Vůně kávy

Další důkaz o tom, že se režisér Olmer umělecky vyčerpal už v 80. letech, a od té doby jen šlape vodu. Navíc , zdá se, cestou od Tankového praporu pozapomněl i řemeslo, a nejspíš i ztratil štěstí (nebo spíše čich) na dobré scénáře. Tím, že do hlavní ženské role obsadil svoji manželku, již od prvních dětských roliček zjevně špatnou a netalentovanou herečku Simonu Chytrovou, také svému dílku moc nepomohl. Nedělní filmy z produkce ČT se mi většinou docela líbí, ale tenhle se jí opravdu nepovedl. (18.03.2012)

Tohle ja další z těch zbytečných filmů na nedělní prime-time. Kdyby si tvůrci odpustili 10 takovýchto snímků a natočili jeden pořádný film, udělali by pro českou kinematografii mnohem více. Vůbec nechápu, kde se tam měla skrývat ta komedie. Možná v bandě kopáčů v čele se Zdeňkem Srstkou. Za ty dávám tu jednu hvězdu, přestože by bylo velmi snadné dát tomuto dílu odpad. (19.03.2012)

V civilním životě kávě neholduji a tato její televizní „vůně“ mne určitě na víru uctívačů kávovníkového plodu neobrátí. To, že je Vít Olmer od dob Tankového praporu již dvacet let úplně zbytečnou postavou české kinematografie se myslím ani nemusíme bavit a o tom, že jeho démonické stavy vyvolané chudákem jedovatým hadem na tom houby změní, doufám taky ne. Stoprocentně souhlasím s komentářem uživatele w15 „Simona Chytrová je stále krásná žena“, ale to je myslím na 76 minut méně než málo a již zmiňovaný hrůzostrašný had z hadova to nevytrhne, ani kdyby se usyčel k smrti. (21.03.2012)

Ten neodbytný pocit labutí písně je opravdu dojemný... Pro neklidného Víta Olmera byla Česká televize tvůrčí brzdou, ale co si budeme nalhávat – docela jí potřeboval. Vůně kávy působí jako lehké nakročení na půdu zbrklých experimentů, kterými Olmer obohatil podobně utržená devadesátá léta. Zd po letech naplno zhodnotil svou zálibu v citátech, a proto se dočkáme citací a odkazů na Ježíše, Marxe, Jarmusche, Wajdu, Hemingwaye, Hrabala, Lustiga, Voskovce...a hlavně sebe. Unavený hrdina v podání Lukáše Vaculíka marně křísí projekt s pochybným názvem Smrt na prodej (jednalo se o reálně plánované pokračování Nahoty na prodej) a podle vzoru posledních filmů Jiřího Vejdělka zkouší rozhodit několik partnerských sítí. Výsledek je sporný, jak je u Olmera zvykem. Místy to vypadá, že se pan režisér vyjádří nadmíru trefně, aby v následující scéně po x-té zapracoval naprosto zbytečnou podzápletku kolem „válečného traumatu“ a hledisko sklepního hada. Jenže právě tyto „blbosti“, obsazení Simony Chytrové a podivně nasekané ustavující záběry (možná licence kameramana Holomka) jsou přesně tím, co umí Olmer nejlépe – hrát si. Projevit nadhled nad sebou i okolím, což dokazují záměrně směšné (alespoň doufám) lechtivé scény a trapnost veškerého snažení. Možná nevědomky odráží Olmer rozsáhlejší kocovinu českých filmařů po některých neúspěšných experimentech minulých let. Mně tímhle filmem rozhodně neurazil a budu rád, pokud ještě něco ztropí. (01.03.2013)

jestli takhle povrchní příběh získal nějakou cenu za scénář, tak by mě jen ze studijních důvodů zajímaly ty další scénáře, které v soutěži porazil... vzkaz pro Vítka Olmera: příště točte prosím již bez Simony Chytrové, nebo aspoň bez Helgy Čočkové... korunu tomu všemu nasadily scény s hadem: záběr syčícího tvora je snad vystřižen z nějakého dokumentu, pak když ho Srstka zabíjí, tak se tam klepe nějaký gumový had z pouti... jednu hvězdu za obsazení Luďka Munzara (18.03.2012)