Dogani

Námět je natolik silný, že by ho mohl natočit snad i Ed Wood, přesto by mohl vzniknout poutavý film. U Korejců jsem zvyklá na kvalitní herectví, ale to, co zde předvádí představitelé dětských rolí, se nedá popsat jinak, než „dokonalost.“ Film je to velmi nepříjemný. Jediným jeho příjemným aspektem je poznání, že naše prakticky dysfunkční soudnictví je vlastně ještě celkem na slušné úrovni. (07.09.2022)

Je to veľmi dobrá dráma. Má pôsobivý príbeh o mladom učiteľovi, ktorý prichádza do školy pre hluchonemé deti vyučovať výtvarnú výchovu, ale spolu s novou priateľkou čoskoro zistí, že niektoré deti sú zneužívané riaditeľom a ešte niekoľkými dospelými zo zboru a tak aj napriek nedostatku priamych dôkazov sa rozhodne urobiť všetko preto, aby deti ochránil a zločincov dostal za mreže. Spracovanie je na tom dobre, film by sa dal rozdeliť na dve podobne dlhé polovice, prvá je dosť surová dráma s mnohými nepríjemne pôsobiacimi scénami, takže jej efekt je určite taký, aký aj bol v pláne, ale druhá mi už sadla o niečo viac, hlavne to už nepôsobí až tak nepríjemne a celý súdny proces je výborne podaný s mnohými perfektnými situáciami. Jedine záver by som si prial iný, ale vzhľadom na to, že film je podľa skutočných udalostí toto kritizovať určite nemôžem. Celá táto tématika zneužívania detí je tu asi najlepšie spracovaná, ako som zatiaľ videl, čo ma ale ani neprekvapuje, kombinácia takejto vážnej a rozhodne nepríjemnej témy a juhokórejského surového podania bez výhľadu na nejaký skutočný happyend asi moc konkurencie pri podobne ladených filmoch mať nemôže. Herecké obsadenie je výborné, na moje prekvapenie je mi až moc neznáme, čo sa ale v ničom negatívnom neprejavilo, hlavné dospelé duo si vie získať sympatie, záporáci sú správne nepríjemní, ale najväčšiu pochvalu si zaslúžia detskí predstavitelia, obzvlášť najvýraznejšie dievča ma svojim skvelým výkonom dostalo a hlavne v súdnej časti. Réžia a technická stránka sú už klasicky kórejsky bezchybné. Takýto film sa aj ťažko hodnotí, hlavne preto, že sa miestami aj nepríjemne pozerá, ale nenapadá ma, čo by som mu mohol vytknúť. 78% (02.03.2012)

Film by se dal rozhodně pouštět začínajícím pedofilům, aby je odradil už v zárodku jejich plánované činnosti. Nějak jsem si nemohl pomoci, ale ředitel toho ústavu pro sluchově indisponované a zároveň vyhlášený strýček pedo mi společně s jeho jednovaječným dvojčátkem připomínali hrbáče z Damašku z jedné roztomilé pohádky Fimfára. Podání příběhu se mi docela zamlouvalo. Zbytečně se neplýtvá patosem. Vše je podáno tak, jak se možná kdysi událo, bez zbytečného přikrášlování. Vše je podpořenou vhodnou hudbou v pozadí a já nemám po technické stránce moc co vytknout. Napišme takový jihokorejský standart. Bohužel filmu postupně dochází dech. Soudní proces je zbytečně dlouhý a nepřichází s ničím vyjímečným, ba ani atraktivním. Film vidím, respektive jsem viděl, na lepší 3*. (27.11.2012)

O syrovosti filmu, která zobrazuje bezútěšnou krutost reality, v níž lidé myslí na spravedlnost až na posledním místě, tu už bylo psáno mnohé, takže tato slova mohu jen potvrdit. Film lze brát jako palici, která útočí na naivy, jež věří v to, že lidé se postarají o potrestání zla a naopak ti ctnostní dosáhnou svých cílů. Dogani na to jde dobrou cestou a věřím v to, že všichni diváci po zhlédnutí vyjdou otřeseni tím, co se může dít a přitom stát nechá viníky odejít bez úhony. Na některé scény nebyl hezký pohled a podle mě by neuškodilo, kdyby tvůrci nemuseli zobrazovat vše a něco nechali jen na slovech, ale někdo asi potřebuje explicitně ukázat, o co film usiluje, aby se do něj dokázal vžít. (19.06.2012)

V máloktorom filme divák nájde toľko násilia, bezmocnosti a beznádeje ako v Dogani. Výsledným pocitom je depresia, pretože počas života príliš často sledujeme príbehy končiace happy endom, a ten sa v tomto prípade, ale ani v živote, nekoná. Južná Kórea je na opačnom konci zemegule a mohlo by to zvádzať k tomu, že ide o nejaký regionálny problém, ktorý umožňujú kultúrne a politické odlišnosti. Ale nie. Aj na našom malom svojstojnom Slovensku máme podobný prípad resocializačného zariadenia Čistý deň. Odlišnosť spočíva prakticky iba v tom, že tam išlo o hluchonemé deti, a u nás o chovankyne, ktoré prešli drogovou závislosťou. Ale inak, ako cez kopirák. Vrátane liknavosti pri vyšetrovaní a nulového odhodlania k potrestaniu vinníkov. Filmy tohto druhu sú užitočné, aj keď dobrú náladu po záverečných titulkoch nemôže očakávať nikto. (12.04.2019)