogy. (06.02.2013)